ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.88.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 88/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2006 o dovolání podaném O. T., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 1 To 380/2005 ze dne 25. 7. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 49/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 3 T 49/2004 ze dne 4. 2. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl za použití §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let.
V předmětné věci podal O. T. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 1 To 380/2005 ze dne 25. 7. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení dovolacího soudu podal O. T. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že nemohla být naplněna skutková podstata trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle ustanovení §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., protože o tom, že byl v rámci správního řízení vyhoštěn nevěděl a není tak dána subjektivní stránka uvedeného trestného činu (jeho úmysl), když mu „není známo, z jakých důkazů soud prvního stupně úmyslné zavinění vyvodil“. V této souvislosti poukázal na to, že mu sice bylo předáno příslušné rozhodnutí C. a p. p. v B. D., kterým mu bylo uloženo správní vyhoštění na tři roky, že však v té době nemluvil a nerozuměl dobře česky, čímž se nikdo nezabýval. Má za to, že takto v uvedeném správním řízení byla porušena jeho práva na to, aby s ním bylo jednáno v jazyce, kterému rozumí a poukázal v této souvislosti na čl. 37 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje právo na soudní a jinou právní ochranu a stanoví, že kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. Záznamu o vyhoštění ve svém cestovním dokladu si všiml až v souvislosti se svým trestním stíháním. Poukázal i na to, že v době, kdy měl zakázán pobyt, uzavřel manželství s občankou České republiky a také rozhodnutí o povolení zaměstnání mu bylo opakovaně prodlužováno. Na území České republiky pracuje, má zde manželku (ta je nyní těhotná), plní své povinnosti (daňové, pojištění atd.) vůči státu, a proto se domnívá, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty označeného trestného činu a pokud byly splněny, neměl mu být uložen trest vyhoštění. Z hlediska dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že mělo být vyčkáno na výsledek řízení ohledně jeho žádosti o poskytnutí azylu a mělo být také rozhodnuto s ohledem na ustanovení §57 odst. 3 písm. c) tr. zák. s tím, že nebyly splněny podmínky uložení trestu vyhoštění, jakými je zájem na bezpečnosti lidí nebo majetku nebo jiný obecný zájem. Dodal, že na území České republiky řádně pracoval, založil zde rodinu, nepáchal žádnou trestnou činnost a na Ukrajině byl pronásledován v souvislosti se svou účastí na studentských demonstracích, kdy protestoval proti potlačování práv a svobod občanů, a vzhledem k tomu má obavu se na Ukrajinu vrátit. Vzhledem k uvedenému navrhl, aby dovolací soud zrušil citované usnesení Krajského soudu v Ostravě a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku a sám rozhodl tak, že dovolatele podle §226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby. Rovněž požádal o odklad výkonu citovaných rozhodnutí postupem podle §265o tr. ř.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že argumentaci vedenou dovolatelem v tomto směru nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, protože ta prioritně směřuje proti správnosti a úplnosti skutkového stavu zjištěného soudy a prosazuje vlastní skutkovou verzi, když napadá učiněný skutkový závěr zjištěný soudy obou stupňů, že se totiž mohl seznámit s obsahem česky psaného rozhodnutí P. Č. r. ze dne 7. 6. 2002, kterým mu bylo uloženo správní vyhoštění na dobu tří roků, když nelze ani přijmout výhradu, že platný správní řád neobsahuje ustanovení, podle něhož by účastník správního řízení měl právo jednat před správním orgánem ve své mateřštině. Takto uplatněné námitky mohly mít z hlediska tohoto dovolacího důvodu význam pouze tehdy, pokud by představovaly extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudů z nich odvozených, což se v předmětné věci nestalo a dovolatel to ani nenamítl. S ohledem na uvedené potom není naplněn ani dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to ani v jedné z jeho alternativ. To proto, že odvolací soud při projednání odvolání O. T. aplikoval ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., a po věcném přezkoumání jeho odvolání jako řádný opravný prostředek podle §256 tr. ř. zamítl. Existence tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé alternativě rovněž není dána, neboť je vázána na existenci dalších dovolacích důvodů ve věci uplatněných, a to z hlediska §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Jenom v případě důvodnosti námitek uplatněných podle těchto dvou dovolacích důvodů může být shledána i existence a opodstatněnost také dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. právě v jeho druhé alternativě. Tak tomu v dané věci není, protože důvodným není ani uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který byl uplatněn právně relevantně, avšak zjevně neopodstatněně. Uvedený dovolací důvod slouží k nápravě vad výroku o trestu v tomto ustanovení taxativně vyjmenovaných, přičemž druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestu uvedených v §27 tr. zák. bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tedy pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu, jestliže mu byly uloženy dva či více druhů trestů, které podle zákona vedle sebe uložit nelze, popřípadě nepřípustnost určitého druhu trestu může být založena uložením takového trestu, který nedovoluje zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje (§16 odst. 2 tr. zák.). Státní zástupce také poukázal na to, že soudy při uložení trestu vyhoštění dovolateli postupovaly v souladu s ustanovením §57 tr. zák., který stanoví, za jakých podmínek lze uvedený trest uložit, resp. stanoví podmínky, za kterých tak učinit nelze. V tomto směru odkázal na rozhodnutí obou soudů s tím, že ty se v důvodech svých rozhodnutí vypořádaly s uvedenými podmínkami způsobem, který plně odpovídá požadavkům zákona. K námitce týkajících se obav dovolatele vrátit se na Ukrajinu potom uvedl, že již v době, kdy ve věci rozhodoval soud prvního stupně, panovaly na Ukrajině demokratické poměry nastolené v důsledku tzv. oranžové revoluce, což také akceptovalo celé mezinárodní společenství. Konečně k námitce, že s manželkou M. P. očekává narození potomka, uvedl, že tuto námitku uplatnil dovolatel až v rámci podaného dovolání, nelze ji proto v řízením o dovolání projednat a je na dovolateli, aby zvážil svůj další postup tak, aby v jeho případě nebyl mu uložený trest vyhoštění vykonán. Proto také navrhl, aby dovolací soud dovolání podané z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., a v části, ve které právně relevantně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Další uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je potom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Konečně dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl shledán vinným. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zapotřebí zdůraznit, že poukazem na tento dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Výhrada dovolatele spočívající v tom, že o svém vyhoštění z území České republiky v rámci označeného správního řízení a v něm přijatého citovaného správního řízení nevěděl (chybí tak subjektivní stránka jím spáchaného uvedeného trestného činu), neobstojí. Toto jeho tvrzení vytváří vlastní skutkovou verzi a neodpovídá skutkovým zjištěním učiněným soudy, když také soudy rozvedly v důvodech svých rozhodnutí přiléhavým způsobem, proč takto vedené obhajobě dovolatele neuvěřily. V tomto směru oprávněně poukázaly na rozpory ve výpovědích dovolatele učiněných v rámci přípravného řízení a v řízení před soudem i na to, že mu bylo označené rozhodnutí o správním vyhoštění otištěno do cestovního dokladu a to vše i s přihlédnutím k tomu, že v době, kdy byl v rámci správního řízení vyhoštěn (což přebráním citovaného rozhodnutí, které podepsal, vzal jasně na vědomí), již na území České republiky pobýval a pracoval déle než dva roky. Za těchto okolností se potom výhrady dovolatele stran jeho nevědomosti či neznalosti a nepochopení takto vedeného správního řízení jeví jako smyšlené a účelové. Pokud by tedy tato jeho námitka v rámci podaného dovolání zůstala ojedinělou, dovolacímu soudu by nezbylo než ji odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že takové dovolání bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
K dovolacímu důvodu uplatněnému dovolatelem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uvést, že byl uplatněn právně relevantně, avšak jde o dovolání zjevně neopodstatněné. To proto, že soudy zmíněný trest vyhoštění uložily v souladu s podmínkami stanovenými v §57 tr. zák., tedy s těmi, za kterých lze takový trest uložit při současném respektování podmínek, za kterých tak učinit nelze. Dovolatel není občanem České republiky, není osobou, které bylo přiznáno postavení uprchlíka, takový trest lze uložit jako samostatný nebo i vedle jiného trestu a vyžaduje to obecný zájem, který je nutné spatřovat ve skutečnosti, že dovolatel dlouhodobě nerespektoval rozhodnutí státního orgánu. Stejně tak nebyly naplněny podmínky, pro které nelze trest vyhoštění uložit, když dovolatel má určitou státní příslušnost, nebyl mu poskytnut azyl, kumulativně nebyly splněny ani podmínky spočívající v tom, že má na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt a má zde pracovní a sociální zázemí, a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin a konečně nehrozí mu nebezpečí, že bude ve státě, do kterého by měl být vyhoštěn, pronásledován pro svoji rasu, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboženské smýšlení, nebo by jej vyhoštění vystavilo mučení či nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. V tomto směru lze uvést, že se oženil s občankou České republiky v době, kdy byl vyhoštěn, přičemž skutečnost, že jeho manželka je s ním těhotná, uvedl až v rámci podaného dovolání, a z tohoto hlediska je na dovolateli zvážení postupu ve vztahu k samotnému výkonu uloženého mu trestu vyhoštění. Stran námitky, podle které by mu hrozilo zmiňované nebezpečí na Ukrajině, lze pouze konstatovat, že v době rozhodování soudů, již i podle přesvědčení celého mezinárodního společenství v důsledku tzv. oranžové revoluce, panují na Ukrajině demokratické poměry. Pro úplnost je na místě dodat, že uložení zmíněného trestu nebrání ani skutečnost, že případně probíhá řízení o žádosti o udělení azylu (tak i rozh. č. Rt 39/2003).
Protože tak dovolací soud neshledal opodstatněnými dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., není opodstatněným ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť z pohledu takto uplatněného dovolacího důvodu je třeba připomenout, že odvolání podané dovolatelem odvolací soud projednal a po věcném přezkoumání zamítl, přičemž dále existence tohoto dovolacího důvodu je v daném případě bezprostředně vázána na existenci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., jejichž opodstatněnost, jak již uvedeno, dovolací soud neshledal.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené proto dovolací soud ani nerozhodoval o návrhu dovolatele na postup podle §265o tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka