ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.909.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 909/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. září 2006 dovolání obviněného Ing. R. N., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 10 To 137/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 23/2005, a rozhodl takto:
Dovolání Ing. R. N. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku byl obviněný Ing. R. N. uznán vinným jednak trestným činem útoku na státní orgán podle §154 odst. 2 tr. zákona, jednak trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1, 2 tr. zákona, za které byl podle §206 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 18. 4. 2006 Krajský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 10 T 137/2006 podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu uznal Ing. R. N. vinným trestným činem útoku na státní orgán podle §154 odst. 2 tr. zákona. Za tento trestný čin jej podle §154 odst. 2, §53 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákona odsoudil k peněžitému trestu v částce 8.000,- Kč; pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, byl stanoven podle §54 odst. 3 tr. zákona náhradní trest odnětí svobody v trvání 14 dnů.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudů obou stupňů, že obviněný dne 20. 5. 2004 v L., okr. R., sepsal a téhož dne uveřejnil na síti internetu článek s nadpisem „MGr. P. N. – okresní státní zástupkyně L. – výlupek mixu hlouposti a arogance“, v němž uvedl řadu nepravdivých výroků a vulgarit, kterými napadl státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v L. Mgr. P. N. v souvislosti s výkonem jejího dozoru nad vyšetřováním trestní věci jeho manželky, a dne 21. 8. 2004 tamtéž sepsal a odeslal elektronickou poštou stížnost ministru vnitra České republiky, v níž opět hrubě uráží Mgr. P. N. v souvislosti s výkonem její funkce státní zástupkyně, přičemž stejnopisy tohoto dopisu odeslal Správě PČR Severočeského kraje a Kanceláři prezidenta republiky.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadá výrok o vině a v návaznosti na to i výrok o trestu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že soud nesprávně posoudil skutek, kterého se měl dovolatel dopustit. Je toho názoru, že při přísném vycházení ze skutkových zjištění měl soud dojít k závěru, že dovolatel trestný čin nespáchal a že jiný závěr ani učiněná skutková zjištění neumožňují. Uvádí, že v případě druhého článku šlo o stížnost na jednání státní zástupkyně, přičemž v tomto článku použil pouze příměry a zevšeobecňující výrazy, které zcela jistě nemohly naplnit skutkovou podstatu trestného činu útoku na státní orgán. Z jeho strany šlo o kritiku tohoto orgánu a pokud by se měla tato kritika kriminalizovat, bylo by to zcela jistě odepření jeho práva na svobodu slova.
Dále dovolatel uvádí, že výrazy, které použil proti Mgr. P. N., tedy hloupost a arogance, v prvním z článků, nelze také považovat za trestný čin útoku na státní orgán, neboť dovolatel zde pouze zhodnotil postup této státní zástupkyně, kdy oprávněnou činnost manželky dovolatele shledal trestným činem krádeže. Má za to, že jeho kritika Mgr. N. byla nesprávně právně posouzena, pokud bylo konstatováno, že tím dovolatel hrubě urazil a pomluvil státní orgán při výkonu jeho pravomoci.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o vině i o trestu a aby věc přikázal soudu (zřejmě míněn soud druhého stupně) k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Konstatuje, že svým obsahem je předmětné dovolání sice v souladu s deklarovaným dovolacím důvodem, nicméně že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Má za to, že skutkový stav tak, jak byl zjištěn oběma soudy, koresponduje se znaky skutkové podstaty trestného činu útoku na státní orgán podle §154 odst. 2 tr. zákona. Upozorňuje, že dovolatel neuvádí, který ze znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu nebyl jeho jednáním naplněn, přičemž pouze konstatuje, že uplatnil svobodu slova, aniž by při tom útočil na nerušený, řádný a zákonný výkon pravomoci státního aparátu. Státní zástupkyně dále připomíná, že státní zástupce jako osoba je orgánem činným v trestním řízení a že tedy útok na státního zástupce je útokem na státní orgán.
Jelikož státní zástupkyně považuje dovolání za zjevně neopodstatněné, navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V projednávané věci je z obsahu dovolání zřejmé, že s takto formulovaným zákonným dovolacím důvodem je podané dovolání v souladu, neboť dovolatel poukazuje na údajné nesprávné právní posouzení skutku, aniž by současně napadal samotná skutková zjištění soudu. Námitky však Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněné.
Ze skutkových zjištění soudu tak, jak jsou popsána v rozhodnutích soudů obou stupňů, a jak jsou také závazná pro řízení o dovolání, došlo jednáním dovolatele k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu útoku na státní orgán podle §154 odst. 2 tr. zákona. Takového trestného činu se dle uvedeného ustanovení dopustí ten, kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon. V daném případě je zcela zjevné, že právě takového jednání se dovolatel dopustil. Je mimo jakoukoli pochybnost, že státní zástupkyni je nutno považovat za státní orgán, tedy za možný cíl takového útoku. Stejně tak je zcela nepochybné, že k jednání dovolatele vůči státní zástupkyni nedošlo z důvodů mimo rámec jejího plnění úkolů státního orgánu (tedy např. v důsledku nedobrých sousedských vztahů apod.), ale právě a jen v souvislosti s výkonem její funkce a pro tento výkon.
Nejvyšší soud je dále toho názoru, že skutková zjištění soudu rovněž nezakládají žádnou pochybnost o tom, že jak obsah výroků dovolatele o státní zástupkyni, tak prostředky, kterými svá vyjádření realizoval, byla plně způsobilá státní zástupkyni jak hrubě urazit, tak i pomluvit. Nelze se tedy ztotožnit s tvrzením dovolatele, že „při přísném vycházení ze skutkových zjištění měl (soud) dojít k závěru, že jsem trestný čin nespáchal“, neboť pravý opak je pravdou – jednání dovolatele zmíněnou právní kvalifikaci v plném rozsahu opravňuje. Nelze pochopitelně ani přisvědčit názoru dovolatele na „kriminalizaci kritiky“, která by byla v rozporu s jeho právem na svobodu slova. Je sice zcela samozřejmé, že právo na svobodu slova, včetně práva na kritiku, je právním řádem a ústavním pořádkem České republiky zaručeno a také chráněno, nicméně stejně tak je samozřejmé, že ani výkon těchto práv nesmí být prováděn prostředky zakázanými a také na úkor práv jiných subjektů.
Z rozhodnutí obou soudů a ze skutečností obsažených v přiloženém trestním spisu je zjevné, že otázce naplnění výše uvedených znaků skutkové podstaty byla ze strany obou soudů věnována náležitá pozornost a s ohledem na skutková zjištění není sporu o tom, že v daném případě tyto znaky byly beze zbytku naplněny.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. R. N. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. září 2006
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h