ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.960.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 960/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. září 2006 dovolání obviněné J. L., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 14 To 351/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 10 T 133/2004, a rozhodl takto:
Dovolání J. L. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 10 T 133/2004, byla obviněná J. L. uznána vinnou trestným činem týrání zvířete podle §203 odst. 2 tr. zákona ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona za skutek uvedený pod bodem 4) výroku tohoto rozsudku a trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 1 tr. zákona. Za první z výše uvedených trestných činů a za sbíhající se trestné činy neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 1 tr. zákona a dva trestné činy týrání zvířat podle §203 odst. 2 tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona, jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Táboře, č. j. 10 T 33/2003-272, ze dne 28. 11. 2003, jenž ohledně ní nabyl právní moci dne 4. 3. 2004, byla odsouzena podle §249a odst. 1 tr. zákona za užití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Tímto rozsudkem byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Táboře, č. j. 10 T 33/2003-272, ze dne 28. 11. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za druhý z výše uvedených trestných činů byla podle §259a odst. 1 tr. zákona a §36 tr. zákona odsouzena k dalšímu trestu odnětí svobody na 10 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 30 měsíců.
Podkladem výroku o vině výše uvedenými trestnými činy se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná společně s obviněným Z. C.
ad 4) výroku rozsudku:
- nejméně ode dne 19. 6. 2003 do 31. 7. 2003 v obci R., okres T., v místě jejich tehdejšího bydliště nedostatečně krmili a nedostatečně ošetřovali svou fenu plemene německá doga modrá jménem A., přičemž tato nedostatečná péče a zacházení vedlo k silné vyhublosti feny a jejímu neúměrnému fyzickému vyčerpání s možností trýznivého úhynu feny;
ad 7) výroku rozsudku:
- od 9. 10. 2003 do 3. 2. 2004 v T., okres T., bez právního důvodu a bez souhlasu majitelů J. Š., a V. Š., užívali objekt statku a přilehlé nemovitosti, konkrétně byt 4+1, 2 chlévy, zahradu, předzahrádku, 2 garáže, kravíny, stodoly a dvůr, a to tak, že zde společně bydleli a obžalovaný Z. C. zde provozoval i podnikatelskou činnost.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podaly odvolání jednak obviněná J. L., jednak její matka D. N. Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2006 Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Ten svým usnesením sp. zn. 14 To 351/2005 podle §256 tr. řádu obě odvolání zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná J. L. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Táboře dovolání, ve kterém napadá výrok o vině s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že odvolací soud se důsledně nevypořádal se všemi argumenty, které přinesla ke své obhajobě a jestliže navrhované důkazy ve svém rozhodování náležitě nezohlednil, nemohl z nich vyvodit odpovídající právní závěry. Pokud jde o výrok o vině pod bodem 4) rozsudku,pak dovolatelka uvádí, že soud se naprosto nezabýval otázkou, jakými zdravotními problémy fena trpěla a co bylo faktickou příčinou skutečného zdravotního stavu zvířete. Pokud jde o výrok o vině pod bodem 7) rozsudku, pak dovolatelka namítá, že odvolací soud se nezabýval otázkou, proč v přípravném řízení ani při hlavním líčení nebyli vyslechnuti oba podíloví spoluvlastníci, když bez zjištění jejich skutečné vůle a jejich případných záměrů je více než obtížné rozhodnout o vině a trestu obou obžalovaných. Dále poukazuje na to, že odvolací soud nevyvodil žádné závěry ze skutečnosti, že v pravomocném rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 C 254/2002, byla pod bodem ad 1. stanovena povinnost vyklidit předmětné nemovitosti pouze Z. C., nikoli na dovolatelku a její nezletilé děti.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a aby věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že obsah dovolání nekoresponduje s použitým dovolacím důvodem, neboť veškeré argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Protože dovolání považuje za dovolání podané z jiného důvodu než je vyjmenován v ust. §265b tr. řádu, navrhuje odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a odvolacím soudem byl zamítnut její řádný opravný prostředek. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V projednávané trestní věci je z obsahu dovolání zřejmé, že s takto formulovaným zákonným dovolacím důvodem podané dovolání v souladu není. Dovolatelka totiž toliko vznáší námitky proti rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu. Nenapadá tak primárně nesprávnost právních závěrů soudů obou stupňů, nýbrž nedostatek skutkových zjištění. Revize skutkových zjištění soudu se však s odkazem na uvedený (ani žádný jiný) zákonný dovolací důvod nelze domáhat, neboť dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určeno k odstraňování vad ve skutkových zjištěních soudů prvního a druhého stupně. V daném případě je zjevné, že dovolatelka sice formálně s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadá nesprávnost právních závěrů především odvolacího soudu, tyto výtky však nestaví na námitce nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž na výhradách vůči údajnému nedostatečnému skutkovému zjištění, resp. nedostatečnému dokazování. Ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu má na mysli skutečně případy, kdy je rozhodnutí primárně založeno na nesprávném právním posouzení, přičemž nelze připustit výkladovou extenzi tohoto ustanovení v tom smyslu, že by bylo možno v dovolání přezkoumávat případy, kdy dovolatel vznáší primárně námitky proti skutkovým zjištěním s tím, že nesprávné právní posouzení je důsledkem vad při zjišťování skutkového stavu.
Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání J. L. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. září 2006
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h