ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.974.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 974/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2006 dovolání obviněného S. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 6 To 105/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 2/2003, a rozhodl takto:
Dovolání S. H. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 52 T 2/2003, byl obviněný S. H. uznán vinným pokusem trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §8 odst. 1 k §140 odst. 1, alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, a to za skutky uvedené pod body I./ 1 - 3 výroku o vině uvedeného rozsudku. Podle §140 odst. 3 tr. zákona byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst.3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině S. H. se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) v B. dne 21. 3. 2002 v době kolem 17.00 hod. prodal P. Z. – osobě vystupující ve prospěch PČR s utajenou totožností ve smyslu §55 odst. 2 tr. řádu – padělanou bankovku v nominální hodnotě 1.000,- DEM, a padělanou bankovku v nominální hodnotě 500,- DEM, celkem za částku 10.000,- Kč; takto jednal, ačkoli věděl, že se jedná o padělané bankovky a bankovky jako padělky k prodeji nabízel, přičemž hodnota 1.500,- DEM ke dni 21. 3. 2002 činila nejméně 22.380,- Kč;
2) v přesně nezjištěné době od 3. 2. 2002 do 26. 3. 2002, poté, co obdržel adresu příjemce zprávou SMS na svůj mobilní telefon, zaslal obžalovanému M. K. poštou na adresu jeho trvalého bydliště jednu padělanou bankovku v nominální hodnotě 500,- DEM, s tím, že se jedná o padělek a aby ji použil jako vzorek a dále mu nabídl k odprodeji padělaných 50.000,- DEM; následně za uvedenou bankovku měl obdržet od M. K. částku 4.000,- Kč, přičemž hodnota 500,- DEM v uvedeném období činila částku nejméně 7.380,- Kč;
3) v B. dne 28. 3. 2002 v době od 15.00 hod. do 15.15 hod. prodal P. Z. – osobě vystupující ve prospěch PČR – s utajenou totožností ve smyslu §55 odst. 2 tr. řádu – 50 ks padělaných bankovek v nominální hodnotě 1.000,- DEM, celkem tedy 50.000,- DEM, a to za částku 298.000,- Kč; takto jednal, ačkoli věděl, že se jedná o padělané bankovky a bankovky jako padělky k prodeji nabízel, přičemž hodnota 50.000,- DEM ke dni 28. 3. 2002 činila nejméně 746.000,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali S. H. a spoluobviněný G. S. odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 16. 3. 2006 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 105/2005 podle §256 tr. řádu odvolání obou obviněných zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně dovolání, které směřuje proti výroku soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání a proti všem výrokům Krajského soudu v Brně. V dovolání se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Součástí dovolání je i požadavek na odklad výkonu rozhodnutí do doby rozhodnutí o podaném dovolání; k tomuto požadavku dovolatele však nebyl současně s dovoláním a trestním spisem předložen odpovídající návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného prostředku dovolatel v prvé řadě uvádí, že si je vědom, že dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávání a hodnocení jednotlivých důkazů. K tomu ovšem uvádí názor, že tato zásada je prolomena, jestliže jsou porušeny základní principy spravedlivého procesu, tedy za stavu extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Dovolatel je přesvědčen, že takto postupovaly soudy obou stupňů. Zásadní nesoulad mezi provedeným dokazováním a hodnocení důkazů nalézacím soudem i odvolacím soudem spatřuje v nesprávném posouzení činnosti policie, které dle názoru dovolatele byla policejní provokací, a v nesprávném posouzení role O. K. jako pouhého informátora, zatímco dle názoru dovolatele šlo o policejního provokatéra. Dovolatel dále uvádí, že soudy obou stupňů se nevypořádaly s jeho obhajobou, že policejní provokace začala více než 6 měsíců před jeho setkáním s policistou vystupujícím pod jménem Z. Celý skutkový děj byl dle názoru dovolatele důsledkem protizákonné policejní provokace, proto důkazy získané tímto způsobem jsou od počátku nezákonnými a v trestním řízení nepoužitelnými.
Dovolatel rovněž připomíná, že nalézací soud po vrácení věci odvolacím soudem doplnil dokazování a provedl důkazy všemi operativními spisy ÚOOZ PČR a vyslechl jejich zpracovatele a vedoucí jednotlivých akcí a další svědky z řad policie, jejichž obsah prokázal policejní provokaci. Dle názoru obviněného však nalézací soud tyto důkazy hodnotil v extrémním nesouladu s jejich obsahem.
V další části velice obsáhlého odůvodnění svého dovolání obviněný rekapituluje jednotlivé důkazy, uvádí k nim své vlastní hodnocení a polemizuje s jejich hodnocením učiněným soudem. Opakuje tvrzení, že skutkový děj se stal pouze a výlučně v důsledku policejní provokace a doplňuje toto tvrzení o sdělení, že jednání, které je mu kladeno za vinu, nikdy neměl primárně v úmyslu a nikdy by ho nebyl schopen uskutečnit bez přispění policie.
Kromě toho vytýká soudu, že rovněž náležitě nezvážil, že v době spáchání skutku již měna DEM byla neplatná a možnost její směny téměř vyloučena. Vyslovuje názor, že z hlediska materiální stránky předmětného trestného činu je nutné důsledně odlišit opatření a přechovávání padělaných peněz, které jsou platné, a které jsou neplatné. V této souvislosti odkazuje i na mezinárodní úmluvu týkající se ochrany proti penězokazectví. Je toho názoru, že skutek z měsíce března 2002 nemůže naplňovat skutkovou podstatu trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 tr. zákona, neboť v té době již měna DEM nebyla v oběhu, přičemž není rozhodné, zda jejich dodatečná směnitelnost po skončení platnosti není časově omezená, ani není rozhodné, zda prioritním cílem obžalovaných nebylo směnit padělky bankovek v bance, ale prodat je dalším osobám.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a sám ve věci rozhodl tak, že dovolatele zprostí obžaloby. V závěru znovu opakuje svou žádost o odklad výkonu rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Považuje za nepochybné, že to nebyly policejní orgány, které vyvolaly u obviněného úmysl trestný čin spáchat a neurčily mu ani jeho rozsah. Operativně-pátrací činnost, v jejímž důsledku byl dovolatel jako pachatel dopaden, nepovažuje za policejní provokaci ani v případě využití služeb policejního informátora. Extrémní nesoulad mezi soudem učiněnými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry neshledává a dovolání v této části považuje za zjevně neopodstatněné.Za nesouladnou se zákonnými dovolacími důvody považuje státní zástupce námitku dovolatele týkající se splnění podmínek pro použití agenta podle §158e tr. řádu.
Z hlediska právní kvalifikace skutku považuje státní zástupce za irelevantní námitku a skutečnost, že měna DEM byla nahrazena měnou EUR, neboť se jednalo o měnu, kterou bylo možno prostřednictvím banky běžně a bez jakéhokoliv omezení směnit. Dle názoru státního zástupce tedy nelze učinit závěr o beztrestnosti spáchaného skutku.
S ohledem na výše uvedené stanovisko tedy státní zástupce navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V daném případě je z obsahu dovolání zřejmé, že s takto formulovaným zákonným dovolacím důvodem je podané dovolání v souladu pouze v té části, v níž dovolatel vznáší námitku nesprávného právního posouzení naplnění znaku skutkové podstaty padělání peněz v souvislosti s tím, že v době spáchání skutku již byla měna DEM stažena z oběhu.
V ostatních částech dovolání je zjevné, že obsah dovolání uplatněné dovolací důvody nenaplňuje. Jestliže se totiž dovolatel v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu domáhá uznání procesních vad řízení, konkrétně použitelnosti provedených důkazů, pak se zcela zjevně nejedná o námitku takových vad, které by byly přezkoumatelné a odstranitelné v rámci kteréhokoliv ze zákonných dovolacích důvodů, tedy ani dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není k přezkumu takových námitek určeno. Je nutno souhlasit s názorem státního zástupce, že podané dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však v převážné části namítá toliko nesprávnost soudem učiněných skutkových zjištění, přičemž výslovně namítá extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a z nich učiněnými právními závěry.
Z obsahu přiloženého trestního spisu však vyplývá, že o takový extrémní nesoulad se v žádném případě nejedná. Pokud by se tedy podané dovolání omezovalo pouze na výhrady tohoto druhu, muselo by být toto dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
V projednávané věci však je nutno považovat z hlediska použitého dovolacího důvodu za relevantní výše uvedenou námitku týkající se právního posouzení naplnění znaku skutkové podstaty padělání a pozměňování peněz podle §140 tr. zákona vznesenou obviněným v souvislosti s tím, že se jednalo o peníze již stažené z oběhu.
Nejvyšší soud sice nikterak nerozporuje odkaz dovolatele na mezinárodně právní ochranu proti penězokazectví, na druhé straně však nemůže akceptovat konstrukci, že jestliže se jednalo o peníze, které v době spáchání činu již byly staženy z oběhu, pak jejich padělání či pozměňování nevede k trestně právní odpovědnosti. Ze skutkových zjištění soudu jednoznačně vyplývá, že jednáním dovolatele byly znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 tr. zákona beze vší pochybnosti naplněny; v tomto ohledu se rovněž Nejvyšší soud ztotožňuje se stanoviskem státního zástupce, že z hlediska právní kvalifikace skutku je skutečnost, že měna DEM byla nahrazena jinou měnou, skutečností irelevantní, neboť ji bylo možno prostřednictvím banky běžně a bez jakéhokoliv omezení směnit a že tedy není na místě závěr o beztrestnosti spáchaného skutku.
Neopodstatněnost výše uvedené námitky dovolatele je natolik zjevná, že dokonce vzbuzuje pochybnost o tom, že jde o námitku vznesenou vážně.
Vycházeje tedy ze skutkových zjištění tak, jak byla učiněna v řízení předcházejícím podanému dovolání, je nutno učinit nesporný závěr, že rozhodnutí soudů prvního ani druhého stupně není založeno na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení a námitky dovolatele, pokud svým charakterem odpovídají zákonnému dovolacímu důvodu, jsou zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání v té části, ve které formálně odpovídá použitému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného S. H. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. září 2006
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h