ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.1453.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 1453/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce M. J. , zemřelého, proti žalovanému BTC T. s.r.o. , o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp.zn. 19 C 310/2000, o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. března 2006, č.j. 13 Co 235/2003-138, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. března 2006, č.j. 13 Co 235/2003-138, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu v k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením v odvolacím řízení rozhodl, že na straně žalobce bude v řízení pokračováno s Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem P. 10. Vycházel ze závěru, že v průběhu odvolacího řízení žalobce dne zemřel. V probíhajícím dědickém řízení dědictví po něm odmítli všichni dědicové ze zákona, takže připadlo státu (§462 obč. zák.). Krajský soud dovodil, že orgánem oprávněným jednat za stát ve věcech týkajících se jeho majetku je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dle ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 201/2002 Sb. Protože výsledek tohoto řízení má význam pro možnost uspokojení majetkového nároku přiznaného zemřelému žalobci v řízení sp. zn. 9 C 67/99 Okresního soudu ve Zlíně, krajský soud postupoval podle ustanovení §107 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podala Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání. Namítá zejména, že řízení o dědictví po zemřelém žalobci není dosud pravomocně ukončeno. V dědickém řízení nebyl dosud vyhotoven soupis aktiv a pasiv dědictví. Zejména vzhledem k pasivům dědictví však lze předpokládat, že věci z dědictví budou nabídnuty věřitelům na úhradu dluhů, v případě nezájmu pak bude navržena likvidace dědictví. Protože tedy nelze v daném případě očekávat, že dědictví po žalobci připadne státu podle §462 o.z. a dědické řízení není dosud pravomocně ukončeno, není najisto postaveno, že Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je procesním nástupcem po zemřelém žalobci a že má být účastníkem předmětného řízení. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení krajského soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §107 odst. 1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle ustanovení §107 odst. 2 o.s.ř., ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Podle ustanovení §462 obč. zák. dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.
Ustanovení §107 platí pro sporné i nesporné řízení. Upravuje se v něm postup soudu za situace, kdy účastník ztratí během řízení, tj. v období od jeho zahájení do jeho pravomocného skončení, způsobilost být účastníkem řízení a řeší z toho vyplývající tzv. procesní nástupnictví.
Ztratí-li účastník způsobilost být účastníkem řízení během řízení (v době po zahájení řízení do dne, kdy řízení bylo pravomocně skončeno), soud nejprve podle povahy věci posoudí, zda uvedená skutečnost sama o sobě brání dalšímu pokračování v řízení nebo zda lze v řízení pokračovat; povahou věci se tu rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení. Povaha věci brání pokračování v řízení například tam, kde účastník nemá žádného právního nástupce (např. při zastavení dědického řízení po zemřelém účastníku řízení podle §175h odst. 1 a 2 o.s.ř., ledaže by bylo prokázáno, že zůstavitel zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty, při zániku právnické osoby, byla-li provedena likvidace nebo jestliže se likvidace z důvodů uvedených v zákoně nevyžaduje), který by převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. V těchto (popřípadě i v dalších) případech nelze v řízení pokračovat, a proto soud řízení zastaví.
Nebude-li řízení zastaveno, soud dále posoudí, zda je možné v řízení ihned pokračovat. Tam, kde to nebude možné, řízení usnesením přeruší. Úvaha o tom, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení, od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci.
Procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního. Procesním nástupcem je proto vždy ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Právním nástupcem fyzické osoby, která zemřela (byla prohlášena za mrtvou), jsou zpravidla její dědici. I když se dědictví nabývá smrtí zůstavitele (§460 obč.zák.), není v této době většinou okruh zůstavitelových dědiců ještě znám. V situaci, kdy nejsou známi zůstavitelovi dědici, může soud v řízení ihned pokračovat, jen je-li tu nebezpečí z prodlení, a to s opatrovníkem, kterého neznámým dědicům ustanovil a který bude dědice zastupovat do doby, než budou v dědickém řízení zjištěni; jinak řízení přeruší. Přerušení řízení trvá obvykle až do skončení řízení o dědictví. Teprve až poté je totiž zřejmé, který z dědiců převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde, popřípadě zda povinnost nezanikla zcela nebo zčásti podle §470 obč. zák. Má-li zůstavitel jediného dědice nebo patří-li do dědictví dostatečný majetek, je-li předmětem řízení nepeněžité plnění (např. vydání věci), nebo je-li zřejmé, který z více dědiců právo převezme (např. podle závěti, která nebyla v dědickém řízení napadena), lze v řízení v těchto a v jim podobných případech pokračovat již před skončením dědického řízení, pokud to nevylučuje povaha věci.
O tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě účastníka, jenž ztratil způsobilost být účastníkem řízení (tedy kdo je jeho procesním nástupcem v projednávaném sporu nebo v jiné právní věci), soud vždy rozhodne usnesením. Soud může v řízení pokračovat vždy až po právní moci usnesení o procesním nástupnictví.
V posuzovaném případě z obsahu spisu i z podaného dovolání vyplývá, že dosud nelze učinit jednoznačný závěr, zda dědictví po zůstaviteli připadne státu, tj. České republice, ve smyslu ustanovení §462 obč. zák., nebo zda v řízení o dědictví po žalobci dojde k likvidaci dědictví (srov. §175t a násl. o.s.ř.), tedy zda zůstavitel bude či nebude mít právního nástupce, se kterým by bylo lze v řízení pokračovat jako s účastníkem řízení. Za těchto okolností je proto na místě, aby řízení bylo - jak výše uvedeno - přerušeno do skončení řízení o dědictví po žalobci (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12.12.2005, sp. zn. 30 Cdo 2817/2004).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení krajského soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. prosince 2006
JUDr. Karel Podolka
předseda senátu