ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.1921.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 1921/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce JUDr. M. L., advokáta, správce konkursní podstaty úpadce S., s.r.o., za účasti vedlejších účastníků a) D. R. E., a.s., zastoupené advokátem, b) M.M.B CZ, s.r.o., zastoupené advokátkou, a c) České republiky, organizační složky České správy sociálního zabezpečení, Pražská správa sociálního zabezpečení, proti žalované S. B., s.r.o., zastoupené advokátem, o určení neúčinnosti právních úkonů, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp.zn. 21 C 85/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. března 2006, č.j. 13 Cmo 58/2006-62, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. listopadu 2005, č.j. 39 Cm 212/2005-17, nařídil předběžné opatření podle §76 o.s.ř., jímž žalované zakázal nakládat s finančními prostředky na účtu ve výroku označeném způsobem a v rozsahu ve výroku uvedeném (výrok I.), peněžnímu ústavu ve výroku uvedenému zakázal nakládat s uvedeným účtem žalované, zejména provádět z něj výplaty, úhrady plateb, včetně zrušení účtu (výrok II.), a žalované uložil zaplatit České republice na účet tohoto soudu soudní poplatek 500,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované usnesením v záhlaví označeným usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc postoupil jako věcně a místně příslušnému Okresnímu soudu Plzeň – město.
Žalobce v podaném dovolání, jehož přípustnost zřejmě dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, když řeší otázku příslušnosti v rozporu s platnou právní úpravou, navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu „jako rozhodnutí vydané v rozporu s hmotným právem zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, anebo určil, že věcně i místně příslušným je Městský soud v Praze“.
Žalovaná v podaném vyjádření namítá, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž rozhodnutím procesní povahy; z toho důvodu je existence či neexistence zásadního právního významu nerozhodná, neboť přípustnost dovolání v tomto případě je vyloučena. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení – a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř., bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu
na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n)
a v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo
v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně
o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soud prvního stupně, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, zrušeno a věc byla postoupena jinému soudu jako věcně a místně příslušnému.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno ani změněno usnesení soudu prvního stupně; krom toho v cit. ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je upravena přípustnost dovolání proti rozsudku či usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku či usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Usnesení jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na předběžné opatření, stejně jako usnesení, jímž odvolací soud takové rozhodnutí zrušil a věc postoupil jinému soudu, není rozhodnutím soudu ve věci samé a nemůže mít proto – ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. – ve věci samé po právní stránce zásadní význam (srv. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn.
26 Cdo 1533/2001, ze dne 22.1.2002, zveřejněné v čas. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, č. 9-10, poř. č. 62, str. 299-300).
Aplikace ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jíž se dovolatel dožaduje, jakož celého ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. nepřichází tedy v úvahu. Napadené usnesení zároveň nelze podřadit ani pod další ustanovení o.s.ř., upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (§238, §238a a §239 o.s.ř.), protože nejde o žádný z případů v těchto ustanoveních uvedený, a to ani §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť předpokladem pro jeho aplikaci je zastavení řízení, k němuž však v dané věci nedošlo. Z vyloženého tedy plyne, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc byla postoupena věcně a místně příslušnému soudu prvního stupně, není dovolání přípustné (srv. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, vyd. C. H. Beck, 6. vydání 2003, str. 1049).
Přípustnost dovolání žalobce tudíž nemá oporu v žádném z procesních ustanovení o.s.ř., jež přicházejí v úvahu, a směřuje tak proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. listopadu 2006
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu