ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.2141.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 2141/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce nezletilého M. Ž., zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem v P., proti žalovanému MUDr. J. K., zastoupenému advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce M. Ž., zastoupené advokátkou, o určení otcovství a o výchovu a výživu nezletilého, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 19 C 274/91, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. prosince 2004, č. j. 13 Co 360/2003, 13 Co 361/2003, 13 Co 362/2003 - 625, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 12. 2004, č. j. 13 Co 360/2003, 13 Co 361/2003, 13 Co 362/2003 - 625, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň - město
ze dne 27. 8. 2002, č. j. 19 C 274/91 - 515, ve znění doplňujícího usnesení ze dne
15. 10. 2002, č. j. 19 C 274/91 - 517, a doplňujícího rozsudku ze dne 30. 10. 2002, č. j. 19 C 274/91 - 536, ve výroku, jímž bylo určeno, že žalovaný MUDr. J. K. je otcem nezletilého M. Ž., z matky M. Ž., a ve výroku, jímž nezl. M. byl svěřen do výchovy matky, a zrušil jej ve výroku, jímž žalovanému byla uložena povinnost platit na výživu nezl. M. s účinností od 19. 3. 1991 částku 600,- Kč měsíčně, s účinností od 1. 1. 1993 částkou 800,- Kč měsíčně,
s účinností od 1. 1. 1995 částkou 1.000,- Kč měsíčně, s účinností od 1. 1. 1998 částkou 1.200,- Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2002 částkou 1.500,- Kč měsíčně, splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého, ve výroku, jímž žalovanému byla uložena povinnost zaplatit dluh na výživném za období do 19. 3. 1991 do 27. 8. 2002 ve výši 142.420,- Kč k rukám matky ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku, a dále ve výrocích, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalovaným a vedlejší účastnicí a vůči státu a o soudním poplatku, a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Soudy obou stupňů při svém rozhodnutí vycházely ze zjištění, že žalovaný v době rozhodné pro početí ve smyslu ust. §54 odst. 2 zákona o rodině měl s matkou nezletilého známost a že se s ní intimně stýkal. Vzhledem k tomu, že žalovaný otcovství k nezl. popíral, soud prvního stupně vyžádal a provedl důkaz celkem třemi znaleckými posudky - prvním z oboru imunohematologie MUDr. V. R. na vyšetření skupin červených krvinek a sérových skupin, jímž žalovaný nebyl z otcovství vyloučen, druhým na vyšetření HLA antigenů
MUDr. A. M., který žalovaného z otcovství vyloučil z důvodu, že antigen HLA-A3 nebyl prokázán na lymfocytech žalovaného, a třetím z oboru genetiky metodou molekulární genetické analýzy hypervariabilních polymorfizmů DNA typu VNTR a DNA typizace HLA antigenů II. třídy - haplotypů lokusů DRB DQB Ústavu hematologie a krevní transfúze v P., zpracovaný RNDr. Z. S. dne
10. 5. 1995, podle jehož závěru je otcovství žalovaného k nezletilému žalobci nutno považovat za prakticky prokázané a bylo stanoveno číselným vyjádřením na 99,999 %. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který při svém rozhodnutí nepřihlédl k závěrům znaleckého posudku MUDr. M., neboť žalovaný se odmítl podrobit odběru krve za účelem podání revizního znaleckého posudku, tzv. vrchního dobrozdání, čímž podání tohoto posudku zmařil, ani k závěrům znaleckého posudku Ústavu hematologie a krevní transfúze v P. z důvodu nemožnosti odstranění pochybností, které proti němu žalovaný vznesl, a vycházel jen z posudku znalkyně MUDr. R., odvolací soud tímto ústavním znaleckým posudkem provedl opětovně důkaz (§213 odst. 2 o. s. ř.) a shodně se soudem prvního stupně dospěl po zhodnocení provedených důkazů k závěru, že v daném případě neexistují okolnosti, které by žalovaného vylučovaly z otcovství
k nezl., a proto okresní soud správně rozhodl, když určil, že žalovaný je otcem nezletilého. Námitku žalovaného, že ústavní znalecký posudek nemůže být považován za důkaz ve smyslu ust. §127 o. s. ř. pro nedostatek formálních náležitostí, odvolací soud nepovažoval za opodstatněnou, neboť zástupce ředitele Ústavu hematologie a krevní transfúze v P. MUDr. P. T. jako jeho statutární zástupce při svém výslechu před soudem stvrdil, že znalecký posudek ze dne 10. 5. 1995, který za soudem ustanovený ústav zpracovala RNDr. Z. S., CSc., jako jeho pracovnice, je znaleckým posudkem tohoto ústavu, a dále soud dovodil, že tento posudek splňuje formální náležitosti znaleckého posudku podaného ústavem. Znalecký posudek totiž obsahuje označení ústavu včetně razítka, i uvedení odborného pracovníka, který znalecký posudek zpracoval a který tedy ve smyslu ust. §22 odst. 1 zák. č. 36/1967 Sb. může stvrdit správnost posudku podaného ústavem před státním orgánem. Pokud žalovaný navrhl výslech ředitele Ústavu hematologie a krevní transfúze v P.
MUDr. J., pak ten podle sdělení tohoto ústavu ze dne 29. 10. 2003 v době podání posudku tuto funkci ještě nevykonával. Odvolací soud proto uzavřel, že znalecký posudek Ústavu hematologie a krevní transfúze v P. je řádným důkazem ve smyslu
§127 o. s. ř. Dále krajský soud poukázal i na odborné vyjádření uvedeného ústavu zpracované jeho pracovnicemi RNDr. Z. S. a RNDr. R. L. ze dne 25. 6. 2001, jímž bylo reagováno na výtky žalovaného vznesené proti znaleckému posudku ze dne 10. 5. 1005 a jímž byl proveden důkaz již před soudem prvního stupně, z něhož vyplývá, že při zpracování tohoto znaleckého posudku byla použita nejefektivnější mezinárodně uznávaná metoda znaleckého dokazování
v případech sporného otcovství, a navíc vzhledem k tomu, že v mezidobí byla vyvinuta další metoda vyšetření, byla při uchování DNA vyšetřovaných subjektů provedena ještě další expertiza, kterou pravděpodobnost otcovství žalovaného k nezl. byla vyjádřena
na 99,99993 %. Kromě toho bylo uvedenou expertizou zjištěno, že znalec
MUDr. M. při zpracování znaleckého posudku učinil chybný závěr, že nezl. je nositelem antigenu A3.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo určeno otcovství žalovaného k nezletilému, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. Namítá, že mu není známo, že by dovolací soud řešil podle něj právně významnou otázku, „zda listina vystavená a podepsaná neustanovenou soudní znalkyní rozdílnou od soudem ustanoveného vědeckého ústavu, bez stanoviska vědecké rady ústavu, bez podpisu ředitele vědeckého ústavu, razítka a znalecké doložky vědeckého ústavu, tedy v příkrém rozporu s ust. §13 vyhl. č. 37/1967 Sb., může být považována za znalecký posudek zpracovaný soudem ustanoveným vědeckým pracovištěm“. Poukazuje na to, že znalecký posudek z 10. 5. 1995 je podepsán
RNDr. Z. S., CSc., soudní znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví genetika, není však opatřen znaleckou pečetí a znaleckou doložkou, přičemž skutečnost, že se nejedná o posudek soudem ustanoveného znaleckého pracoviště, ale „zřejmě
o osobní a soukromou akci“ jmenované znalkyně, svědčí i vyúčtování znaleckého posudku ze dne 10. 5. 1995, které je podepsáno jen touto znalkyní. Skutečnosti pak neodpovídá ani údaj odvolacího soudu, že MUDr. P. T., CSc., předmětný znalecký posudek stvrdil, neboť tato okolnost z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 20. 2. 2002 nevyplývá, jmenovaný jen uvedl, že se plně ztotožňuje s postupem a závěry znalkyň RNDr. S. a RNDr. L.. Dále dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl důkaz článkem „Otázky sporného otcovství a analýza DNA“, publikovaném v časopise Sociální politika č. 5/2002, v souvislosti s tím, že v jeho případě došlo ke dvěma odběrům krve, ani výslech ředitele ustanoveného vědeckého pracoviště MUDr. J. Podle názoru dovolatele odvolací soud pochybil i tím, že dne 7. 12. 2004 „bez přítomnosti řádně obeslaného žalobce nerespektoval svou povinnost poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní na straně žalobce“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2002), a tím, že provedl důkaz znaleckým posudkem ústavu, „nastoupil odvolací soud na místo nepřítomného žalobce a nahrazoval ho v úkonech směřujících proti žalovanému (viz R 35/39)“, a kromě toho byl povinen provést opakovaný výslech svědků RNDr. S., CSc., a MUDr. T., CSc. Při jednání dne 7. 12. 2004 tedy odvolací soud „porušil ustálenou judikaturu o dvouinstančnosti občanského soudního řízení.“ Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Vedlejší účastnice ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání považuje za nedůvodné a účelové.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal napadený výrok rozsudku odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není v dané věci přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust.
§237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud
za použití hledisek příkladmo uvedených v ust. §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní právní význam skutečně má.
V posuzované věci žalovaný dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen, a nejedná se
o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně ve svém dřívějším rozsudku, který byl odvolacím soudem zrušen, nerozhodl jinak. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
V dané věci ze skutkových zjištění vyplývá, že žalovaný v době rozhodné pro početí měl s matkou nezletilého známost a že se s ní intimně stýkal. Ve smyslu ust. §54 odst. 2 zákona o rodině, podle kterého za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují, tedy žalovanému svědčí vyvratitelná domněnka otcovství. Tato domněnka může být vyvrácena důkazem, že jsou zde okolnosti, které otcovství žalovaného vylučují, např. neplodnost, předchozí těhotenství matky, skutečnost, že otcem dítěte je jiný muž, který rovněž s matkou dítěte souložil v době rozhodné pro početí apod.; podle ustálené judikatury soudů (srov. např. R 4/1969) vyvrácení domněnky otcovství podle §54 odst. 2 zákona o rodině musí být zcela určité.
Vzhledem k tomu, že žalovaný od počátku řízení otcovství k nezl. M. popíral, ačkoliv netvrdil, že by otcem nezl. byl jiný konkrétně označený muž, soud prvního stupně vyžádal a provedl důkaz celkem třemi znaleckými posudky - prvním
z oboru imunohematologie MUDr. V. R. na vyšetření skupin červených krvinek a sérových skupin, jímž žalovaný nebyl z otcovství vyloučen, druhým
na vyšetření HLA antigenů znalce MUDr. A. M., který žalovaného
z otcovství vyloučil, a třetím z oboru genetiky metodou molekulární genetické analýzy hypervariabilních polymorfizmů DNA typu VNTR a DNA typizace HLA antigenů II. třídy - haplotypů lokusů DRB DQB Ústavu hematologie a krevní transfúze v P., zpracovaný RNDr. Z. S. dne 10. 5. 1995, podle jehož závěru je otcovství žalovaného k nezletilému žalobci nutno považovat za prakticky prokázané a bylo stanoveno číselným vyjádřením na 99,999 %. Dále byl proveden důkaz odborným vyjádřením Ústavu hematologie a krevní transfúze v P., zpracovaný jeho pracovnicemi RNDr. Z. S. a RNDr. R. L. ze dne 25. 6. 2001, jímž bylo reagováno na výtky žalovaného vznesené proti znaleckému posudku
ze dne 10. 5. 1995, z něhož bylo zjištěno, že vzhledem k nově vyvinuté metodě genetického vyšetření byla (při uchování DNA vyšetřovaných subjektů) provedena ještě další expertiza, kterou pravděpodobnost otcovství žalovaného k nezl. byla vyjádřena
na 99,99993 %. Protože znalecký posudek na vyšetření HLA antigenů znalce
MUDr. A. M. žalovaného z otcovství vyloučil, ustanovil soud k ověření této krevní zkoušky (tzv. vrchnímu dobrozdání) dalšího znalce z oboru zdravotnictví, jehož provedení, jak soudy obou stupňů konstatovaly, žalovaný zmařil, neboť se odmítl podrobit odběru krve. Kromě toho bylo uvedenou expertizou Ústavu hematologie a krevní transfúze v P. zjištěno, že znalec MUDr. M. při zpracování znaleckého posudku učinil chybný závěr, že nezl. je nositelem antigenu A3, takže závěr jeho znaleckého posudku je nesprávný.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl odvolací soud
k závěru, že domněnka otcovství žalovaného k nezl. M. podle ust. §54 odst. 2 zákona o rodině vyvrácena nebyla, neboť nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by žalovaného z otcovství vyloučily.
Žalovaný v dovolání uvedl, že je přesvědčen o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, z vylíčení důvodů dovolání však vyplývá, že dovolatel nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav
v projednávané věci, a s hodnocením důkazů v řízení provedených, a zpochybněním znaleckého posudku z oboru genetiky Ústavu hematologie a krevní transfúze v P. zpochybňuje skutkové závěry soudu, že zde nejsou žádné okolnosti, které by jej
z otcovství k nezl. vyloučily. Je jednoznačné, že nejde o námitky nesprávného řešení otázky právní, nýbrž o námitky týkající se provedeného dokazování a hodnocení důkazů při zjišťování skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Správnost potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť ve vztahu k této námitce není dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Skutkový závěr soudu, že v daném případě nejsou ve smyslu ust. §54 odst. 2 zákona o rodině dány závažné okolnosti, jež by otcovství žalovaného k nezl. vyloučily, není zpochybnitelný ani námitkami v dovolání, týkajícími se znaleckého posudku Ústavu hematologie a krevní transfúze v P. ze dne 10. 5. 1995, zpracovaného
MUDr. S., neboť - jak je uvedeno shora - odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel ze všech důkazů v řízení provedených, které hodnotil ve smyslu ust. 132 o. s. ř., a nikoliv jen z tohoto ústavního znaleckého posudku. Kromě toho námitky v dovolání nejsou opodstatněné, neboť v souladu s ust. §13 vyhl. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, byl tento písemný znalecký posudek podán Ústavem hematologie a krevní transfúze v P., a to na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 7. 1994, č. j. 19 C 274/91 - 82, jak z obsahu spisu vyplývá, je opatřen razítkem tohoto ústavu a podpisem znalkyně, která jej za ústav zpracovala a před soudem jeho správnost stvrdila. Okolnost, že v případě žalovaného došlo ke dvěma odběrům krve, nemá na právní posouzení věci z hlediska hmotného práva žádný význam, když domněnka otcovství žalovaného k nezl. nebyla zcela určitě žádným z provedených důkazů vyvrácena. Závěry znaleckého posudku na vyšetření HLA skupinových typů bílých krvinek znalce
MUDr. M. nemohly být ověřeny další krevní zkouškou (vrchním dobrozdáním)
z důvodu na straně žalovaného, který provedení tohoto důkazu zmařil, takže z tohoto důkazu nemohl soud vycházet, a kromě toho byly závěry tohoto znaleckého posudku expertizou provedenou Ústavem hematologie a krevní transfúze v P. označeny
za nesprávné.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat namítanými vadami řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívajícími podle dovolatele v tom, že soud neprovedl důkaz obsahem článku „Otázky sporného otcovství a analýza DNA“, důkaz výslechem ředitele Ústavu hematologie a krevní transfúze v P. MUDr. J., opakovaný výslech svědků RNDr. S., CSc., a MUDr. T., CSc., a že naopak provedl důkaz znaleckým posudkem Ústavu hematologie a krevní transfúze v P., neboť z hlediska tohoto dovolacího důvodu lze rozsudek odvolacího soudu přezkoumat jen v případě,
je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení a vyjádření vedlejší účastnice k dovolání nelze pro jeho stručnost považovat za účelně vynaložené náklady
k bránění práva (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. září 2006
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu