ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.2458.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2458/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně E. M., zastoupené advokátkou, proti žalovanému K. B., zastoupeného JUDr. N. K., o výživné manželky, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 23 C 72/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. března 2006, č. j. 11 Co 924/2004-184, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. března 2002, č. j.
23 C 72/99-129, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni výživné
pro nerozvedenou manželku za dobu od 30.3.1999 do 3.1.2000 v celkové částce 22.484,- Kč (výrok I.), na náhradě nákladů řízení 9.800,- Kč na účet zástupkyně žalobkyně (výrok II.) a Českému státu – Okresnímu soudu Plzeň-město soudní poplatek 300,- Kč (výrok III.), vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 3.778,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně Mgr. Z. K.
Žalovaný v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu a navrhuje jeho zrušení.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních
§237, §238, §238a a §239 o.s.ř.
Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu
o výživném manželky, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který byl v pořadí druhým rozsudkem ve věci samé, když jeho předchozí rozsudek ze dne
12. ledna 2000, č. j. 23 C 72/99-45, jímž bylo žalovanému uloženo platit žalobkyni výživné manželky od 30.3.1999 v částce 3.000,- Kč měsíčně do 31.7.1999 a od 1.8.1999 nadále 2.000,- Kč měsíčně, vyčíslen dluh na výživném a určen způsob jeho zaplacení, rozhodnuto o náhradě nákladů řízení účastníků a státu a řízení ohledně částky 1.000,- Kč měsíčně za dobu od 1.8.1999 bylo zastaveno, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. května 2001, č. j. 10 Co 249/2001-81, a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Z hlediska přípustnosti dovolání přichází v úvahu ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Nic z uvedeného se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (§237 odst. 2 o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu potvrzujícího rozsudek soudu prvního stupně, který byl dalším rozsudkem ve věci a jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, jsa vázán právním názorem odvolacího soudu, vyjádřeném v předchozím zrušovacím usnesení, přičemž jde o rozhodnutí ve věci upravené zákonem o rodině, t. j. ve věci výživného manželky podle §91 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, není dovolání ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Z téhož důvodu nebylo ani třeba odstranit nedostatek povinného zastoupení dovolatele ve smyslu §241b odst. 2 o.s.ř.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1
a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný, který neměl v dovolacím řízení úspěch,
na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobkyni žádné základy dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. října 2006
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu