ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.2465.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 2465/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce V. M., zastoupeného opatrovnicí M. V., a advokátem, proti žalovaným 1) J. Z., 2) F. K., 3) V. P. a 4) Katastrálnímu úřadu v P., za účasti E. M., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných ad 1), 2) a 3), zastoupené obecným zmocněncem L. M., o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 C 50/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 17. ledna 2004, č. j. 18 Co 284/2004 - 182, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích po připuštění změny žaloby a po jejím částečném zpětvzetí rozsudkem ze dne 11. 12. 2003, č. j. 12 C 50/2000 - 144, zastavil řízení proti čtvrtému žalovanému, zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem pozemku
ve zjednodušené evidenci - parcely původ pozemkový katastr (PK) číslo 122 v k. ú. D. a obci D., a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Po provedeném obsáhlém dokazování a po zhodnocení všech důkazů dospěl k závěru, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ust. §80 písm. c) o. s. ř., když v katastru nemovitostí jsou jako spoluvlastníci uvedeného pozemku zapsáni žalovaní ad 1), 2), 3), avšak určovací žaloba není opodstatněná, neboť žalobce ani přes poučení a výzvu soudu podle §118a o. s. ř. neprokázal důvody, které by mohly vést k závěru o absolutní neplatnosti darovací smlouvy o převodu předmětného pozemku ze dne 7. 6. 1999, uzavřené mezi ním jako dárcem a jeho zemřelým bratrem Ing. L. M. jako obdarovaným (s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 30. 6. 1999), podle ust. §38 odst. 2 obč. zák.; relativní neplatnosti této smlouvy z důvodu tvrzeného omylu při jejím uzavření (§49a, §40a obč. zák.) se žalobce nedovolal (a navíc byla vznesena důvodná námitka promlčení), od této smlouvy platně neodstoupil a pokud se domáhal vrácení daru, nejsou žalovaní ve sporu pasivně věcně legitimováni, protože žaloba nesměřuje proti obdarovanému ani jeho právním nástupcům. Platná je tudíž i směnná smlouva
o směně předmětného pozemku za jiný pozemek ze dne 8. 12. 1999 (s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni 9. 12. 1999), kterou uzavřel Ing. L. M. s prvním a třetím žalovanými a dále s J. K., na základě níž každý z nich nabyl do podílového spoluvlastnictví ideální 1/3 uvedeného pozemku. Žalovaní ad 1), 2) a 3) jsou tedy vlastníky tohoto pozemku, když po smrti J. K. dne 13. 9. 2000 zdědil její spoluvlastnický podíl podle rozhodnutí soudu její manžel - druhý žalovaný. Podle zjištění soudu byl žalobce pro opakované nadměrné požívání alkoholických nápojů, v jehož důsledku jsou sníženy jeho rozpoznávací a určovací schopnosti, rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 12. 2002,
č. j. 14 Nc 901/2002 - 51, který nabyl právní moci dne 6. 1. 2003, omezen
ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není způsobilý nakládat s majetkem a finančními částkami přesahujícími 500,- Kč, přičemž pravomocným usnesením tohoto soudu ze dne 12. 2. 2003 mu byla ustanovena opatrovnicí M. V.; žalobce však, ač byl v řízení zastoupen advokátem, ani přes poučení a výzvu soudu (§118a o. s. ř.) neoznačil žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že dne 7. 6. 1999 trpěl takovou duševní poruchou, která by jej činila k tomuto právními úkonu neschopným, jeho účastnická výpověď před soudem je s tímto tvrzením v rozporu a svědek, kterého žalobce označil, je na jím uvedené adrese neznámý.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 17. ledna 2004, č. j. 18 Co 284/2004 - 182, rozsudek soudu prvního stupně - vyjma nenapadeného výroku o zastavení řízení - potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i jeho závěry právními. Za neopodstatněnou považoval námitku žalobce, že řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], neboť žalobce i jeho zástupce byli k jednání dne 11. 12. 2003 řádně předvoláni, k jednání se však nedostavili a omluvu zástupce žalobce nelze považovat za včasnou ani důvodnou. Stejně tak důvodná není ani námitka, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci [§205 odst. 2 písm. d) o. s. ř.], když nevyslechl žalobcem navrženého svědka; ten totiž nemohl být předvolán, neboť na uvedené adrese se nezdržuje a v obci není znám.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud
na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci dospěl k nesprávným právním závěrům, protože - stejně jako soud prvního stupně - se nezabýval tím, že žalobce byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům, a kromě toho dokazování před soudem prvního stupně proběhlo bez účasti jeho opatrovnice, čímž byl zkrácen na svém právu. Vyslovuje názor, že došlo-li k uzavření darovací smlouvy o převodu předmětného pozemku v roce 1999 a v roce 2002 byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům, existuje důvodný předpoklad, že byl stižen duševní poruchou „dlouhou dobu před jejím úředním zjištěním“, tedy nepochybně i v době uzavření darovací smlouvy. Dále namítá, že soudy obou stupňů rozhodovaly již poté, co byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům, ale k této skutečnosti nepřihlédly, navíc navržený svědek se mohl vyjádřit k opilosti žalobce v době uzavření darovací smlouvy, která podmiňovala neexistenci jeho rozpoznávací a ovládací volní složky. Jelikož se tedy krajský soud nevypořádal se základní otázkou, zda žalobce byl v době uzavírání darovací smlouvy „svéprávný“ či nikoliv, nemohl ani relevantně dospět k závěru, zda uzavřená darovací smlouva je či není platná, a bez vyřešení této otázky nelze o věci rozhodnout a řízení je tak postiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vedlejší účastnice ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s .ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust.
§237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ust. §242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které odvolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že odvolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ust. §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzované věci žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu
ve věci samé, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a nejedná se o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení otázek právních (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje se skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Závisí-li přípustnost dovolání na úvaze dovolacího soudu o tom, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, nemůže být způsobilým dovolacím důvodem námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází
ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.).
V posuzované věci žalobce dovozuje přípustnost dovolání z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., z vylíčení důvodů dovolání je však zřejmé, že především nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, na jehož základě odvolací soud rozhodl. Pokud dovolatel nepovažuje za správný závěr odvolacího soudu, že v řízení neprokázal, že v době uzavření darovací smlouvy dne 7. 6. 1999 trpěl duševní poruchou, která jej činila k tomuto právnímu úkonu neschopným, a namítá, že existuje důvodný předpoklad, že byl stižen duševní poruchou již před tím, než jeho způsobilost k právním úkonům byla pravomocným rozhodnutím soudu omezena, nesouhlasí ve skutečnosti se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Podstatou této jeho námitky je tedy nesouhlas s tím, jak byl na základě provedených důkazů zjištěn skutkový stav věci. Je jednoznačné, že se nejedná o námitku nesprávného řešení otázky právní, nýbrž o námitku nesprávnosti skutkových zjištění, která byla podkladem pro právní posouzení věci, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založena.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce není přípustné; dovolací soud jej proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat dalšími námitkami uplatněnými v dovolání, neboť k případné jiné vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], spočívající podle dovolatele v tom, že nebyl proveden výslech jím navrženého svědka, jakož i k vadě řízení uvedené v ust. §229 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5,
§224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu tohoto řízení právo a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2006
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu