ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.2579.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 2579/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce R. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. M., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 79/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2005, č.j. 1 Co 313/2004-156, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. března 2004, č.j. 16 C 79/2001-82, jímž byla zamítnuta žaloba na ochranu osobnosti, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 1,000.000,- Kč, a žalobce byl v zákonné lhůtě zavázán k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 150,- Kč (výrok I.). Současně uložil žalobci nahradit v zákonné lhůtě žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 942,- Kč (výrok II.). Z odůvodnění potvrzujícího rozsudku vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. Vycházel zejména ze zjištění, že žalovaný, který byl v roce 1991 předsedou samosprávy domu č. 207, podal dne 9. srpna 1991 u tehdejšího Místního národního výboru v B. návrh na zahájení přestupkového řízení, v němž bylo uvedeno, že žalobce v návrhu uvedeným způsobem porušuje zásady slušného občanského soužití. V uvedené skutečnosti žalobce spatřuje neoprávněný zásah do svých osobnostních práv. Odvolací soud dovodil, že v tomto případě nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce s tím, že takovým zásahem do práv chráněných ustanovením §11 a násl. obč. zák. nejsou návrhy na zahájení řízení, podněty, stížnosti a požadavky na přešetření určité skutečnosti, byly-li podány orgánům oprávněným je řešit.
Dle názoru odvolacího soudu vylučuje neoprávněnost zásahu do osobnostních práv okolnost, že podaným návrhem na zahájení řízení o přestupku žalovaný spolu s obyvateli domu č.p. 207, kteří jej též podepsali, vykonával právo vyplývající z ustanovení §67 zák. č. 200/1990 Sb, o přestupcích. V řízení totiž nebylo prokázáno, že by žalovaný při podání předmětného návrhu nebyl v dobré víře o správnosti svých tvrzení. Odvolací soud konečně zdůraznil, že při posouzení otázky neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv je rozhodné pouze objektivní hledisko, nikoli subjektivní pocity dotčené osoby.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a podává je z důvodů podle ustanovení §241a odst. 1 písm. b) a písm. a) o.s.ř. Zásadní právní význam napadného rozhodnutí spatřuje v tom, že řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Namítá, že soud zamítl žalobu i s ohledem na závěr, že „žalobce uplatňuje naprosto okolnostem a způsobu zásahu nepřiměřený právní prostředek ochrany osobnosti.“ Je-li podle ustanovení §13 obč. zák. soudu svěřeno rozhodnutí o určení výše náhrady s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo, není namístě odmítnutí nároku žalobce proto, že chce nepřiměřenou náhradu. Ohledně důvodu podle ustanovení §241a odst. 1 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) žalobce odvolacímu soudu vytýká, že v řízení nebyly provedeny všechny žalobcem navržené důkazy o rozhodných skutečnostech, což pro něho mělo za následek nepříznivé rozhodnutí ve věci. Žalobce nebyl rovněž řádně poučen o důkazní povinnosti. Dále zpochybnil svou procesní způsobilost s ohledem
na svou duševní chorobu konstatovanou v řízení. Žalobce navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnil se skutkovými zjištěními odvolacího soudu i soudu prvního stupně a s jejich právním posouzením a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon
č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem.
Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu uvedeného
v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání
k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než
v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žalobce namítá, že soud zamítl žalobu i s ohledem na závěr, že „žalobce uplatňuje naprosto okolnostem a způsobu zásahu nepřiměřený právní prostředek ochrany osobnosti.“ Odvolací soud však potvrdil rozsudek soudu prvního stupně výlučně proto, že z objektivního hlediska neshledal – shodně se soudem prvního stupně – neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce podle ustanovení §11 a násl. obč. zák. Tento právní závěr, na němž je napadené rozhodnutí výhradně založeno, však nebyl dovoláním dotčen. Dovolací důvod vymezený žalobcem (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. – nesprávné právní posouzení) není proto způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Namítanými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), že v řízení nebyly provedeny všechny žalobcem navržené důkazy o rozhodných skutečnostech, že žalobce nebyl řádně poučen o důkazní povinnosti a že s ohledem na konstatovanou duševní chorobu byla zpochybněna jeho procesní způsobilost, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť z hlediska těchto vad lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení, §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. března 2006
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu