ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.2657.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2657/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně P. D., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. D., zastoupenému advokátkou, o výživné rozvedeného manžela, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 21 C 72/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2006, č. j. 13 Co 401/2005-43, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 28. června 2005, č. j. 21 C 72/2005-33, zamítl žalobu o určení výživného pro nerozvedenou manželku ve výši 3.500,- Kč měsíčně počínaje dnem 6.4.2005 (výrok I.) a žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady řízení 34.950,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně (výrok II.).
Krajský soud v Brně usnesením v záhlaví označeným k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení v částce 16.350,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupkyně. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalobkyně v podaném dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a), popř. c) o.s.ř., namítá, že odvolací soud měl aplikovat ustanovení §150 o.s.ř. a podrobně snáší argumenty na jeho podporu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání poukázal na jeho nepřípustnost a navrhl jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu
bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinného od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Dovolání pak není přípustné ani dle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž usnesení o nákladech řízení není. Pro úplnost lze dodat, že dle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nemůže být dovolání v této věci přípustné i proto, že dovoláním napadený výrok nemá povahu potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto žalobkynino dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Ke shodným závěrům dospěl Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 31.1.2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, zveřejněnému pod poř. č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, č. 1, roč. 2003.
Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, je povinna ve smyslu ustanovení
§243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. nahradit žalovanému náklady, které v dovolacím řízení vynaložil.
Žalovaný vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů řízení v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení §14 odst. 3, §15, §18 odst. 1) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalovaného náleží odměna ve výši 375,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3, §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 450,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalovaného v dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. října 2006
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu