ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.2740.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2740/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně J. K., proti žalovanému JUDr. M. P., zastoupenému advokátem, o výživné rozvedené manželky, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 14 C 589/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. června 2006, č. j. 9 Co 354/2006 -33, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech rozsudkem pro uznání ze dne 30. 1. 2006, č. j.
14 C 589/2005 - 15, uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné ve výši 9.000,- Kč měsíčně předem, vždy do 10. dne v měsíci, počínaje 16. 5. 2005, a že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na dlužném výživném od 16. 5. 2005
do 31. 12. 2005 částku 67.500,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne
13. 6. 2006, č. j. 9 Co 354/2006 - 33, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku, zda je možno vydat rozsudek pro uznání podle §153a odst. 3 o. s. ř. v případě, že žaloba je zjevně nedůvodná. Podle jeho názoru žalobkyně nesplňuje zákonnou podmínku pro uplatnění nároku na výživné rozvedené manželky podle ust.
§92 odst. 1 zák. o rodině, tj. neschopnost sama se živit. Z tohoto důvodu má dovolatel za to, že není možno vydat rozsudek pro uznání, tak jak to učinil soud prvního stupně. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o jeho povinnosti platit výživné rozvedené manželce a o dlužném výživném.
Přípustnost dovolání proti napadeným výrokům rozsudku odvolacího soudu
ve věci samé podle ust. §237 o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že žalovaný dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ust. §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti nimž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž by se mohl věcí dále zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. října 2006
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu