ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.2858.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2858/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce JUDr. J. M., advokáta, proti žalované České advokátní komoře, zastoupené advokátem, o nahrazení rozhodnutí žalované, kterým bylo žalobci uloženo kárné opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 212/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2005, č. j. 13 Co 174/2005 - 37, takto:
I. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2005,
č. j. 13 Co 174/2005 - 37, se odmítá.
II. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne
22. 9. 2004, č. j. 21 C 212/2003 - 19, ve znění opravného usnesení ze dne
2. 3. 2005, č. j. 21 C 212/2003 - 32, se zastavuje.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.625,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby soud vydal rozsudek, jímž bude nahrazeno rozhodnutí odvolacího senátu žalované ze dne 8. 9. 2003, č. j. K 121/01 - 18, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí kárného senátu kárné komise žalované ze dne
7. 6. 2002, č. j. K 121/01 - 18, o uložení kárného opatření žalobci tak, že neporušil povinnosti advokáta, nedopustil se kárného provinění a že pokuta mu uložená se ruší.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. 9. 2004, č. j. 21 C 212/2003 - 19,
ve znění opravného usnesení ze dne 2. 3. 2005, č. j. 21 C 212/2003 - 32, řízení zastavil
a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. S poukazem na ust. §33 odst. 1
a §35 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, dovodil, že v daném případě se nejedná
o žalobu podle části páté o. s. ř., nýbrž o žalobu proti rozhodnutí vydanému v oblasti veřejné správy orgánem, jemuž bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických osob v oblasti veřejné správy, o níž mají podle §4 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, pravomoc rozhodovat soudy ve správním soudnictví, přičemž k řízení je podle §7 odst. 1 s. ř. s. věcně příslušný Městský soud v Praze. Protože věc náleží do věcné příslušnosti
soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona (s. ř. s.) věci správního soudnictví, soud řízení podle §104b odst. 1 o. s. ř. zastavil a současně žalobce poučil o tom, že má možnost podat žalobu proti rozhodnutí žalované, kterým mu bylo uděleno kárné opatření, do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení k věcně a místně příslušnému Městskému soudu v Praze, pracoviště v P. 1, H. ul., rozhodujícímu ve správním soudnictví s tím, že pokud tuto žalobu včas podá, bude za den jejího podání považován dne, kdy soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení došla původní žaloba.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 12. 2005, č. j.
13 Co 174/2005 - 37, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle §219 o. s. ř. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu (a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně) podal žalobce dne 27. 2. 2006 tzv. blanketní dovolání, v němž pouze označil účastníky řízení, věc a rozhodnutí, proti nimž dovolání směřuje, s tím, že dovolání doplní dodatečně. V podání ze dne 9. 6. 2006, podaném k poštovní přepravě dne 9. 6. 2006 a doručeném soudu prvního stupně dne 12. 6. 2006, vyjádřil dovolatel nesouhlas s rozhodnutími soudů obou stupňů. Vyslovil názor, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť jím byla porušena ustanovení občanského soudního řádu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Žalovaná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutími soudů obou stupňů a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, který je advokátem, dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ust. §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců
od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Podle ust. §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ust. §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; ani případný pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit
o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu, avšak jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení NS ČR ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o. s. ř.), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nemůže přihlížet, a to ani kdyby k tomu došlo
na základě opožděné výzvy soudu prvního stupně tak, jak k tomu došlo v daném případě.
Vadu podání může dovolatel odstranit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítnout.
Jak vyplývá z obsahu spisu, usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne
2. 2. 2006. Tímto dnem mu začala běžet dvouměsíční lhůta k podání dovolání, která skončila dne 3. 4. 2006 (pondělí). Žalobce sice včas podal dovolání, to však „z důvodu časové tísně“ neodůvodnil a uvedl toliko, že si je „dovoluje doplnit dodatečně“. Na výzvu soudu prvního stupně k doplnění dovolání, učiněnou usnesením ze dne 30. 5. 2006, č. j. 21 C 212/2003 - 45, tj. již po uplynutí lhůty pro podání dovolání, pak dovolatel dodatečně doplnil dovolání podáním ze dne 9. 6. 2006, doručeným soudu prvního stupně dne 12. 6. 2006.
Protože dovolání lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přičemž dovolání žalobce zcela postrádá jakékoli obsahové vymezení dovolacích důvodů, a zákonná lhůta, v níž bylo možno tyto nedostatky dovolání odstranit, marně uplynula, nelze pro tyto nedostatky dovolání v dovolacím řízení pokračovat. Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání žalobce podle ust. §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi, zejména pak námitkami uplatněnými v podání ze dne 9. 6. 2006.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (viz §201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřuje „dovolání” přímo proti rozhodnutí soudu prvého stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 1.550,- Kč [odměna určená podle §8 písm. b), §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.] a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 75,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 1.625,- Kč je žalobce povinen zaplatit na účet advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. listopadu 2006
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu