ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.334.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 334/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně M. R., zastoupené advokátem, proti žalované M., a.s., zastoupené advokátkou, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 1/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. srpna 2005, č.j. 1 Co 78/2005-96, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně změnil ve věci samé rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2004, č.j. 34 C 1/2003-74, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná uveřejnila prostřednictvím deníku M. f. D. omluvu za tvrzení uveřejněná dne 16.11.2002 v tomto deníku, ve znění v odst. 1 výroku a aby žalobkyni zaplatila 200.000,- Kč, jen tak, že žalovaná je povinna uveřejnit prostřednictvím deníku M. f. D. omluvu
za nepravdivé tvrzení, které uveřejnila v tomto deníku dne 16.11.2002, a to následovně: „Omlouváme se paní M. R.,
za uveřejnění nepravdivého údaje v deníku M. f. D. ze dne 16.11.2002, že „tu totiž ve velkém krmí z kanálu vylézající potkany a pro potkany tu postavila krmítko;“ jinak rozsudek Městského soudu v Praze potvrdil. Současně rozhodl, že žalované
se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se v posuzované věci, s výjimkou části dvou tvrzení, ztotožnil
se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. Žalobkyně neoprávněný zásah spatřuje v osmi tvrzeních obsažených v článku „Radnice se pokusí vystěhovat lidi, kteří krmí holuby,“ uveřejněném dne 16.11.2002 v deníku, jehož je žalovaná vydavatelem. Odvolací soud poukázal především na to, že výrok ad 5/ se týká výlučně zemřelého manžela žalobkyně V. R. a výrok ad 7/, o použití žalobkyní výrazu „nebohá zvířata,“ není způsobilý dotknout se osobnostních práv žalobkyně, a to i za situace, kdy žalobkyně tento výraz neřekla. Pravdivost výroku ad 1/, týkající se krmení koček a holubů (nikoli však potkanů), nezpochybňuje ani sama žalobkyně. Výrok ad 2/ o fyzickém napadení je třeba považovat za zásadně pravdivý, jestliže k napadení manžela žalobkyně, byť ne sousedy a byť zjevně ne v souvislosti s krmením holubů a koček, došlo. Výrok ad 3/ je rovněž zásadně (nikoli ve vztahu k potkanům) pravdivý, jestliže sama žalobkyně potvrzuje, že za účelem krmení instalovali na zeď s manželem „prkénko.“ Pravdivost výroku ad 8/ nepopírá ani žalobkyně, jestliže ve své výpovědi před soudem prvního stupně potvrdila, že proti ní
a jejímu manželovi byly petice a že se sousedy měli velké problémy. Pro tento závěr není podle názoru odvolacího soudu významné, že žalobkyně stížnosti považuje
za neoprávněné a že „každý pokus o sankcionování skončil pro úřad bezúspěšně.“ V uvedených tvrzeních proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledává neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně a v důsledku toho ani odpovědnost žalované jako vydavatele deníku M. f. D. podle §13 obč. zák.
Na rozdíl od soudu prvního stupně však neoprávněný zásah do osobnostních práv a odpovědnost žalované podle §13 odst. 1 obč. zák. shledává odvolací soud
ve výroku, že žalobkyně krmí z kanálu vylézající potkany (část tvrzení ad 1) a že žalobkyně (spolu se svým manželem) pro potkany postavili krmítko (část tvrzení ad 3). Pravdivost těchto tvrzení nebyla prokázána a podle názoru odvolacího soudu jde
o tvrzení, které žalobkyni podsouvají nesprávné jednání, jsou dehonestující a objektivně způsobilé ohrozit její čest a důstojnost. Za přiměřený prostředek obrany proti neoprávněnému zásahu odvolací soud považuje žalobkyní požadovanou omluvu prostřednictvím periodika, v němž byl předmětný článek uveřejněn. Naproti tomu odvolací soud neshledal předpoklady pro žalobkyní požadovanou náhradu nemajetkové újmy v penězích podle §13 odst. 2 obč. zák., a to vzhledem k tomu, že z objektivního pohledu nepovažuje žalobkyní vzniklou újmu za natolik intenzivní, aby její důstojnost
a vážnost ve společnosti byla snížena ve značné míře.
Proti tomuto rozsudku, a to pouze do výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, si podala žalobkyně dovolání. Jako důvody uvádí nesprávné právní posouzení věci a že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že předmětný článek je celkově nevyvážený a vyplývá z něj odsuzující přístup autora k žalobkyni a článek zásadním způsobem přispěl ke zvýšení negativních projevů některých sousedů vůči žalobkyni. Žalobkyně v rámci řízení před soudem prvního stupně navrhovala výslech celé řady svědků, kteří by svědčili v její prospěch. Soud prvního stupně a následně i odvolací soud však dospěly k závěru, že je nadbytečné tyto svědky vyslýchat. Tyto osoby však mohly posuzovaný případ postavit do zásadně jiného světla a žalobkyně je proto přesvědčena, že jí bylo odepřeno právo řádně hájit
před soudem své názory a též právo na rovnost účastníků řízení, a domnívá se proto, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V uvedeném kontextu je žalobkyně přesvědčena, že napadená část rozhodnutí je založena na nesprávném právním posouzení věci, neboť jednotlivé výroky předmětného článku dle jejího názoru hrubě zasáhly do jejích osobnostních práv. Žalobkyně navrhla v napadeném rozsahu zrušení rozsudku odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání především poukázala na skutečnost, že žalobkyně blíže neodůvodnila po právní stránce zásadní význam napadeného rozhodnutí. Rovněž nesouhlasila s dovolacími námitkami, že by řízení bylo postiženo pochybením soudu při zjišťování skutkového stavu věci. Navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem.
Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, jen z důvodu uvedeného
v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř, a je-li dovolání přípustné, též z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (§242 odst. 3 o.s.ř.). Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu
v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání
k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu pouze ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolatelka především namítá nesprávný postup soudu při zjišťování skutkového stavu věci, když soud neprovedl v rozporu s ustanovením §120 o.s.ř. dokazování o okolnostech rozhodných pro posouzení věci. Dovolatelka tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. – vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jimiž se dovolací soud však nemohl zabývat, neboť z hlediska těchto vad lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) vymezený žalobkyní není rovněž způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. V případě tohoto dovolacího důvodu nelze totiž učinit závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení, §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §150 o. s. ř., když dovolací soud v daném případě shledal důvody zvláštního zřetele hodné odůvodňující, aby úspěšné žalované nebyla výjimečně náhrada nákladů dovolacího řízení přiznána, jež spočívají jednak v okolnostech daného případu a dále i v majetkových a finančních poměrech žalobkyně, která je odkázána pouze
na starobní důchod. Uložení povinnosti žalobkyni platit žalované náklady řízení by se jevilo jako nepřiměřená tvrdost.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. prosince 2006
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu