ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.364.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 364/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce L. T., zastoupeného advokátkou, proti žalované I. R., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 58/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. září 2005, č. j. 13 Co 419/2004 - 110, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby soud určil, že kupní smlouva ze dne 20. 6. 2001
o převodu vlastnictví k domu č. 332, objekt bydlení, nacházející se na pozemku p. č. 268 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p. č. 268 - zastavěná plocha a nádvoří a pozemku p. č. 269/1 - zahrada, vše v k. ú. S. L., obec B., zapsáno na LV č. 513 u Katastrálního úřadu pro J. kraj, katastrální pracoviště B., která byla uzavřena mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovanou jako kupujícím, je neplatná, a dále, aby soud určil, že je výlučným vlastníkem domu č. 332, objekt bydlení, nacházející se na pozemku p. č. 268 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p. č. 268 - zastavěná plocha a nádvoří a pozemku p. č. 269/1 - zahrada, vše v k. ú. S. L., obec B., okres B., zapsáno na LV
č. 513 u Katastrálního úřadu pro J. kraj, katastrální pracoviště B. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 20. 6. 2001 byl v pracovní neschopnosti
po autonehodě, psychicky na tom byl velmi špatně, že o existenci kupní smlouvy
o prodeji nemovitostí žalované se dozvěděl až později a že neměl zájem svůj majetek, na který si vzal úvěr, prodat.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 9. 2004, č. j. 17 C 58/2002 - 96, řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 20. 6. 2001 o převodu uvedených nemovitostí zastavil, žalobu o určení vlastnictví k těmto nemovitostem zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o odměně ustanovenému zástupci žalobce. Soud prvního stupně shledal ve smyslu ust. §80 písm. c) o. s. ř. naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení a po zhodnocení provedeného dokazování, včetně znaleckého posudku z oboru písmoznalectví soudem ustanoveného znalce Mgr. Bc. K. P. a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - psychiatrie znalkyně MUDr. M. H. a její výpovědi před soudem, dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 20. 6. 2001 uzavřena žalobcem vlastnoručně podepsaná platná kupní smlouva o převodu předmětných nemovitostí (§37 - 40 obč. zák.) a že v okamžiku uzavření této smlouvy žalobce netrpěl duševní poruchou, která by jej činila k tomuto úkonu neschopným (§38 odst. 2 obč. zák.), neboť měl plně zachovány rozpoznávací a ovládací schopnosti. Jeho návrhu, aby soud vyžádal revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, soud nevyhověl s tím, že posudek MUDr. M. H. je srozumitelný, přesvědčivý, logický a vychází z dostatečných podkladů; za nadbytečné považoval i žalobcem navržené důkazy výslechy svědků H., H., K. a zástupce firmy C., neboť tyto svědecké výpovědi by mohly objasnit pouze motiv (pohnutku) a okolnosti, které žalobce vedly
k uzavření kupní smlouvy, jež však pro právní posouzení věci nejsou významné.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 9. 2005, č. j.
13 Co 419/2004 - 110, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a o odměně ustanovenému zástupci žalobce v odvolacím řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry. Poukázal na to, že znalecký posudek z oboru psychiatrie znalkyně MUDr.
M. H. splňuje po formální stránce náležitosti uvedené v ust. §13 odst. 2 až 6 vyhl. č. 37/1967 Sb., že je srozumitelný, přesvědčivý a logický, a že nebyly shledány žádné okolnosti, které by jej zpochybňovaly a pro něž by bylo třeba řízení doplnit revizním znaleckým posudkem; jmenovaná znalkyně měla k dispozici zdravotní dokumentaci žalobce, včetně dokumentace jeho ošetřujícího lékaře a rovněž i záznamy psychiatrické léčebny, kde byl žalobce léčen. Krajský soud neshledal pochybení soudu prvního stupně ani v tom, že neprovedl důkaz výslechem navržených svědků, neboť
s žádným z nich nebyl žalobce v kontaktu v rozhodné době, tj. dne 20. 6. 2001, kdy byla uzavřena kupní smlouva. Rozsudek soudu prvního stupně proto jako věcně správný potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť podle jeho názoru má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Namítá, že napadené rozhodnutí vychází z neúplných skutkových zjištění a že soud provedené důkazy nesprávně hodnotil. Nesouhlasí se závěry znaleckého posudku MUDr. H., který považuje za nepřesvědčivý, neboť jeho duševní stav byl zkoumán se značným časovým odstupem, a závěry tohoto znaleckého posudku jsou zcela rozdílné od názoru jeho ošetřujícího lékaře; neprovedení revizního znaleckého posudku proto považuje za nespravedlivé a „omezující“. Trvá
na tom, že v rozhodné době byl ve špatném zdravotním a zejména psychickém stavu, kdy „neovládal své rozpoznávací ani ovládací schopnosti, že podepsal něco, co by při plných smyslech“ nikdy neučinil, a že neví ani o tom, že mu byla předána kupní cena ve výši 350.000,- Kč. Poukazuje na to, že v rozhodné době se o něj „staral“ pan C., který za něj vše zařizoval a jednal, a že žalovanou viděl poprvé až u soudu. Nahlédnutím
do ověřovací knihy notářky JUDr. M. také zjistil, že podpis žalované byl ověřován až po ověření jeho podpisu. Podotýká, že dům koupil s úmyslem jej vlastnit a užívat jej, a nikoliv jej za 14 dní prodat, když si na jeho pořízení vzal úvěr. Soudům obou stupňů dále vytýká, že neprovedly výslechy jím navržených svědků, kteří by mohli objasnit celou situaci. Má za to, že se stal obětí komplotu a podvodu a že bylo využito jeho špatného zdravotního stavu, kdy vlivem duševní poruchy podepsal kupní smlouvu, která je tak neplatná. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozsudky soudů obou stupňů a vyslovila názor, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam; dovolání proti němu není tudíž přípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle ust. §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ust. §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust.
§237 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má pro právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud
za použití hledisek příkladmo uvedených v ust. §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní právní význam skutečně má.
Žalobce v dané věci napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Závisí-li přípustnost dovolání na úvaze dovolacího soudu o tom, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, nemůže být způsobilým dovolacím důvodem námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází
ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu
v provedeném dokazování (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.).
V posuzované věci sice žalobce v dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má podle jeho přesvědčení po právní stránce zásadní význam,
z obsahu jeho dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) je však zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, na jehož podkladě odvolací soud rozhodl. Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, jak byl na základě provedených důkazů zjištěn skutkový stav věci, a soudu vytýká, že pominuly některé skutečnosti, jež podle něj byly prokázány. Protože dovolatel zpochybňuje skutkový závěr, který byl podkladem pro právní posouzení věci, nejedná se o námitku nesprávného řešení otázky právní, ale o námitku nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází
ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu
v provedeném dokazování. Rovněž námitka nesprávného hodnocení provedených důkazů a výtky, týkající se provádění dalších důkazů (§120 odst. 3 o. s. ř.), jmenovitě vyžádání tzv. revizního znaleckého posudku (§127 odst. 2 o. s. ř.) a důkazů výslechem svědků, se týkají postupu soudu při zjišťování skutkového stavu, což opět není dovolacím důvodem podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Protože podmínky přípustnosti dovolání nejsou z hlediska ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě splněny, dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Z tohoto důvodu nelze při dovolacím přezkumu přihlížet ani
k namítané vadě řízení (§242 odst. 3 věta druhá, o. s. ř.), jíž je vyhrazen dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a která sama o sobě přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení (odměna za sepis vyjádření k dovolání) nebyla dovolateli uložena podle §150, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř., a to ze stejných důvodů, z jakých tak bylo rozhodnuto i před soudem prvního stupně (v odvolacím řízení se žalovaná náhrady nákladů tohoto řízení výslovně vzdala).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2006
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu