ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.460.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 460/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci M. Z., dcery matky M. Z. a otce Z. Z., zastoupeného advokátem, o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. P 123/99, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2005, č. j. 13 Co 643/2005 - 128, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 21. 12. 1999, č. j. P 123/99 - 94, rozhodl, že „výživné stanovené otci naposledy rozsudkem Okresního soudu
v Prostějově ze dne 24. 11. 1993, sp. zn. 8 C 31/93, se pro (tehdy) nezletilou M., nar. 22. 4. 1985, zvyšuje z částky 500,- Kč na částku 1.700,- Kč měsíčně s účinností
od 1. 9. 1998, že otec je povinen běžné výživné platit vždy k 1. dni v měsíci předem
k rukám matky a že dlužné výživné ze zvýšení vyplývající za dobu od 1. 9. 1998 do
31. 12. 1999 ve výši 19.200,- Kč je otec povinen splácet k rukám matky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.000,- Kč měsíčně, vždy spolu s běžným výživným počínaje prvním dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek bude doručen, pod ztrátou výhody splátek; dále bylo rozhodnuto, že výživné, které dospěje
do konce měsíce, v němž tento rozsudek bude doručen, je otec povinen zaplatit k rukám matky na (tehdy) nezletilou do tří dnů od doručení tohoto rozsudku“.
Odvolání, které podal otec proti tomuto rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2005, č. j. 13 Co 643/2005 - 128, odmítnuto podle §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000, neboť bylo podáno opožděně. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl otci doručen náhradně ve smyslu ust. §47 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 dne 11. 2. 2000 a odvolání bylo dáno na poštu dne 27. 2. 2001, zatímco lhůta k podání odvolání skončila dnem 28. 2. 2000 (pondělí).
Proti tomuto usnesení podal otec dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „ust.
§237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že v důsledku postupu pošty mu nebyl doručen „řádně a vůbec“ rozsudek Okresního soudu v Přerově rozsudkem ze dne 21. 12. 1999, č. j.
P 123/99 - 94, a proto „se nemohl proti tomuto rozsudku odvolat“, čímž došlo
k významné komplikaci v záležitosti úhrady výživného pro jeho tehdy nezletilou dceru. Poukazuje na to, že se dostal do velmi svízelné finanční situace, protože soud při zvýšení výživného vycházel z jeho příjmu ve výši 31.950,- Kč, ačkoliv tato částka neodpovídala realitě. K jednání u soudu prvního stupně se nemohl dostavit, neboť v té době byl v dlouhodobé několikaměsíční pracovní neschopnosti, což mu zabránilo
v uplatnění argumentů, které svědčily v jeho prospěch, a v předložení peněžních deníků. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena
k dalšímu řízení.
Vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) projednal dovolání a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání, které je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), a po přezkoumání věci podle
§242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §47 odst. 2 o. s. ř., které upravuje doručování do vlastních rukou, nebyl-li adresát písemnosti zastižen, ačkoliv se v místě doručování zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu a v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Podle ust. §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo
ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Podle ustanovení §204 odst. 1 o. s. ř. se odvolání podává do patnácti dnů
od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.
Podle §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně.
Jak vyplývá z obsahu spisu, zejména z doručenky založené na čl. 97 spisu, první pokus doručovatele dodací pošty o doručení zásilky otci byl učiněn 7. 2. 2000, kdy byla zanechána výzva, druhý pokus pak dne 8. 2. 2000 a toho dne byla písemnost uložena
na poště a zanecháno oznámení o uložení zásilky. Tyto údaje jsou výslovně uvedeny
na doručence a byly ověřeny i dodatečným šetřením soudu prvního stupně, a to kopiemi podací knihy dodací pošty, a dále i výslechem poštovní doručovatelky, která v únoru 2000 zásilku doručovala. Otec, který byl rovněž vyslechnut, neprokázal (a ani netvrdil), že by se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně na označené adrese nezdržoval, a výslovně uvedl, že na adrese P., V. 28A, bydlel. Zásilku si otec vyzvedl osobně u Okresního soudu v Přerově dne 12. 2. 2001.
Postup předpokládaný ustanovením §47 odst. 2 o. s. ř. byl tedy v daném případě dodržen. Z tohoto důvodu nelze přisvědčit názoru dovolatele, že mu rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 12. 1999, č. j. P 123/99 - 94, nebyl doručen „řádně a vůbec“ a že „se nemohl proti tomuto rozsudku odvolat“. Byl-li dodržen postup podle §47 odst. 2 o. s. ř., považuje se za den doručení třetí den následující po uložení, a to i v případě, že se adresát o uložení nedozvěděl. V tomto směru jsou námitky
v dovolání nepodstatné. Je proto zcela správný závěr odvolacího soudu, že poslední den lhůty k podání odvolání otce připadl na 28. 2. 2000 (pondělí), takže bylo-li odvolání podáno poště k přepravě dne 27. 2. 2001, stalo se tak až po marném uplynutí zákonné lhůty.
Protože dovolání otce proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku okresního soudu, není důvodné, dovolací soud je podle
§243b odst. 1, 5 o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4,
§224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když otec neměl v dovolacím řízení úspěch a ostatním účastníkům náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. března 2006
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu