ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.711.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 711/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně D. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Městskému úřadu v P., o 14.322,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp zn. 7 C 108/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2005, č. j. 21 Co 373/2005 - 64, takto:
I. Usnesení Krajského soudu Brně ze dne 23. 9. 2005, č. j. 21 Co 373/2005 – 64, a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 31. 5. 2005, č. j. 7 C 108/2005 - 48,
ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 7 C 108/2005 - 52,
se zrušují a řízení se zastavuje.
II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému úřadu
v Prostějově k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího řízení a dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 14.322,- Kč (s příslušenstvím), která jí nebyla vyplacena na dávkách sociální péče
za období od 7. 12. 2004 do podání žaloby, tj. do 5. 4. 2005, a to na základě rozhodnutí Městského úřadu v P. ze dne 16. 2. 1995, č. j. 1598/2002, jímž bylo rozhodnuto, že od 1. 12. 2004 se dávka sociální péče určená na zajištění výživy, ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost, vyplácená formou měsíčního opakovaného peněžitého příspěvku, snižuje na 6.897,- Kč; odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Krajského úřadu O. kraje ze dne 18. 3. 2005, č. j. KUOK/5237/05/OSV-DS/7025/SD-44,
a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Jako žalovaného žalobkyně označila Městský úřad v P.
Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 31. 5. 2005, č. j. 7 C 108/2005 - 48, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 7. 2005, č. j. 7 C 108/2005 - 52, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že od účinnosti zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, nemá obecní úřad jako orgán obce způsobilost být účastníkem řízení. Protože nedostatek způsobilosti žalovaného být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, soud řízení zastavil podle ust. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 9. 2005, č. j. 21 Co 373/2005 - 64, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem okresního soudu, že ten, kdo je v žalobě označen jako žalovaný, nemá způsobilost být účastníkem řízení, což je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a jeho následkem je zastavení řízení. Podle §2 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. vystupuje obec v právních vztazích vždy svým jménem a podle §5 odst. 1 téhož zákona je Městský úřad pouze orgánem města. Nemůže proto s výjimkou případů, „kdy mu to zákon výslovně umožní, být nositelem práv a povinností, která nabude svým vlastním jednáním“. I když ze žaloby není zcela patrno, zda žalobkyně se domáhá „náhrady škody z nesprávného úředního rozhodnutí, kdy pasivně legitimován by byl stát a byla by dána pravomoc soudu, nebo zda se domáhá přezkumu rozhodnutí Městského úřadu v P. ve správním soudnictví“, anebo zda podala žalobu podle části páté o. s. ř., ačkoliv se nejedná o vztah občanskoprávní, není v daném případě namístě postup podle 43 o. s. ř., když řízení trpí neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje
z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Soudům obou stupňů vytýká, že se nezabývaly samotným návrhem
na vydání platebního rozkazu, to jest, má-li žalobkyně pohledávku za žalovaným, že svá rozhodnutí řádně nezdůvodnily podle §167 odst. 1 a 2 a §169 odst. 4, ani „se nevypořádaly s právní otázkou v souladu s §7 o. s. ř.“ Poukazuje na to, že žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky 14.322,- Kč jako náhrady neprávem sníženého doplatku do životního minima o příspěvek při péči o osobu blízkou, a tento svůj návrh proti žalovanému Městskému úřadu v P. opírala o rozhodnutí tohoto úřadu
ze dne 14. 12. 2004, č. j. 9920/2004, ze dne 17. 1. 2005, č. j. MUPV 3284/2005 21,
a ze dne 18. 2. 2005 (správně zřejmě z 16. 2. 2005), č. j. 1598/2002, a o rozhodnutí Krajského úřadu O. ze dne 18. 3. 2005, č. j. KUOK/5237/05/OSV-DS/7025/SD-44. Podle jejího názoru je „návrh na vydání platebního rozkazu jiná právní věc, která je popisovaná v §7 o. s. ř., tudíž hledání způsobilosti být účastníkem řízení nemá opodstatnění, když v části páté o. s. ř. se jedná o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, a podle §20 odst. 2 o. s. ř. platí, že přiznává-li zvláštní předpis namísto státu někomu jinému způsobilost samostatně jednat před soudem
ve věci týkající se majetku státu, jedná tato osoba jako účastník“. Účastníkem řízení
v dané věci je Městský úřad v P., protože i podle §61 zák. č. 128/2000 Sb. je přenesena působnost na Městské úřady, které mají právo vydávat rozhodnutí, takže mají veškerá oprávnění. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 2
o. s. ř., je důvodné, i když převážně z jiných důvodů, než dovolatelka namítá.
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle §104 odst. 1 věta první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
Podle §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují
o nich jiné orgány. Podle odst. 2 tohoto ustanovení spory a jiné právní věci uvedené
v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona. Podle §7 odst. 3 o. s. ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Podle odst. 4 tohoto ustanovení pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví upravuje zvláštní zákon.
Podle §244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.
V posuzované věci žalobkyně uplatnila proti žalovanému, označenému jako Městský úřad v P., nárok na zaplacení částky 14.322,- Kč (s příslušenstvím), která jí nebyla vyplacena na dávkách sociální péče za období od 7. 12. 2004 do podání žaloby, tj. do 5. 4. 2005, na základě rozhodnutí Městského úřadu v P. ze dne
16. 2. 1995, č. j. 1598/2002, jímž bylo rozhodnuto, že od 1. 12. 2004 se tato dávka sociální péče určená na zajištění výživy, ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost, vyplácená formou měsíčního opakovaného peněžitého příspěvku, snižuje na 6.897,- Kč, přičemž odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Krajského úřadu O. kraje ze dne 18. 3. 2005,
č. j. KUOK/5237/05/OSV-DS/7025/SD-44, a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Jak z těchto rozhodnutí vyplývá, bylo jimi o snížení dávky sociální péče rozhodnuto podle
§16 písm. a), §55 zákona ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, podle příslušných ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, §96 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, podle
§1 - 4 zákona ČNR 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, podle §1 - 6 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, a podle nařízení vlády č. 333/2001 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima.
Podle §1 odst. 1 zákona č. 114/1988 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2005, sociální zabezpečení podle tohoto zákona zabezpečují: a) Ministerstvo práce a sociálních věcí, b) krajský úřad, c) obecní úřad obce s rozšířenou působností,
d) pověřený obecní úřad, e) obecní úřad. Podle odst. 2 tohoto ustanovení na úseku sociálního zabezpečení vykonávají působnost též obce a kraje, přičemž sociální zabezpečení podle tohoto zákona zahrnuje sociální péči [odst. 3 písm. c) cit. ustanovení].
Podle §16 citovaného zákona, pověřený obecní úřad rozhoduje o poskytování peněžitých a věcných dávek nezaopatřeným dětem, rodičům nezaopatřených dětí
a těhotným ženám.
Podle §56c písm. a) citovaného zákona ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí o dávkách sociální péče a o mimořádných výhodách občanům těžce zdravotně postiženým podle §34 odst. 1 písm. a) až e).
Protože uplatněný nárok na zaplacení částky 14. 322,- Kč (s příslušenstvím), která žalobkyni na základě citovaného rozhodnutí Městského úřadu v P., potvrzeném rozhodnutím Krajského úřadu O. kraje, nebyla vyplacena na dávkách sociální péče z důvodu, že od 1. 12. 2004 jí byly sníženy tyto dávky sociální péče určené na zajištění výživy, ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost formou měsíčního opakovaného peněžitého příspěvku na částku 6.897,- Kč, nelze zařadit mezi vztahy soukromoprávní, tj. občanskoprávní, pracovní, rodinné ani obchodní (§7 odst. 1 o. s. ř.), nýbrž jde o požadavek na vyplacení dávky sociální péče podle zákona č. 482/1992 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů,
a protože podle §56c písm. a) zákona č. 114/1988 Sb., ve znění účinném
do 31. 12. 2005, jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dávkách sociální péče, je zřejmé, že k projednání a rozhodnutí v dané věci v občanském řízení není dána pravomoc soudu podle ust. §7 o. s. ř. a tudíž ani podle §244 a násl. o. s. ř.
Dospěje-li soud k závěru, že není dána jeho pravomoc k řízení podle §7 o. s. ř., zastaví řízení a vysloví, kterému orgánu bude věc postoupena. Nezkoumá již, zda jsou splněny další podmínky řízení před soudem, neboť toto zkoumání mu pro nedostatek pravomoci již nepřísluší. Nemůže proto v takovém případě řízení zastavit a rozhodnout o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 1996, sp. zn. 20 Co 74/96, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 7/1996, str. 338).
Vzhledem k tomu, že v daném případě se soudy obou stupňů zabývaly jen posouzením, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené občanským soudním řádem pro řízení před soudy z hlediska řádného označení žalovaného a otázkou jeho (ne)způsobilosti být účastníkem řízení, a nezkoumaly, zda k projednání a k rozhodnutí ve věci je dána pravomoc soudu, a protože dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu tak bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudu
[§229 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], přičemž uvedenou vadou je postiženo i rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky tato usnesení - aniž se mohl dále věcí zabývat - zrušil (§243b odst. 3 o. s. ř.), řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží (§243b odst. 4 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první,
§224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. listopadu 2006
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu