ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.903.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 903/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce F. D., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. s. s. z., o starobní důchod, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 17 C 359/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005, č.j. 39 Co 161/2005-30, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 22.7.2004, č. 350 306 7310 – 118, byla zamítnuta žalobcova žádost o starobní důchod podle čl. 29 Smlouvy mezi Českou republikou
a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení č. 228/1993 Sb. s odůvodněním, že podle čl. 29 se dávky důchodového zabezpečení vyplácené orgány sociálního zabezpečení ozbrojených sil a sborů ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky považují za dávky důchodového zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území má oprávněný trvalý pobyt. Příslušným k výplatě těchto dávek je příslušný orgán tohoto smluvního státu. Vzhledem k tomu, že žalobci byl starobní důchod přiznán
od 7.5.1990 Krajskou vojenskou správou v K. a trvalý pobyt ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky, tj. k datu 31.12.1992, měl na území Slovenské republiky, je ve smyslu cit. čl. 29 Smlouvy mezi Českou republikou
a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení příslušný k rozhodování o nároku
na důchodovou dávku a její výplatě nadále orgán sociálního zabezpečení Slovenské republiky.
Žalobce se žalobou, podanou dne 13.10.2004 u Obvodního soudu pro Prahu 5, domáhal zrušení označeného rozhodnutí žalované.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 26. října 2004, č.j. 17 C 359/2004-9, řízení zastavil.a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu žaloby zjistil, že se jejím prostřednictvím žalobce domáhá zrušení správního rozhodnutí ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Věcná a místní příslušnost plyne z ustanovení §7 odst. 1, 3 s.ř.s., tedy věcně a místně příslušným k projednání věci je
ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení krajský soud, v jehož obvodu má žalobce bydliště, popř. v jehož obvodu se zdržuje. Soud prvního stupně proto postupoval podle §104b odst. 1 o.s.ř. a řízení ve věci, náležející do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, zastavil s tím, že žalobce je oprávněn podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu
ve správním soudnictví.
Žalobce současně ve smyslu §72 odst. 3 s.ř.s. poučil, že jestliže soud rozhodující v občanském soudním řízení zastavil řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, může ten, kdo takovou žalobu v občanském soudním řízení podal, podat u věcně a místně příslušného soudu žalobu
ve správním řízení. V takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.
Žalobce v podaném odvolání namítal nesprávnost rozhodnutí žalované, pokud mu nebyl přiznán starobní důchod za dobu, kterou odpracoval jako civilní pilot
na území České republiky, a domáhal se jeho zrušení a vydání rozsudku, jímž by bylo žalobě vyhověno.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením v záhlaví označeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se správným právním posouzením věci soudem prvního stupně včetně poučení o možnosti podat žalobu ve správním soudnictví, k němuž dodal, že věcně příslušným soudem pro podání žaloby proti správním rozhodnutí ve věci důchodového zabezpečení je Městský soud v Praze, oddělení správního soudnictví (§7 odst. 1 s.ř.s.).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z toho důvodu, že řízení, jež mu předcházelo, je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a kterou spatřuje v tom, že „odvolací soud hledal důvod
na odmítnutí mého dovolání a nehledal možnost objektivně věc posoudit a spravedlivě rozhodnout“.
Žalobce namítá, že odvolání adresoval Městskému soudu, z neznalosti organizace soudnictví v České republice s dodatkem pro P., bez bližší specifikace oddělení, které se má věcí zabývat. Oddělení správního soudnictví Městského soudu v Praze je organizační součástí Městského soudu v Praze, jemuž odvolání adresoval. Městský soud pro Prahu 5 není zřízen. Pokud odvolání adresoval soudu věcně nepříslušnému, ten je měl postoupit soudu věcně příslušnému, a to tím spíš, že šlo
o jeho organizační složku. V tom konkrétně spatřuje jinou vadu, kterou trpí řízení, jež předcházelo napadenému usnesení. Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení – a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř., bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu
na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n)
a v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104b odst. 1 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení §238
a §238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech,
v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení §239 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a to ani z odst. 2 písm. a) cit. ustanovení, jež se vztahuje na případy, v nichž soud prvního stupně zastavil řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř., nikoli však podle §104b odst. 1 o.s.ř., jak je tomu v posuzované věci.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 o.s.ř., neboť žalobce nemá s ohledem
na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2006
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu