ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.98.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 98/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci dědictví po J. T., za účasti V. M., vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. D 37/2002, o dovolání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 10, Kodaňská č. 1441/46, Územní pracoviště Střední Čechy, Praha 1, náměstí Republiky č. 3, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2004, č. j. 21 Co 304/2004-86, takto:
I. Dovolání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 16.5.2003, č.j. D 37/2002-71, určil obvyklou cenu majetku J. T., zemřelého dne 13.12.2001 (dále též jen „zůstavitel“), výši jeho dluhů a čistou hodnotu dědictví po zůstaviteli; současně potvrdil nabytí dědictví po zůstaviteli V. M. a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31.8.2004, č.j. 21 Co 304/2004-86, odmítl odvolání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení soudu prvního stupně jako odvolání podané někým, kdo k odvolání není oprávněn s tím, že „lze přisvědčit odvolateli, že se okresní soud dopustil pochybení, neboť ve věci nejednal se zástupcem státu, který je účastníkem dědického řízení v případech sporů o dědické právo, když ten, jehož dědické právo je sporné, přicházel v úvahu jako jediný dědic zůstavitele“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal Úřad pro zastupování státu
ve věcech majetkových dovolání, ve kterém vyjadřuje nesouhlas s obsahem napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby toto rozhodnutí i ve věci vydané rozhodnutí soudu prvního stupně byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné
a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu
na nařízení výkonu rozhodnutí ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n)
a v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání s tím, že se jedná o odvolání podané někým, kdo k odvolání není oprávněn [srov. §218 písm. b) o.s.ř.].
Přípustnost dovolání proti takovému usnesení podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím ani potvrzujícím. Dovolání není v tomto případě přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože v taxativních výčtech těchto zákonných ustanovení není usnesení
uvedeno (srov. např. usnesení Nejvyššího ČR ze dne 16.2.2005, sp.zn. 29 Odo 282/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 54/2005).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání Úřadu
pro zastupování státu ve věcech majetkových podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2006
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu