ECLI:CZ:NS:2006:30.ND.120.2006.1
sp. zn. 30 Nd 120/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci Š. K., a nezletilé B. K., zastoupené Městem P. jako opatrovníkem, obou bytem u otce, dětí O. K., a J. Z. K., o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 99 P 456/2000, o návrhu matky na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 99 P 456/2000,
se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kroměříži.
Odůvodnění:
Matka dětí navrhuje přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Kroměříži jako soudu nejbližšímu jejímu bydlišti. Poukazuje na to, že pečuje o dítě mladší dvou let, jež vyžaduje její denní osobní péči a jež nemůže ponechat delší dobu v péči manžela, na něhož je svou výživou zcela odkázána, protože jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek. Z těchto důvodů nemůže cestovat k soudu prvního stupně, což ji značně omezuje v možnosti uplatnit svá práva účastníka řízení.
Otec s návrhem nesouhlasí. Namítá, že matka několikrát ročně bez problémů
do Plzně dojíždí. Celý případ byl již několikrát projednáván v P. a zdejší soudy jsou s ním dostatečně seznámeny.
Obdobně se vyjádřil syn Š. K.
Rovněž opatrovník nezletilé se vyjádřil tak, že matčin návrh neshledává důvodným.
Podle §12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 též k důvodu,
pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o.s.ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě výlučná místní příslušnost stanovená §88
písm. g o.s.ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp.zn. I.ÚS 144/2000).
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu.
O takový případ se v projednávané věci nejedná.
Důvody, pro něž se matka domáhá přikázání věci Okresnímu soudu
v Kroměříži, neshledává Nejvyšší soud České republiky pro postup podle §12 odst. 2 o.s.ř. opodstatněnými. Důvodem, aby věc byla přikázána soudu, v jehož obvodu bydlí, nemohou být její osobní a sociální poměry, z nichž objektivně neplyne, že by jí neumožňovaly zúčastnit se jednání u Okresního soudu Plzeň-město. Matce ostatně nic nebrání v tom, aby - neumožní-li jí její poměry osobní účast při jednání u místně příslušného soudu - byla v projednávané věci vyslechnuta a s provedenými důkazy seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§122 o.s.ř.).
Přikázáním věci Okresnímu soudu v Kroměříži, v jehož obvodu matka bydlí, by nebylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci, než u místě příslušného soudu, což ostatně netvrdí ani matka sama.
Nejvyšší soud České republiky proto matčinu návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Kroměříži podle §12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2006
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu