ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1030.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1030/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Františka Faldyny, CSc. ve věci žalobce Mgr. V. P., správce konkurzní podstaty úpadce E. z.-O. spol. s r.o., proti žalované G. G. a.s., o zaplacení částky 325 628,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 111/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2004, č. j. 4 Cmo 9/2003-68, ve znění opravného usnesení ze dne 6. června 2004, č. j. 4 Cmo 9/2003-77, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2004, č. j. 4 Cmo 9/2003-68, ve znění opravného usnesení ze dne 6. června 2004, č. j. 4 Cmo 9/2003-77, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. února 2002, č. j. 46 Cm 111/2001-35, zastavil řízení ohledně částky 391 841,50 Kč s 18% úrokem z prodlení od 4. 12. 1999 do zaplacení (výrok pod bodem I.), zamítl žalobu na úhradu částky 325 628,50 Kč s 18% úrokem z prodlení od 4. 12. 1999 do zaplacení (výrok pod bodem II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela se společností E. z. – O. spol. s r.o. – nynějším úpadcem (dále jen „úpadce“) dne 11. 7. 1999 smlouvu o dílo, v níž se úpadce zavázal provést pro žalovanou elektroinstalační práce na stavbě „O. s. V. S., P. 8“ ve lhůtě do 21. 7. 1999 za sjednanou cenu 780 000 Kč a provést i další požadované práce označené jako tzv. klientské změny. V řízení bylo nesporné, že dílo bylo provedeno, předáno žalované, která je převzala, a byl vyfakturován doplatek ceny díla, ceny víceprací a dodaného materiálu, což představuje žalovanou částku. Nesporným byl i požadavek žalované na úhradu smluvní pokuty za prodlení s předáním díla ve výši 405 600 Kč, žalovaná dále požadovala na úpadci zaplacení nákladů spojených s odstraněním vad předaného díla, které úpadce v důsledku podání návrhu na konkurz nemohl odstranit. Délka prodlení (104 dnů) a výše pokuty taktéž nebyla žalobcem zpochybněna. Dále bylo zjištěno, že žalovaná vůči úpadci započetla svou pohledávku spočívající v nároku na úhradu smluvní pokuty a požadované náhrady za odstranění vad díla, což učinila formou jednostranného zápočtu ve výši 425 280 Kč podle §580 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) provedeného doporučeným dopisem ze dne 29. 5. 2000 odeslaným podle knihy doporučené pošty vedené žalovanou dne 31. 5. 2000 úpadci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dohoda o smluvní pokutě v článku XIII smlouvy o dílo byla platně sjednána ve smyslu §544 a 545 ObčZ a že žalovaná účinně započetla svou pohledávku proti žalobcem uplatňovanému nároku, takže pohledávky žalobce zanikly.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. února 2003, č. j. 4 Cmo 9/2003-68, ve znění opravného usnesení ze dne 6. června 2004, č. j. 4 Cmo 9/2003-77, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 325 628,50 Kč s 18% úrokem z prodlení od 4. 12. 1999 do zaplacení, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se vzhledem ke konstatované nespornosti zásadních skutečností rozhodných pro závěr o uzavření smlouvy o dílo a plnění závazků z ní vyplývajících zabýval jen důkazem o odeslání, resp. doručení projevu vůle žalované obsahujícímu předmětný zápočet úpadci. Jediným důkazem provedeným v tomto smyslu byl originál knihy odeslané pošty žalované, z niž bylo zjištěno, že žalovaná předala poště k přepravě písemnost adresovanou úpadci. Odvolací soud odhlédl od skutečnosti, že žalovaná nepředložila žádný důkaz ohledně obsahu doručované listiny, dospěl však k závěru, že v průběhu řízení nebyl prokázán zánik pohledávky úpadce provedením účinného započtení pohledávek ze strany žalované. Podle názoru odvolacího soudu není skutečnost odeslání zásilky sama o sobě důkazem jejího doručení adresátovi, takže vzhledem k tomu, že teprve doručením mohou nastat účinky započtení předpokládané v §580 in fine ObčZ, nebylo v dané věci prokázáno, že pohledávka žalobce zanikla započtením.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v hodnocení jednostranného zápočtu pohledávek, který dovolatelka učinila dopisem ze dne 29. 5. 2000. Žalovaná namítla, že předpokladem započtení není podle zákona odeslání nebo doručení projevu směřujícího k započtení. Zánik pohledávek totiž nastane k okamžiku, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Navíc, bez ohledu na skutečnost, že ze zákona není předpokladem jednostranného zápočtu písemná forma projevu směřujícího k započtení, z originálu knihy odeslané pošty dovolatelky je zřejmé, že dne 31. 5. 2000 byl pod podacím číslem 9056 prostřednictvím České pošty, s.p., pobočka P. 23, odevzdán k doručení doporučený dopis obsahující předmětný zápočet. Držitel poštovní licence, kterým je Česká pošta, s.p., v případě, že adresát převzetí poštovní zásilky odmítá, nebo se ji nepodaří dodat, nebo nebyla v náhradní lhůtě vyzvednuta, zásilku vrací zpět odesílateli. Zásilka není vrácena pouze v případě, že byla označena poznámkou „Nevracet“. Předmětný doporučený dopis však takovou poznámkou dovolatelka neoznačila, byl tudíž Českou poštou doručen. Dovolatelka je přesvědčena, že unesla důkazní břemeno ohledně prokázání doručení zápočtu pohledávek úpadci. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání zcela ztotožnil se závěry odvolacího soudu, které považuje za věcně správné a řádně odůvodněné. Tvrzení dovolatelky hodnotí jako účelové, irelevantní a netýkající se předmětu daného sporu. Žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Dovolací soud je podle §242 odst. 3 o. s. ř. vázán uplatněným dovolacím důvodem, a to i z hlediska jeho obsahového vymezení v dovolání.
Dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Dovolatelka namítá, že projev žalované směřující k započtení nemusel být odeslán, ani doručen druhé straně, neboť k započtení došlo v okamžiku, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Tento názor dovolatelky není správný. Podle §580 ObčZ platí, že mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Projev směřující k započtení je tedy dvoustranným (v případě započtení dohodou stran) nebo jednostranným adresovaným právním úkonem, který musí být doručen druhé straně. Pokud je projev vůle směřující k započtení doručen druhé straně, dochází k zániku pohledávek v okamžiku, kdy se setkaly. V daném případě musel být vzhledem k ustanovení §14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, projev směřující k započtení doručen úpadci před tím, než byl na něho prohlášen konkurz, tedy přede dnem 9. 6. 2000. Projev vůle dojde jeho adresátovi podle ustálené judikatury tehdy, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice. Tím se rozumí, že adresát nabyl konkrétní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle (např. projev vůle obsažený v dopise, telegramu atd. byl doručen do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky; u právnické osoby do jejího zařízení pro přijímání pošty). Nevyžaduje se, aby se adresát zároveň s obsahem projevu vůle seznámil (srov. Občanský zákoník, komentář, 7. vydání, Praha, C. H. Beck 2002, str. 223).
V této souvislosti je třeba souhlasit s odvolacím soudem, že doklad o odeslání listiny obsahující kompenzační projev, není sám o sobě důkazem o jeho doručení úpadci. Zásilka totiž nemusela být úpadci doručena, mohlo dojít například k její ztrátě. Navíc by muselo být prokázáno, že zásilka byla úpadci doručena před prohlášením konkurzu. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné.
Odvolací soud však zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těmto vadám přitom dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 druhá věta o. s. ř.).
Podle §118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.
Na závěru, že účastník neunesl důkazní břemeno, může soud založit své rozhodnutí jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003 sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, který byl publikován v Soudní judikatuře, číslo sešitu 4/2003, pod označením SJ 59/2003).
Odvolací soud tak však v daném případě nepostupoval a žalovanou podle §118a odst. 3 o. s. ř. řádně nepoučil o nutnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o doručení kompenzačního projevu úpadci.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2006
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu