ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1043.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1043/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Bc. Ing. A. A., správkyně konkursní podstaty úpadce R., spol. s r. o., proti žalovanému Ing. R. G., o zaplacení částky 36.322,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 6 C 63/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. ledna 2006, č. j. 22 Co 2960/2005-113, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 23. května 2005, č. j. 6 C 63/2005-68, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit do konkursní podstaty úpadce R., spol. s r. o. částku 36.322,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), dále zamítl protinávrh žalovaného, aby soud uložil Bc. Ing. A. A., zaplatit žalovanému částku 29.174,- Kč s příslušenstvím (výrok II.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. ledna 2006, č. j. 22 Co 2960/2005-113, změnil rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I., o zamítnutí návrhu žalobkyně na zaplacení částky 36.322,- Kč s příslušenstvím tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 31.621,- Kč spolu s 2 % úrokem z prodlení od 21. 5. 2004 do zaplacení a co do částky 4.701,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 21. 5. 2004 do zaplacení žalobu zamítl, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., o zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného na zaplacení částky 29.174,- Kč s příslušenstvím potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu, kromě potvrzujícího výroku o zamítnutí žaloby v rozsahu 4.701,- Kč s příslušenstvím, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a), c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, zejména nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy. Z tohoto důvodu navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud odvolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 2 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v první řadě zabývat jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba v rozsahu 31.621,- Kč spolu s 2 % úrokem z prodlení od 21. 5. 2004 do zaplacení zamítnuta, změnil tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl a potvrdil rozsudek soudu prvého stupně o zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného na zaplacení částky 29.174,- Kč s příslušenstvím.
Jde-li o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, přichází v úvahu přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jde-li o rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. I při splnění shora uvedeného předpokladu přípustnosti však není ani v tomto uvedeném případě dovolání přípustné, bylo-li v dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Jelikož dovoláním dotčeným druhým výrokem rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v rozsahu 31.621,- Kč bylo vyhověno, bylo rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (ale současně převyšujícím 20.000,- Kč), je pro posouzení přípustnosti dovolání v prvé řadě podstatné, zda věc, o které bylo v tomto výroku rozhodnuto, je věcí obchodní či nikoli. Uvedené platí i pro dovolání dotčený výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně v rozsahu zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného na zaplacení částky 29.174,- Kč s příslušenstvím.
V občanském soudním řádu, popřípadě v jiných předpisech, zejména hmotně – právních, není obecně vymezeno, co je třeba rozumět obchodní věcí. Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 25. ledna 2000, sp. zn. 33 Cdo 504/99 (zveřejněném v časopise Obchodní právo 4/2000, str. 28) vysvětlil, že při vymezení tohoto pojmu pro potřeby civilního soudního řízení je nutné vycházet nejen z ustanovení §261 odst. 1 a 3 a §262 odst. 1 obchodního zákoníku, ale i z ustanovení §9 odst. 3 o. s. ř., v němž se (ve znění účinném do 31. prosince 2000) stanoví, že krajské soudy rozhodují dále jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních, spory správních vztahů mezi podnikateli při podnikatelské činnosti. Obchodní věcí je proto třeba mimo jiné rozumět i takovou věc, která vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je zde nerozhodné, zda tento vztah se řídí příslušnými ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud se tento vztah týká její podnikatelské činnosti.
Podle §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2001) rozhodují krajské soudy dále v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech v dalších obchodních závazkových vztazích, včetně sporu o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů uvedených pod bod 1. až 6.
Podle obsahu spisu je předmětem žalobního nároku peněžité plnění podle §351 odst. 2 obchodního zákoníku – vzájemné vrácení plnění po odstoupení od kupní smlouvy uzavřené podle §409 a násl. obchodního zákoníku (§261 odst. 1 obch. zák.), což je rozhodující pro závěr, že v posuzovaném případě z procesního hlediska jde o obchodní věc podle §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo v obchodní věci rozhodováno o věci samé, o peněžitém plnění ve výši 31.621,- Kč, jedná se ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.
Podle obsahu spisu je předmětem vzájemného návrhu žalovaného peněžité plnění podle ustanovení §377 a násl. obchodního zákoníku, nárok na náhradu škody (§261 odst. 1 obch. zák.), což je rozhodující pro závěr, že v posuzovaném případě z procesního hlediska jde o obchodní věc podle §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo v obchodní věci rozhodováno o peněžitém plnění ve výši 29.174,- Kč, jedná se ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nepřichází v úvahu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení, byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí (§167 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. není dána, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Velké sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť napadené výroky rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Za procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §237 až §239 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 věty prvé o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s tímto řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.
předsedkyně senátu