ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1061.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1061/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce K. V., proti žalované L. spol. s r.o. \" v likvidaci\", o 382 410,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 134/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2006, č.j. 1 Cmo 188/2005-173, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. února 2006, č.j. 1 Cmo 188/2005-173, výrokem I potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2005, č.j. 23 Cm 134/2000-124, v napadeném výroku II. v rozsahu, zahrnujícím zaplacení 382 410,60 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 18% p.a. od 15. 3. 1998 do zaplacení, výrokem II ve zbývající části uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalobu zamítl ohledně zaplacení 11 283,75 Kč s příslušenstvím, výrokem III změnil napadený výrok IV. soudu prvního stupně v rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů prvostupňového řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení 38 747 Kč, výrokem IV konstatoval, že výrok soudu prvního stupně pod body I a III zůstal nedotčen a výrokem V rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze závěru soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli dne 30. 12. 1997 smlouvu o dílo podle §536 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), na jejímž základě žalobce jako zhotovitel díla plnil, žalovaná jako objednatel díla zaplatila žalobci zálohu 49 386 Kč, zbytek sjednané ceny díla však nezaplatila, ač strany v řízení učinily nesporným provedení určitých prací žalobcem v roce 1998. Dále vyšel ze zjištění v zápisu ve stavebním deníku na č.l. 0162234 ze dne 2. 3. 1998, kde si strany potvrdily, že konečná částka, která má být vyfakturována za provedené práce je 431 796,60 Kč se splatností dne 14. 3. 1998, a že po zaplacení uvedené částky je jejich finanční plnění vyrovnáno a ukončeno. Odvolací soud dospěl k závěru, že zápis z 2. 3. 1998 lze kvalifikovat jako dohodu smluvních stran o zrušení závazku ve smyslu §570 a násl. občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), případně jako dohodu o narovnání podle §585 obč. zák., a pokud žalobce dílo plně nedokončil, zanikl jeho závazek v důsledku nemožnosti plnění, s přihlédnutím k tomu, že práce, které byly předmětem díla, dokončovala jiná firma. Odvolací soud dále dovodil, že došlo-li k zániku nikoli úplně splněného věcného dluhu zhotovitele, nebylo možno již trvat na tom, že podmínkou pro splatnost odpovídající části ceny díla bylo pořízení zápisu o předání předmětu díla žalované. Odmítl proto odvolací námitku, že cena díla není dosud splatná, nedošlo-li k předání předmětu díla, jak předpokládalo smluvní ujednání. Rozsah nároku žalobce na zaplacení v částce 382 410,60 Kč včetně úroků z prodlení za včasné nezaplacení požadované částky dovodil odvolací soud na základě ustanovení §546 odst. 2 obch. zák. a §1 odst. 2 obch. zák., kdy považoval za obchodní zvyklost, že od částky ve výši 431 796,60 Kč, uváděné v zápise jako konečné částky, kterou má žalovaná žalobci zaplatit, bylo třeba odečíst již žalobci zaplacenou zálohu ve výši 49 386 Kč. Z uvedeného důvodu ohledně zbývající části předmětu řízení ve výši 11 283,75 Kč s příslušenstvím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl. S ohledem na tento závěr změnil odvolací soud i výrok o výši přiznané náhradě nákladů prvostupňového řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu do jeho potvrzujícího výroku I a výroku III, jímž byl změněn rozsah přiznané náhrady nákladů prvostupňového řízení, podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu, a proto je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jestliže odvolací soud neaplikoval ustanovení §554 obch. zák., podle něhož se provedením díla rozumí jeho řádné dokončení a předání předmětu díla objednateli. Pokud v daném případě žalobce žalované dílo ve smyslu uvedeného ustanovení nepředal, dovolatelka má za to, že žalobci nevzniklo právo na zaplacení ceny díla. Nepředání díla dovozuje z toho, že dílo nebylo předáno za podmínek stanovených ve smlouvě (předání jediné oprávněné osobě, neuskutečnění protokolárního předání díla). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že zápis ze dne 2. 3. 1998 ve stavebním deníku zrušil dohodou dosavadní smluvní závazky stran, když ze zápisu je zřejmé, že byl pořízen jen za účelem finančního vyrovnání. Podle dovolatelky je nesprávný i závěr odvolacího soudu o zániku smluvního vztahu mezi účastníky z důvodu nemožnosti plnění. Namítá, že pokud by žalobce plnil svůj závazek jinou osobou podle §352 odst. 1 obch. zák., nesplnil svoji finální povinnost podle §331 obch. zák. – protokolární předání díla. Poukazuje, že nepředáním díla nebyly u objednatele – žalované vytvořeny možnosti k realizaci záručních podmínek a uplatnění vad díla, k čemuž odvolací soud při svém právním posouzení vůbec nepřihlédl, stejně tak ke skutečnosti, že žalované vznikly náklady na odstranění vad nedokončeného a nepředaného díla. Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo v napadených výrocích zrušeno a věc vrácena v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací [§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o.s. ř.“)] po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní p2rávní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neřešil-li odvolací soud otázku zániku závazku a povinnost zaplatit žalobci cenu díla v rozporu s hmotným právem (§570, §575, §585 obč. zák. a §546 obch. zák.). Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
V ustanovení §570 odst. 1 obč. zák. je totiž zakotveno, že pokud se věřitel dohodne s dlužníkem, že dosavadní závazek se nahrazuje závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen plnit závazek nový.
Podle §585 odst. 1 obč. zák. dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná.
Ustanovení §575 odst. 1 obč. zák. stanoví, že povinnost dlužníka plnit zanikne, pokud se stane plnění nemožným.
Podle §546 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zhotoviteli zaplatit cenu dohodnutou ve smlouvě nebo určenou způsobem stanoveným ve smlouvě. Není-li cena takto dohodnutá nebo určitelná a smlouva je přesto platná (§536 odst. 3), je objednatel povinen zaplatit cenu, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek. Podle odstavce 2 sjednání a poskytnutí záloh na cenu za dílo se nedotýká účinků podle §548 a 549 obch. zák., upravujících povinnost zaplacení ceny díla.
Odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem - aplikovanými výše uvedenými právními ustanoveními, dovodil-li, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku uvedenou v zápise po odečtení již zaplacené zálohy včetně úroků z prodlení, jestliže zápis z 2. 3. 1998 potvrzený oběma stranami ve stavebním deníku kvalifikoval jako dohodu smluvních stran o zrušení závazku ve smyslu §570 a násl. občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), či jako dohodu o narovnání podle §585 obč. zák., a dospěl-li na základě provedeného dokazování k závěru, že závazek žalobce, vztahující se k úplnému dokončení díla, zanikl v důsledku nemožnosti plnění, bylo-li dílo dokončeno jinou osobou. Z uvedeného zápisu totiž vyplývá, že si účastníci dojednali a potvrdili, že jejich vzájemné závazky z akce S. H., která byla předmětem smlouvy o dílo, jsou vyrovnány tím, že žalovaná zaplatí žalobci částku 431 796,60 Kč do 14. 4. 1998. Účastníci se tedy dohodli na zániku původních závazků podle smlouvy o dílo ze dne 30. 12. 1997, proto je v tomto směru irelevantní otázka předání díla podle smlouvy v souvislosti s posouzením nároku na zaplacení ceny díla. Jestliže účastníci projevili vůli, aby jejich původní závazky z předmětné smlouvy o dílo byly nahrazeny závazkem novým či zanikly narovnáním, má žalobce právo na plnění podle nové dohody účastníků formulované v uvedeném zápisu, kterým žalobce a žalovaná odstranili spornost či pochybnosti o vzájemných právech a povinnostech z předmětné smlouvy o dílo. Dovolatelce nelze dát za pravdu, že by vůle účastníků směřovala jen k finančního vyrovnání, aniž by tímto zápisem byly narovnány všechny jejich předešlé závazky ze smlouvy o dílo, jestliže právě zaplacení konkrétně formulované částky bylo předmětem jejich sporu, a bylo-li zároveň výslovně konstatováno, že zaplacením této částky jsou jejich finanční plnění vyrovnána a ukončena, že se vztahuje i na ostatní závazky - např. zaplacení zbylého materiálu, který byl zcizen.
Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení, je třeba konstatovat, že o náhradě nákladů řízení soud rozhoduje usnesením (§167 odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení je z důvodu procesní ekonomie součástí výroku rozsudku (viz též §151 odst. 1 o. s. ř.), nicméně podle konstantní judikatury je přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení posuzována podle §238a o. s. ř.; podle odstavce prvního tohoto ustanovení není dovolání proti takovému rozhodnutí přípustné ani v případě, že odvolací soud výrok rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení změnil. Přípustnost dovolání v této části nelze opřít ani o jiné ustanovení o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. prosince 2006
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu