ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1104.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1104/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně T. O. C. R., a.s., proti žalované JUDr. J. M., o zaplacení částky 11 999 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 244/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. ledna 2006 č. j. 23 Co 336/2005-64, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 10. ledna 2005 č. j. 17 C 244/2004-37 uložil žalované zaplatit žalobkyni E. P., spol. s r.o., částku 10 980 Kč (výrok pod bodem I), do částky 270 Kč žalobu zamítl (výrok pod bodem II), do částky 749 Kč řízení zastavil (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem IV).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. ledna 2006 č. j. 23 Co 336/2005-64 rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I a IV potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítla, že soudy obou stupňů se nezabývaly důvodností uplatněného nároku na smluvní pokutu za přerušení poskytování služeb v době 24 měsíců od uzavření smlouvy o poskytování telekomunikační služby uzavřené mezi účastnicemi řízení. Žalobkyně podle jejího názoru neprokázala vyúčtování hovorného, doručení příslušné faktury, ani odstoupení od smlouvy. Dovolatelka také namítla, že odvolací soud jednal v její nepřítomnosti, přestože byla z jednání řádně omluvena pro hospitalizaci v nemocnici. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Po podání dovolání žalobkyně – společnost E. P., spol. s r.o., zanikla a její právní nástupkyní se stala společnost T. O. C. R., a.s. Usnesením ze dne 17. října 2006 č. j. 32 Odo 1104/2006-96 proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) podle §107 odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude na straně žalobce pokračováno se společností T. O. C. R.,a.s.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. l o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání však není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
V dané věci napadá žalovaná rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 10 980 Kč; jednalo se o úhradu sjednané smluvní pokuty podle smlouvy o poskytování telekomunikační služby, v níž se její účastnice ve smyslu §262 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku dohodly, že se jejich závazkový vztah řídí obchodním zákoníkem. Vzhledem k tomu, že se jedná o peněžité plnění, jehož výše nedosahuje zákonné hranice stanovené pro obchodní věci, přičemž nepřevyšuje ani hranici stanovenou pro jiné než obchodní věci, není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. listopadu 2006
JUDr. Zdeněk D e s, v .r.
předseda senátu