ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1199.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1199/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Dagmar Novotné a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Z. B., proti žalované W. p. a. s. (dříve obchodní firma C. S. L. & P. P. A.S.), o zaplacení 42 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 109/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2004, č.j. 64 Co 598/2003-131, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. června 2004, č.j. 64 Co 598/2003-131, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. září 2003, č.j. 18 C 109/2002-104, kterým byla ve věci samé zamítnuta žaloba na zaplacení 42 000 Kč s 8 % úrokem z prodlení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla ve skutečnosti uzavřena pojistná smlouva dne 26. 10. 2000, byť byla datována 20. 10. 2000, a že dne 25. 10 2000 žalobce utrpěl úraz. Stejně jako soud prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že úraz, který žalobce utrpěl před uzavřením pojistné smlouvy, není pojistnou událostí ve smyslu §788 a násl. občanského zákoníku, ve znění do nabytí účinnosti zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, dne 1. 1. 2005 (dále jen obč. zák.), a žalované tak nevznikla povinnost poskytnout žalobci pojistné plnění, když považoval za nadbytečné zabývat se otázkou platnosti pojistné smlouvy, jak uvažoval soud prvního stupně, jež dospěl k závěru, že pojistná smlouva byla neplatná podle §39 obč. zák., odporovala-li zákonu a příčila-li se dobrým mravům, jestliže zpětným datováním měla pokrýt i úraz , který už v době podpisu smlouvy existoval.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dovolává se nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., k němuž soud dospěl na základě nesprávného hodnocení důkazů – zejména svědecké výpovědí V. D., a poté nesprávného závěru, že pojistná smlouva mezi účastníky byla podepsána dne 26. 10. 2000 a nikoliv 20. 10. 2000. Další důvod dovolání spatřuje v tom, že řízení je postiženo vadou, když odvolací soud rozhodl o potvrzení zamítnutí žaloby z poněkud jiného důvodu, než soud prvního stupně, přičemž se zároveň domnívá, že odvolací soud neprojednal celý obsah odvolání. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále opět jen o. s. ř.). po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, jiné vady řízení, přípustnost dovolání neumožňují). Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Z obsahu dovolání, resp. z vylíčení důvodů dovolání, je zřejmé, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak odvolací soud a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné, hodnotil provedené důkazy a k jakému skutkovému závěru ohledně data uzavření pojistném smlouvy v dané věci z provedených důkazů dospěl. Dovolatel tak ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, přičemž napadá postup soudu při hodnocení důkazů a neúplnost jeho dokazování.
Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.
Pokud odvolací soud v posuzované věci přijal skutkový závěr, že pojistná smlouva byla uzavřena dne 26. 10. 2000, je tento závěr pro dovolací soud závazný.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalobce uplatnil, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. ledna 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu