ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1232.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1232/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce V. B., proti žalovaným 1) W. p. a.s. (dříve C. S. L. & P. P. A.S.), a 2) K., p., a.s., o zaplacení částky 810 286 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 18 C 134/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2004, č.j. 35 Co 118/2004-149, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 16. prosince 2003, č.j. 18 C 134/2002-121, ve výroku I. uložil druhé žalované povinnost zaplatit žalobci 810 286 Kč s 12% úrokem z prodlení od 10. 6. 1999 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu, aby první žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 810 286 Kč s 12% úrokem z prodlení od 10. 6. 1999 do zaplacení a výroky III. až V. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a první žalovanou došlo dne 13. 8. 1998 k uzavření pojistné smlouvy podle §788 a násl. občanského zákoníku, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „obč. zák.“), jíž bylo pojištěno motorové vozidlo, které bylo následně v září 1998 odcizeno, přičemž pojistná událost byla žalobcem řádně nahlášena a ten obdržel od první žalované dopis, kterým se žalobci zavázala poskytnout pojistné plnění ve smyslu §797 a násl. obč. zák. ve výši žalované částky, toto plnění žalobci však neuhradila. Dále vyšel ze zjištění, že mezi první a druhou žalovanou byla dne 12. 7. 2001 uzavřena smlouva o převodu pojistného kmene podle §32 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, podle níž byla mimo jiné pohledávka žalobce za první žalovanou převedena na druhou žalovanou. Dospěl k závěru, že uvedené ustanovení zákona o pojišťovnictví je ustanovením speciálním ve vztahu k ustanovení §531 a násl. obč. zák., a že pohledávka přešla na druhou žalovanou, aniž by trval dále závazek první žalované k plnění, a to nezávisle na skutečnosti, že žalobce nebyl o převodu pojistného kmene prokázaným způsobem vyrozuměn. V otázce druhou žalovanou vznesené námitky promlčení dospěl k závěru, že je na místě aplikovat §112 obč. zák., podle nějž uplatnil-li žalobce právo u soudu v promlčecí době, po dobu řízení promlčecí doba neběží a nárok žalobce není promlčen, uplatnil-li žalobce své právo dne 25. 1. 2002 proti osobě, která do té doby v právním vztahu figurovala, a jestliže se žalobce o převodu pojistného kmene dozvěděl až dne 22. 8. 2002; pochybení žalovaných vyrozumět žalobce o uvedeném převodu a pasivní legitimaci druhé žalované nemůže jít k jeho tíži v období od 25. 1. 2002 do 22. 8. 2002, V tomto období došlo ke stavení promlčecí doby a promlčecí doba začala znovu běžet 22. 8. 2002 a běžela až do 16. 12. 2002, kdy žalobce navrhl přistoupení druhé žalované do řízení, tudíž nárok vůči druhé žalované byl uplatněn včas, proto žalobě ve vztahu k druhé žalované vyhověl včetně uplatněného nároku na úroky z prodlení v souladu s §517 odst. 2 obč. zák. a nař. vl. č. 142/1994 Sb. Ve vztahu k první žalované žalobu zamítl s ohledem na přechod závazku na druhou žalovanou.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. dubna 2004, č.j. 35 Co 118/2004-149, výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou, výrokem II. ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, až na posouzení otázky promlčení. Konstatoval, že vedením řízení proti první žalované nemohlo dojít ke stavení promlčecí doby ve vztahu k druhé žalované a vůči druhé žalované je nárok žalobce promlčen. Odvolací soud nepřisvědčil ani odvolací námitce žalobce, že uplatnění promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce mohl při odpovídající opatrnosti uplatnit včas svůj nárok i vůči druhé žalované, např. již na základě vyjádření první žalované k žalobě. Odvolací soud ale vycházeje ze zásady, že právní kvalifikace skutkových okolností tvrzených účastníky před soudem prvního stupně je věcí soudu, a že není v zájmu společnosti, aby rozhodnutí soudu nevyřešilo sporné vztahy účastníků jen proto, že účastník se mýlí v právní kvalifikaci daných vztahů, dospěl odvolací soud k závěru, že není vyloučeno posouzení nároku žalobce jako náhrady škody podle §420 a násl. obč. zák. Protože soud prvního stupně s ohledem na nesprávný závěr o promlčení nároku ve vztahu k druhé žalované se touto právní kvalifikací náhrady škody nezabýval a neposkytl účastníkům ve smyslu §118a odst. 2 o. s. ř. poučení tvrzení a povinnosti důkazní k doplnění rozhodných skutečnosti o naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu a jejich prokázání, rozsudek ve vyhovujícím výroku vůči druhé žalované odvolací soud zrušil s tím, že případnou odpovědnost za škodu žalobce může nést pouze druhá žalovaná, která jako přebírající nesplnila zákonnou povinnost informovat žalobce o převodu pojistného kmene. Uzavřel, že pokud dohoda mezi žalovanými obsahovala ujednání o společném splnění této zákonné povinnosti, jedná se pouze o vztah mezi žalovanými, ale bez právního významu pro žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního právního významu, a proto je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Za otázku zásadního významu považuje vyřešení problému zániku pojistné smlouvy poté,co nastala pojistná událost a došlo k převodu pojistného kmene podle zákona č. 363/1999 Sb. Má za to, že odvolací soud věc nesprávně posoudil, když se dovolatel domnívá, že převod závazku k pojistnému plnění není možno podřadit ustanovení zákona č. 363/1999 Sb., ale že platí obecná úprava podle §531 obč. zák. o převzetí dluhu. Domnívá se, že soudy dospěly v dané věci k nesprávnému závěru o specialitě zákona č. 363/1999 Sb., konkrétně jeho ustanovení §32, k právní úpravě převzetí dluhu podle občanského zákoníku. Dovolatel dedukuje, že okamžikem, kdy nastala pojistná událost odcizením vozidla, zanikla samotná pojistná smlouva, neboť zanikl její předmět, avšak i po zániku přetrvávají některé závazky jako např. právo pojišťovny na pojistné (§803 odst. 3 obč. zák.) nebo právo pojistníka na pojistné plnění (§797 odst. 2 obč. zák.), proto došlo-li k zániku pojištění, nemohla být podle názoru dovolatele předmětná pohledávka za první žalovanou součástí převáděného pojistného kmene podle zákona č. 363/1999 Sb. a bylo možno s ní nakládat pouze v mezích stanovených obecnou částí občanského zákoníku. Za situace, kdy pohledávka ze zaniklé pojistné smlouvy není vypořádána, považuje dovolatel za porušení zásady smluvní volnosti, měla-li by přebírající pojišťovna být vnucena oprávněnému jako nový dlužník, aniž by mohl oprávněný věřitel tuto situaci nějak ovlivnit. Žalobce dovozuje, že uzavření smlouvy mezi první a druhou žalovanou je v dané věci ve skutečnosti dohodou o přistoupení k závazku podle §534 obč. zák., neboť nebyl dán souhlas věřitele – dovolatele k převzetí dluhu podle §531 odst. 1 obč. zák. Má tedy za to, že dohoda o převodu pojistného kmene uzavřená mezi žalovanými nemá vůči němu právní účinky a jeho pohledávka k pojistnému plnění nadále trvá za první žalovanou, která je vůči němu i nadále v postavení dlužníka. Polemizuje dále s otázkou předpisu obecného a zvláštního s ohledem na znění ustanovení §32 odst. 6 zákona č. 363/1999 Sb. a §531 obč. zák. a dovozuje, že mělo být v dané věci aplikováno ustanovení §531 obč. zák. Dovolatel navrhl, aby rozhodnutí odvolacího sodu i soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Po podání dovolání dnem 1. ledna 2006 došlo ke změně názvu první žalované z C. S. L. & P. P. A.S. na W. p. a.s., což dovolací soud promítl ve změně označení žalované 1).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen ČR) jako soud dovolací [§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), a je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Polemizuje-li dovolatel s otázkou poměru předpisu obecného a zvláštního s ohledem na znění ustanovení §32 odst. 6 zákona č. 363/1999 Sb. a §531 obč. zák. a dovozuje, že mělo být v dané věci aplikováno ustanovení §531 obč. zák., není jeho názor správný a je třeba učinit závěr, že odvolací soud v tomto směru rozhodl správně.
Podle §32 zákona č. 363/1999 Sb. upravujícího převod pojistného kmene, může podle odstavce prvního tohoto ustanovení ministerstvo pojišťovně nařídit převést na jinou pojišťovnu pojistný kmen, jestliže pojišťovna neplní opatření uložená ministerstvem v souvislosti s ohrožením její schopnosti dostát svým závazkům nebo v souvislosti se zavedením nucené správy nebo v souvislosti s pozastavením oprávnění k uzavírání smluv a rozšiřování závazků či s odnětím povolení k provozování pojišťovací činnosti. Ve lhůtě určené ministerstvem, která nesmí být kratší než 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí, kterým ministerstvo pojišťovně nařídilo převést pojistný kmen podle věty první, je pojišťovna povinna předložit ministerstvu ke schválení návrh postupu tohoto převodu. Při převodu části pojistného kmene se postupuje obdobně.
Podle odstavce druhého uvedeného ustanovení může k převodu pojistného kmene nebo jeho části dojít i na základě žádosti pojišťovny, o které ministerstvo rozhodne ve lhůtě 30 dnů od jejího podání.
Dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí ministerstva podle uvedeného odstavce 1 nebo 2, se přebírající pojišťovna stává účastníkem pojistné smlouvy a vstupuje do všech práv a závazků předávající pojišťovny, které byly předmětem převodu (odstavec 6 ).
Podle §531 obč. zák. kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas věřitele lze dát buď původnímu dlužníku nebo tomu, kdo dluh převzal.
Z uvedeného je zřejmé, že zákonodárce měl na mysli upravit převod pojistného kmene zvláštním způsobem, pokud převod dluhu upravil zvláštním zákonem ve smyslu obecné zásady o zákonu obecném a zvláštním (lex generalis - lex specialis), podle níž má speciální ustanovení přednost před ustanovením obecným.
Pokud dovolatel dedukuje, že okamžikem, kdy nastala pojistná událost odcizením vozidla, zanikla samotná pojistná smlouva, neboť zanikl její předmět, avšak připouští, že po zániku přetrvávají některé závazky, jako např. právo pojišťovny na pojistné (§803 odst. 3 obč. zák.) nebo právo pojistníka na pojistné plnění (§797 odst. 2 obč. zák.), odkázal na již citované ustanovení §32 odst. 6 č. zákona 363/1999 Sb., které stanoví, že přebírající pojišťovna se stává účastníkem pojistné smlouvy a vstupuje do všech práv a závazků předávající pojišťovny, které byly předmětem převodu. Nastala-li tedy pojistná událost, má sice tato skutečnost vliv na zánik smlouvy, jak dovolatel správně dovozuje, ale podle uvedeného zvláštního ustanovení je přebírající pojišťovna povinna vyplatit oprávněnému předávající pojišťovnou dosud nevypořádané pojistné plnění z pojistné smlouvy.
Záměr zákonodárce upravit převod práv a závazků mezi předávající a přebírající pojišťovnou odlišným způsobem, než je upraveno přejímání dluhu v obecné úpravě dané občanským zákoníkem, vyplývá i z ustanovení §32 odst. 2 zákona č. 363/1999 Sb., podle něhož přebírající pojišťovna je povinna do 30 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva, kterým byl schválen převod pojistného kmene, sdělit pojistníkům, jejichž pojistných smluv se převod pojistného kmene týká, obchodní firmu a sídlo přebírající pojišťovny a další nezbytná sdělení související s plynulým pokračováním převáděných pojistných smluv, zatímco ustanovení §531 obč. zák. vyžaduje k převzetí dluhu souhlas věřitele.
Odvolací soud tedy učinil správný závěr, že v daném případě může nést případnou odpovědnost za škodu žalobce, způsobenou mu nevyplacením pojistného plnění, pouze druhá žalovaná, která jako přebírající nesplnila zákonnou povinnost informovat žalobce o převodu pojistného kmene.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neřešil-li odvolací soud otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a první žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu