ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1236.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1236/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně H. B., spol. s r.o., proti žalovanému J. W., o zaplacení 226 143 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 359/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. ledna 2004, č.j. 11 Cmo 323/2003-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. září 1998, č.j. 34 Cm 359/96-39, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 226 143 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu na dodávku plastových oken a dveří a zboží bylo podle smlouvy dodáno. Protože žalobkyně uplatnila námitku pozdní reklamace a soud dovodil, že je důvodná, neboť žalovaný vady dodaného zboží včas žalobkyni neoznámil, u písemné reklamace nebylo doloženo, že by skutečně žalobkyni došla, a navíc vady nebyly ani řádně v reklamaci popsány, soud prvního stupně uzavřel, že právo z ní se stalo nevymahatelné a zavázal žalovaného k zaplacení kupní ceny.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. ledna 2004, č.j. 11 Cmo 323/2003-76, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, byť z poněkud jiných důvodů, a zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu. Byť účastníci prohlásili, že kupní smlouvu uzavřela žalobkyně se žalovaným „jako fyzickou osobou“, toto tvrzení považoval za účelové a nevěrohodné, protože se v dané věci jednalo o dodání zboží pro účely podnikání žalovaného (na stavbu penzionu), proto považoval předmětnou kupní smlouvu za smlouvu uzavřenou podle §409 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.). Odmítl námitku žalobkyně, zpochybňující platnost smlouvy tím, že smlouva není podepsána kupujícím žalovaným, když v záhlaví smlouvy není uveden jako kupující žalovaný, nýbrž obchodní společnost „S.“ bez uvedení identifikačního čísla, vyplývalo-li ze zjištění soudu prvního stupně, že účastníci učinili souhlasné prohlášení o tom, že kupní smlouva byla mezi nimi uzavřena. Odvolací soud poté dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit kupní cenu, plnila-li žalobkyně podle sjednané smlouvy - dodala žalovanému zboží, přičemž přihlédl i k tomu, že proti výši kupní ceny v řízení před soudem prvního stupně žalovaný nic nenamítal. Uzavřel, že žalovaný po celou dobu řízení netvrdil ani neprokázal, že by uplatnil např. nárok na poskytnutí slevy z kupní ceny, popřípadě že by od smlouvy odstoupil, a navíc uplatnění nároku na odstranění vad dodaného zboží nemůže žalovaného zbavit povinnosti zaplatit žalobkyni dohodnutou kupní cenu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (účinného od 1. 1. 2001). Důvod dovolání spatřuje v tom, že jej soud zbavil možnosti domáhat se přezkoumání jeho nových právních závěrů, jestliže odvolací soud rozhodl o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně z poněkud jiného důvodu, než soud prvního stupně. Zatímco soud prvního stupně dovodil, že žalovaný řádně neuplatnil vady zboží, odvolací soud vyšel ze závěru, že žalovaný řádně reklamaci uplatnil. Dále dovolatel poukazuje, že odvolací soud rozhodoval v rozporu s §219 a §157 odst. 2 občanského soudního řádu, účinného do 31. 12. 2000, a má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Námitku přitom směřuje i k nesprávnému označení žalovaného odvolacím soudem. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) tedy věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Nepřichází tedy v úvahu dovolatelem uplatněná přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, účinného od 1. 1. 2001.
Po zjištění, že dovolání splňuje obsahové i formální náležitosti vyžadované zákonem, bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 2 o. s. ř.), se zabýval nejprve přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. .
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), z obsahu spisu nevyplývají.
Přípustnost dovolání v dané věci není dána ani podle §238 o. s. ř., neboť dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu a nejedná se ani o případ, kdy soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Přípustnost dovolání v dané věci nelze dovodit ani z §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání ve výroku svého rozhodnutí a žalovaný o připuštění dovolání nežádal, čímž nesplnil předpoklad pro postup podle §239 odst. 2 o. s. ř.
Za procesní situace, kdy dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 o. s. ř., ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř., a ani podle ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., dovolací soud dovolání žalovaného bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 4 věta prvá, §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. února 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu