ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1238.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1238/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Dagmar Novotné ve věci žalobkyně C. – O., spol. s r. o., proti žalované S. e., a. s., o určení vlastnického práva k nemovité věci, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 16 C 94/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. dubna 2004, č.j. 11 Co 125/2004 - 183, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 7.11.2003, č.j. 16 C 94/2001 - 162 určil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem V., pracoviště V. M. na LV číslo 3947 pro obec V. M. a katastrální území V. M. – město, a to budova bez č.p./č.e. – technická vybavenost na pozemku p.č. 777/2 a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně vydražil a stal se vlastníkem nemovitostí postavených na parcele číslo 777/1 v katastrálním území V. M. – občanská vybavenost č.p. 25 včetně trafostanice postavené na pozemku p.č. 777/2 bez č.p./č.e. Dospěl k závěru, že žalovaná je právním nástupcem privatizované společnosti S. e. z. s.p. (na základě privatizačního projektu č. 23575 ve znění dodatku č.10), na niž přešlo právo hospodaření k objektu technické vybavenosti trafostanice TS 25 dle hospodářské smlouvy č. FIN 176/KBV-9/74 ze dne 6.2.1974, uzavřené s Okresním národním výborem ve V. Dále dovodil, že ve věci v souladu s §80 písm. c) o. s. ř. je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnického práva. Uzavřel, že žalobkyni svědčí výlučné právo k nemovitosti – trafostanici, neboť tuto nabyla jako celek, a to dům č.p. 25, pozemek p.č. 777 v k.ú. V. M. – město, kdy tato skutečnost je prokázána hospodářskou smlouvou č. FIN 176/KBV – 166/73, hospodářskou smlouvou č. 311/90 a kupními smlouvami ze dne 24.7.1992 a ze dne 23.7.1993.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. dubna 2004, č.j. 11Co 125/2004 – 183 rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadené části tak, že žalobu na určení vlastnického práva k nemovitosti, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem V. na LV č. 3947 pro obec V. M. a katastrální území V. M. – město, a to budova bez č.p./č.e. – technická vybavenost na pozemku p.č. 777/2, zamítl. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná je právním nástupcem S. e. z. V. M. tak, jak je tato organizace označena v hospodářské smlouvě číslo FIN 176/KBV-9/74. Důvodnou shledal námitku žalované o nesprávnosti výkladu pojmů „trafo“,“transformátor“ a „trafostanice“. Dovodil, že pojem trafostanice je pojmem širším, zahrnujícím jak budovu trafostanice, tak i technické zařízení v ní umístěné. Dospěl proto k závěru, že hospodářskou smlouvou číslo FIN 176/KBV – 9/74 byla na S. e. z. V. M. převedena stavba -budova trafostanice včetně transformátoru v ní umístěného. Uzavřel, že při tomto právním závěru nemohl právní předchůdce žalobkyně vydražit stavbu na parcele číslo 777/2, neboť nebyl dražen majetek žalované, ale Městského podniku služeb V. M. v likvidaci, tudíž vydražitel nemohl nabýt více vlastnických práv než draženému podniku v té době svědčila, na čemž nemění nic ani to, že vydražitel byl v katastru nemovitostí jako vlastník objektu trafostanice zapsán.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že provedené listinné důkazy nebyly odvolacím soudem posouzeny ve všech svých souvislostech, tudíž podmínky pro změnu rozsudku soudu prvního stupně dány nebyly. Poukazuje, že v hospodářské smlouvě číslo FIN 176/ KBV – 166/73 je předmět převodu definován zcela jednoznačně, tato listina proto je nabývacím titulem ke sporné nemovitosti. Závěr odvolacího soudu , že nabývacím titulem je naopak hospodářská smlouva číslo FIN 176/ KBV – 9/74 je nesprávný, neboť v této smlouvě je předmět převodu uveden toliko jako trafo v Pavilonu služeb. Interpretace tohoto pojmu odvolacím soudem není správná. Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu založeným na dikci Zápisu o odevzdání a převzetí dokončených staveb, v němž je uvedeno, že S. e. z. požadují také převod budovy, a na obsahu Rozpisu základních prostředků převedených n.p. S. Zároveň poukazuje, že se jedná o vnitropodnikové doklady nemající charakter veřejné listiny, a že podstatnou je i skutečnost, že hospodářská smlouva předložená žalovanou je datována 6.2.1974 a podepsána 18.2.1974, avšak Zápis o odevzdání a převzetí dokončených staveb je ze dne 25.4.1973 a Rozpis základních prostředků převedených n.p. S. ze dne 1.1.1974, oba tedy podpisu této smlouvy předchází. Proto navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř. a neshledal dovolání žalobkyně důvodným.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani neuvedla, v čem by mohla být spatřována vada řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm.b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl–li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Pokud dovolatelka namítá, že hospodářská smlouva č. FIN 176/ KBV – 9/74 za předmět převodu neoznačuje trafostanici, tedy budovu, ale pouze trafo, tj. vnitřní zařízení budovy, brojí tak proti závěru odvolacího soudu, že tato smlouva představuje nabývací titul k předmětné stavbě. Námitku směřuje k nesprávné interpretaci této smlouvy odvolacím soudem, dovolává se tedy nesprávného právního posouzení věci ve smyslu dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle §68 zák. č.109/1964 Sb.ve znění pozdějších změn a doplňků platných v rozhodném období (hospodářský zákoník), se převody práva hospodaření s národním majetkem mimo obvyklé hospodaření prováděly hospodářskými smlouvami (§347). Podle §347 hospodářského zákoníku podstatnými náležitostmi smlouvy o převodu správy národního majetku, o nichž se organizace musí dohodnout, aby smlouva vznikla, je určení převáděného majetku, určení dne převodu správy národního majetku a je-li převod úplatný, též určení výše úplaty. Předmětem smlouvy může být jakýkoli národní majetek,jímž je třeba rozumět věci ve vlastnictví státu a majetková práva státu a státních organizací (srov. §64 hospodářského zákoníku). Určení převáděného majetku se řídí jeho povahou. Proto musí být takové, aby předmět převodu byl dostatečně identifikován. Pakliže v hospodářské smlouvě číslo FIN 179/KBV –9/74 ze dne 18.2.1964 je předmět převodu určen jako „ V. M., Vyhlídka I. et.- trafo v Pavilonu služeb, čís. stavby 08/000/317/I “ v celkové hodnotě převáděného majetku 206.800,- Kč, s doplňujícím určením, že stavební část má hodnotu 195.954,- Kč a projekce hodnotu 10.846,- Kč, pak je třeba uzavřít, že převáděný majetek je vzhledem ke své povaze identifikován určitě. Ve smlouvě uvedené pojmy „trafo“, „čís. stavby“ a „stavební“ je třeba při aplikaci jazykového a logického výkladu interpretovat tak, že převáděným majetkem není toliko technické zařízení tj. transformátor, ale i budova – stavba, v níž se tento nachází, tj. trafostanice. Správnost tohoto závěru potvrzují údaje vyplývající z Rozpisu základních prostředků převáděných n.p. S., ke dni 1.1.1974, ve smyslu kterých je vyčíslena hodnota budovy transformátoru ve výši 89.421,- Kč, hodnota transformátoru ve výši 41.817,- Kč a hodnota zařízení trafostanice ve výši 75.562,- Kč. Součet těchto částek činí 206.800,- Kč, což je shodně určená hodnota převáděného majetku, uvedená v předmětné hospodářské smlouvě. Námitka o časovém nesouladu vyplývajícím z obou listin neobstojí, neboť Rozpis základních prostředků převáděných n.p. S. je vyhotoven ke dni 1.1.1974 a hospodářská smlouvu číslo FIN 176/ KBZ –9/74 za den, k němuž se národní majetek převádí, určuje právě 1.1.1974. Tento závěr nevyvrací ani obsah Zápisu o odevzdání a převzetí dokončených staveb, byť byl vyhotoven již 25.4.1973, protože tento doklad prokazuje dílčí převzetí stavby podle §292 hospodářského zákoníku. Podává-li se z tohoto Zápisu, že je přejímána stavba číslo 08/000/317/Vs, (přičemž se jedná o shodné označení stavby jako v předmětné hospodářské smlouvě), a přejímající uživatel S. V. M. požaduje předání trafostanice včetně budovy, kdy hodnota stavební části bude promítnuta v konečné faktuře, a připojená Příloha č. I popisuje technicky objekt jako „trafo T4 včleněné ve stavbě Pavilonu služeb“ je třeba uzavřít, že již v dubnu 1973 zde podepsaní zástupci investora, dodavatele a uživatele stavby jednali o budoucím převodu trafostanice včetně budovy.
Nejvyšší soud se proto ztotožnil s právním názorem odvolacího soudu jak k interpretaci pojmu „trafo“, tak k posouzení identifikace (rozsahu) národního majetku převáděného předmětnou hospodářskou smlouvou. Vzhledem k uvedené dovolací námitce nedospěl k závěru, že odvolací soud určující otázku vlastnictví k předmětné stavbě (ve smyslu toho, zda nabývacím titulem je hospodářská smlouva číslo FIN 176 / KBV – 9 /74 ze dne 18.2.1974), řešil v rozporu s hmotným právem.
Z uvedeného vyplývá, že právní názor, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je správný, a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není naplněn. Proto Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., kdy neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. ledna 2006
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu