ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1245.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1245/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně K., a.s., proti žalovanému J. D., o zaplacení částky 321 021,41 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 64/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2006 č. j. 27 Co 366/2005-86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 10. června 2005 č. j. 5 C 64/2003-77 zamítl návrh žalovaného J. D. na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Kroměříži ze dne 14. 10. 2003 č. j. 5 C 64/2003-60.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 28. února 2006 č. j. 27 Co 366/2005-86 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné, neboť má za to, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam a namítá, že spočívá na nesprávném posouzení věci. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v posouzení otázky závažnosti okolností, které jeho předchozímu právnímu zástupci bránily vykonávat činnost advokáta a dále ve stanovení počátku lhůty k podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, když jistotu o právní moci rozhodnutí soudu prvního stupně získal až poté, kdy jeho nynější právní zástupce nahlédl do soudního spisu. Dále namítá procesní pochybení soudů obou stupňů, když vznesl námitku místní nepříslušnosti soudu a očekával, že mu bude znovu místně příslušným soudem doručeno usnesení podle §114b o. s. ř.. Dovolatel navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je zakotvena v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř. Z žádného tohoto ustanovení však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku pro uznání. Přípustnost dovolání nemůže být dána ani tím, že by napadené usnesení mělo po právní stránce zásadní právní význam [přípustnost daná §237 odst. 1 písm. c)], jak tvrdí žalovaný, neboť usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku pro zmeškání není rozhodnutím ve věci samé.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo vyhověno návrhu žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku pro uznání – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2006
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu