Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.01.2006, sp. zn. 32 Odo 1298/2005 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1298.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1298.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1298/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Nemocnice Š., spol. s r.o., proti žalovanému Zajišťovacímu fondu, o 982 825,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 58/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2004, č.j. 3 Cmo 152/2003-70, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. dubna 2004, č.j. 3 Cmo 152/2003-70, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2003, č.j. 3 Cm 58/2002-36, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 982 825,84 Kč s příslušenstvím, představující náklady za zdravotní péči, kterou žalobkyně poskytla pojištěncům Zdravotní pojišťovny S. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, vycházeje ze zjištění, že rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 24. 4. 1996 byla zrušena Zdravotní pojišťovna S., a podle §6 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, bylo rozhodnuto, že všichni zaregistrovaní pojištěnci uvedené pojišťovny se převádějí k 1. 5. 1996 do Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, přičemž pojišťovna byla zrušena likvidací. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že nebylo možné aplikovat na danou věc novou právní úpravu ustanovení §6 účinnou od 1. 7. 1996 provedenou zákonem č. 149/1996 Sb., kterým byl měněn a doplňován zákon č. 280/1992 Sb., a nebylo možné následně aplikovat ani §22a a §22b cit. zákona, neboť ke zrušení pojišťovny došlo před novelou zákona č. 280/1992 Sb. a v této rozhodné době zákon odkazoval při vypořádání majetku a závazků zaměstnanecké pojišťovny na obecně závazné právní předpisy, proto odmítl právní názor žalobkyně, že má právo na úhradu zdravotní péče poskytnuté pojištěncům Zdravotní pojišťovna S. od žalovaného. Uzavřel, že nelze s ohledem na datum zrušení předmětné pojišťovny aplikovat novou právní úpravu účinnou až po zrušení pojišťovny a aplikovat nový postup v případě likvidace zdravotní pojišťovny, který ještě v době zrušení pojišťovny neexistoval. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu spočívající v aplikaci některých ustanovení zákona č. 280/1992 Sb. po jeho novelizaci k 1. 7. 1996, a proto je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, jímž potvrdil závěr soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, přičemž poukazuje na ustanovení §22b zákona č. 280/1992 Sb., jehož smyslem a účelem bylo vyplacení úhrady za vynaloženou zdravotní péči pojištěncům zrušené pojišťovny ze Zajišťovacího fondu. Namítá formalistický přístup obou soudů při aplikaci právní úpravy v souvisejícím ustanovení §22a, když vycházely pouze z tam uvedené formulace o zrušení zdravotní pojišťovny podle §6 odst. 6, a odůvodnily nepoužití ustanovení §22b cit. zákona tím, že Zdravotní pojišťovna SPORT byla zrušena podle §6 odst. 1, a nikoliv podle §6 odst. 6, aniž by podrobně zkoumaly obsah uvedených ustanovení v původní a nové právní úpravě, které byly de facto totožné. Zdůrazňuje, že daná pojišťovna vstoupila do likvidace sice podle §6 odst. 1 právní úpravy před novelou účinnou od 1. 7. 1996, ale po tomto datu byla však ve skutečnosti likvidována podle §6 odst. 6 zákona č. 280/1992 Sb., ve znění po jeho novelizaci zákonem č. 149/1996 Sb., v souladu se zásadou nepravé retroaktivity při absenci intertemporálních ustanovení. Je přesvědčena, že ve skutečnosti byla splněna podmínka ustanovení §22a pro úhradu zdravotní péče podle §22b, poskytnuté zdravotnickým zařízením (žalobkyní) pojištěncům zaměstnanecké pojišťovny likvidované podle §6 odst. 6 cit. zákona. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky (dále jen ČR) jako soud dovolací [§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř. Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2004, č.j. 3 Cmo 152/2003-70, není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neřešil-li odvolací soud otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má. Poukazuje-li dovolatelka, že měl být v dané věci aplikován §22b zákona 280/1992 Sb., je třeba připomenout, že pro uplatnění nároku podle §22b bylo třeba splnění podmínek stanovených v §22a odst. 2, podle něhož Zajišťovací fond slouží k úhradě zdravotní péče poskytnuté zdravotnickými zařízeními pojištěncům zaměstnanecké pojišťovny likvidované podle §6 odst. 6 písm. a) v případech, kdy nebyly ke dni skončení likvidace zaměstnanecké pojišťovny uspokojeny všechny splatné pohledávky zdravotnických zařízení, a v případech, kdy zaměstnanecká pojišťovna má více věřitelů a není schopna po delší dobu plnit své splatné závazky, nebo je-li předlužena. Podle §6 odst. 6 písm. a) cit. zákona se zaměstnanecká pojišťovna se zrušuje s likvidací, jestliže jí bylo Ministerstvem zdravotnictví odejmuto povolení k provádění všeobecného zdravotního pojištění. Ustanovení §22a bylo vloženo do zákona 280/1992 Sb. zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, §59 bod 5., jež nabylo účinnosti dnem 1. 1. 1998. Ze zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, však vyplývá, že Zdravotní pojišťovna S. nebyla zrušena podle ustanovení §6 odst. 6 písm. a) cit. zákona, zmiňovaného v §22a tohoto zákona, ale byla zrušena rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 24. 4. 1996 podle §6 odst. 1 písm. b) cit. zákona v tehdy platném znění, přičemž k uvedenému datu se zaměstnanecká pojišťovna zrušovala podle tohoto ustanovení likvidací, po předchozím vyčerpání jiných opatření, rozhodnutí o likvidaci muselo obsahovat způsob převodu pojištěnců do Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky nebo jiné zaměstnanecké pojišťovny a vypořádání majetku a závazků zaměstnanecké pojišťovny se řídilo obecně závaznými právními předpisy. Znění §6 odst. 6 písm. a), na něž se v ustanovení §22a zákona č. 280/1992 Sb. odkazuje, se ale vztahovalo na případy, kdy zaměstnanecká pojišťovna se zrušovala s likvidací, jestliže jí bylo Ministerstvem zdravotnictví odejmuto povolení k provádění všeobecného zdravotního pojištění, což v daném případě ze skutkových zjištění nevyplývalo. Z uvedeného je zřejmé, že závěr odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem, neaplikoval-li v dané věci ustanovení §22b zákona č. 280/1992 Sb., které se na daný případ nevztahovalo, neboť se týkalo jiného případu zrušení zaměstnanecké pojišťovny, a nebylo ani v rozhodné době ještě účinné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 18. ledna 2006 JUDr. Kateřina Hornochová, v.r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/18/2006
Spisová značka:32 Odo 1298/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1298.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§236 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21