ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1306.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1306/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně S. ž. d. c., státní organizace, proti žalované S., a.s., o zaplacení částky 78 803 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 7/30 Cm 360/98, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. dubna 2006 č. j. 2 Cmo 445//2004-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. září 2004 č. j. 7/30 Cm 360/98-109 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 78 803 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 5. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. dubna 2006 č. j. 2 Cmo 445/2004-160 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 778,50 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 5. 1998 do zaplacení, ohledně částky 36 024,50 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 5. 1998 do zaplacení žalobu zamítl, změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítla, že odvolací soud chybně posoudil údaje, které byla žalovaná povinna uvést v nákladním listu CIM o plátci přepravného a také pochybil při stanovení doby trvání překážky v přepravě. Dovolatelka má za to, že v souladu s Úmluvou o mezinárodní železniční přepravě a Reglementace mezinárodních přeprav vyplnila v nákladním listu všechny údaje, které byla jako odesílatel povinna uvést, a dále, že překážka v přepravě pro opomenutí odesílatele trvala pouze v období od 3. 9. 1997 do 4. 9. 1997, nikoliv v období od 23. 9. 1997 do 9. 10. 1997, jak nesprávně zjistil odvolací soud. Dovolatelka má za to, že neporušila své povinnosti odesílatele, a proto by neměla být povinna hradit poplatek za zdržení vozu ve stanici M. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušen a v dalším řízení byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. l o. s. ř.).
Podle §240 odst. l o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejích právech - v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako tzv. subjektivní přípustnost dovolání.
Dovolání je tedy v daném případě do výše, jíž bylo žalované vyhověno změnou rozsudku odvolacího soudu v její prospěch, tj. do částky 36 024,50 Kč s příslušenstvím, do níž byla žaloba zamítnuta, subjektivně nepřípustné.
Ve zbývající části, tj. v rozsahu částky 42 778,50 Kč s příslušenstvím, odvolací soud výrok svého rozsudku, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 778,50 Kč s příslušenstvím, označil sice jako „změnu“ rozsudku soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé, ve skutečnosti však šlo o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v tomto rozsahu, neboť oba soudy při vymezení práv a povinností účastníků dospěly ke shodnému závěru o důvodnosti uplatněného nároku na zaplacení této částky.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku (usnesení) odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. O takový případ se v dané věci nejedná.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolání však není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
V dané věci bylo potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 42 778,50 Kč s příslušenstvím. Nárok žalobce byl uplatněn ze vztahu založeného smlouvou o přepravě věci mezi podnikateli, přičemž smlouva byla uzavřena při podnikatelské činnosti jejích účastníků; závazkový vztah má tedy podle §261 odst. 1 obchodního zákoníku obchodní charakter a případný spor mezi těmito stranami je z hlediska procesního, tedy i z hlediska §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., věcí obchodní. Vzhledem k tomu, že se jedná o peněžité plnění, jehož výše nedosahuje zákonné hranice stanovené pro obchodní věci, není dovolání přípustné ani proti části rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2006
JUDr. Zdeněk D e s, v. r.
předseda senátu