ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1321.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1321/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně T. M. L., s.r.o., proti žalované K., p., a.s., o zaplacení částky 159 390 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 54/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2004 č. j. 9 Cmo 30/2004-78, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v pořadí druhým rozsudkem ze dne 29. října 2003 č. j. 28 Cm 54/2002-56 uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 159 390 Kč s 11% úrokem z prodlení od 12. 1. 2001 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že účastnice uzavřely dne 19. 6. 2000 pojistnou smlouvu č. 550900530-5, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti žalobkyně za škodu vzniklou jinému v souvislosti s činnostmi pojištěné ve smlouvě uvedenými, nebo vztahem pojištěné, jestliže pojištěná za škodu odpovídá v důsledku svého jednání nebo vztahu z doby trvání pojištění. Součástí této smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky (dále jen „VPP“) č. 101 a č. 601. Žalobkyně zhotovila pro společnost M., spol s r.o., dílo, jehož vady odstranila tato společnost a žalobkyni vyúčtovala náklady na jejich odstranění ve výši žalované částky; poté došlo k zápočtu této pohledávky vůči pohledávce žalobkyně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že bylo prokázáno uzavření pojistné smlouvy a při posouzení ujednání o rozsahu pojištění sjednaného v článku II bodu 5 této smlouvy ve vztahu k jejímu článku I bodu 1 a ve znění VPP č. 601 dospěl k závěru, že uzavřená pojistná smlouva se vztahuje na škodu, která byla způsobena vadnou prací žalobkyně, a též na škodu, která vznikla v souvislosti s touto vadnou prací žalobkyně, neboť se jednalo o činnost, která byla předmětem její činnosti uvedené ve výpisu z obchodního rejstříku. S ohledem na to, že byl prokázán vznik pojistné události, na který dopadá uzavřená pojistná smlouva, výše škody pojistnou událostí vzniklá, uplatnění pojistné události u žalované a také to, že žalobkyně nahradila škodu poškozenému, shledal soud prvního stupně, že nárok žalobkyně je oprávněný.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. května 2004 č. j. 9 Cmo 30/2004-78 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 159 390 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zdůraznil, že pojištěním odpovědnosti za škody není kryta odpovědnost pojištěného za každou škodnou událost, ale pouze za takovou škodnou událost, kterou pojistná smlouva vymezuje jako událost pojistnou. I podle odvolacího soudu je nesporné, že pojistná smlouva v článku II bodu 5 vymezuje pojistnou událost jako vznik odpovědnosti žalobkyně za škodu vzniklou jinému v souvislosti s činnostmi žalobkyně uvedenými v článku I bodu 1 smlouvy nebo vztahem žalobkyně, jestliže žalobkyně za škodu odpovídá v důsledku svého jednání nebo vztahu z doby trvání pojištění. Uvedený článek I bod 1 pak vymezuje činnosti žalobkyně odkazem na výpis z obchodního rejstříku. Podle názoru odvolacího soudu je však nutno poukázat na článek IV pojistných podmínek, který upravuje výluky z pojištění výčtem škodných událostí, na které se pojištění nevztahuje, a to mj. konkrétně na odpovědnost za škodu způsobenou vadným výrobkem a vadně provedenou prací a na věci dodané pojištěným (žalobkyní) nebo na které pojištěný vykonával objednanou činnost, pokud škoda vznikla proto, že dodaná věc byla vadná nebo objednaná činnost byla vadně provedena. Podle závěru odvolacího soudu pojistná smlouva uvedenou výluku z pojištění v dané věci neeliminuje, takže žalobkyni nemůže vzniknout právo na plnění, je-li škoda způsobena jinému činností žalobkyně zapsanou v obchodním rejstříku a při této činnosti je škoda způsobena vadným výrobkem nebo vadně provedenou prací, případně na věci dodané žalobkyní nebo na které žalobkyně vykonávala objednanou činnost, vznikla-li, protože dodaná věc byla vadná nebo objednaná činnost vadně vykonaná. Ujednáním rozsahu pojištění odkazem na činnosti žalobkyně zapsané v obchodním rejstříku je naplněn požadavek §797 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) a §822 ObčZ ve znění článku I a II pojistných podmínek, nikoliv však požadavek článku IV odst. 2 písm. i) a j) pojistných podmínek, který vyjímá z činnosti žalobkyně odpovědnost za konkrétní škodnou událost. V posuzované věci byla škoda způsobena vadně provedenou prací žalobkyně, kterou konala v rámci své činnosti; pak, přestože byla shledána odpovědnost žalobkyně za takto vzniklou škodu, není odpovědnost za tuto škodu pojistnou událostí ve smyslu uzavřené pojistné smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Dovolatelka napadla závěr odvolacího soudu, že pojistná smlouva neobsahuje ujednání, které by eliminovalo výluku z pojištění uvažovanou v článku IV bodu 2 smlouvy. Podle názoru dovolatelky pojistná smlouva tuto výluku eliminuje dvěma způsoby takto: „Jednak v článku II bodu 5, druhém odstavci, kde je mimo jiné uvedeno: Pojišťuje se odpovědnost pojištěného (žalobkyně) za škodu vzniklou jinému v souvislosti s činnostmi pojištěného uvedenými v článku I bodu 1 této smlouvy = tj. odkaz na předmět činnosti dle zápisu v obchodním rejstříku. To jsou činnosti dopadající jednak na VPP č. 601 článek IV odstavec 2 písm. i), j) a k), kdy pojistná částka činí 1 000 000 Kč se spoluúčastí 1 000 Kč, a jednak odchylně od VPP č. 601 článek IV odstavec 2 písm. a) na pojistnou částku 500 000 Kč se spoluúčastí 1 000 Kč. Čili smlouvou bylo ujednáno jinak, než je stanoveno ve VPP č. 601“. Dovolatelka dále uvedla, že již v prvostupňovém řízení vznesla námitku proti obraně žalované, kterou se odvolací soud nezabýval, a to, že v jiném případě stejným způsobem vzniklá škoda ze stejné pojistné smlouvy byla žalovanou uznána za pojistnou událost (č. 4015501465) a ve smyslu pojistné smlouvy odškodněna. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §237 odst. l písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 odst. l a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolací soud je podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení v dovolání.
Dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Dovolatelka nesouhlasí s tím, jak odvolací soud posoudil obsah pojistné smlouvy z toho hlediska, zda byla ve smlouvě sjednána eliminace výluky z pojištění stanovené v článku IV bodu 2 VPP č. 601.
Odvolací soud vyšel z §797 odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2004 (dále jen „ObčZ“), podle něhož právo na plnění vznikne, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen vznik pojistitele plnit (pojistná událost), a dále z §822 ObčZ, podle něhož má z pojištění odpovědnosti za škody pojištěný právo, aby v případě pojistné události pojistitel za něho nahradil podle pojistných podmínek škodu, za kterou pojištěný odpovídá, a v tomto smyslu posoudil článek II bod 5 pojistné smlouvy upravující pojištění odpovědnosti za škodu a článek IV bod 2 VPP č. 601. Tento článek pojistných podmínek stanoví, na které případy odpovědnosti pojištěného za škodu se pojistná smlouva nevztahuje, pokud není v pojistné smlouvě sjednáno jinak, takže dovolatelka jako pojištěná nemá právo na poskytnutí pojistného plnění, neboť se ve zde uvedených případech nejedná o pojistnou událost. Podle písmene i) tohoto bodu pojistných podmínek se pojištění nevztahuje na škodu způsobenou vadným výrobkem a vadně vykonanou prací a podle písmene j) tohoto bodu pojistných podmínek se pojištění nevztahuje na škodu způsobenou na věci dodané pojištěným nebo na které pojištěný vykonával objednanou činnost, pokud škoda vznikla proto, že dodaná věc byla vadná nebo objednaná činnost byla vadně provedena. Odvolací soud dovodil, že tím, že v článku II bodu 5 pojistné smlouvy strany sjednaly, že se pojišťuje odpovědnost pojištěného za škodu vzniklou jinému v souvislosti s činnostmi pojištěného uvedenými v článku I bodu 1 této smlouvy nebo vztahem pojištěného, jestliže pojištěný za škodu odpovídá v důsledku svého jednání nebo vztahu z doby trvání pojištění, nebyla v pojistné smlouvě eliminována výluka z pojištění podle článku IV odstavce 2 bodu i) a j) VPP č. 601. Nejvyšší soud se s tímto výkladem pojistné smlouvy ztotožňuje. Pojištění odpovědnosti za škodu dopadalo na odpovědnost dovolatelky za škodu vzniklou při provádění činností, které měla zapsané v obchodním rejstříku, avšak s tím, že vyloučeny byly ty případy škody, za kterou dovolatelka odpovídá, je-li v rámci této činnosti škoda způsobena vadným výrobkem nebo vadně provedenou prací, případně na věci dodané žalobkyní nebo na které žalobkyně vykonávala objednanou činnosti, vznikla-li proto, že dodaná věc byla vadná nebo objednaná činnost vadně vykonaná. Pokud tedy v posuzované věci škoda byla dovolatelkou způsobena poškozenému vadně provedenou prací konanou v rámci činnosti dovolatelky, pak není tato odpovědnost za takovou škodu pojistnou událostí ve smyslu uzavřené pojistné smlouvy. Takový výklad pojistné smlouvy je v souladu s ustanovením §35 odst. 2 ObčZ, neboť jiný výklad by byl v rozporu s jazykovým projevem. Z tohoto pohledu pak ani není významné, zda žalovaná v jiném případě obdobnou událost odškodnila jakožto událost pojistnou.
Rozsudek odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání jako nedůvodné zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2006
JUDr. Zdeněk D e s, v. r.
předseda senátu