ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1330.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1330/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Š., a.s., proti žalované S., a.s., o zaplacení 21 736 019,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 137/2002, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. května 2005, č.j. 2 Cmo 38/2005-305, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 15. prosince 2004, č.j. 4 Cm 137/2002-236, jímž Krajský soud v Ostravě vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku z odvolání, které podala proti rozsudku bývalého Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 4. října 1993, č.j. 26279/91/6-140.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolatelka, rozporujíc projednání jí podaného odvolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“), zastává názor, že jí napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud posoudil otázku splatnosti soudního poplatku v rozporu s hmotným právem. Dovolatelka snesla ze svého pohledu argumenty na podporu jí uplatněného dovolacího důvodu a navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud souhlasí s dovolatelkou, že odvolací soud měl jí podané odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. prosince 2004 projednat podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, neboť odvolání směřovalo proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydanému po tomto datu, tj. po nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., kterým byla uvedená právní norma novelizována (srov. bod 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb.).
Za situace, kdy však odvolací soud projednal odvolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000, Nejvyšší soud (ve shodě s bodem 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb.) dovolání též projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve stejném znění.
Dovolání není v této věci přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které není vydáno ve věci samé, je upravena v ustanoveních §237 a §238a o. s. ř.
Vady řízení ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami uvedenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se nepodávají.
Podle §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 o. s. ř. pod písmeny b) až f).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Ke stejnému závěru o nepřípustnosti podaného dovolání by Nejvyšší soud dospěl i za použití příslušných ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř., když žalovaná, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2006
JUDr. Miroslav G a l l u s, v. r.
předseda senátu