ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1483.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1483/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce D., státní podnik, proti žalované R. l., s.r.o. “v likvidaci“, o zaplacení částky 2 385 458 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 Cm 355/99, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. července 2005 č. j. 1 Cmo 155/2005-176, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. dubna 2005 č. j. 25 Cm 355/99-169 odmítl dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2004 č. j. 1 Cmo 83/2004-145 pro jeho opožděnost a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. července 2005 č. j. 1 Cmo 155/2005-176 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. K námitkám žalované uvedl, že doručení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2004 č. j. 1 Cmo 83/2004-145 bylo řádné a účinné. Pošta postupovala dle dispozic žalované pro doručování jejích zásilek tak, že zásilku doslala likvidátorce žalované Ing. M. K., která ji převzala oproti podpisu dne 17. 12. 2004. Soud prvního stupně proto správně posoudil dovolání žalované podané k poštovní přepravě dne 21. února 2005 jako opožděné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolání odůvodnila tím, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2004 nebyl doručen správci podniku dovolatelky, ačkoliv ten, jako zástupce s procesní plnou mocí dle §338k odst. 6 o. s. ř. v řízení za žalovanou jednal. Tato skutečnost byla soudu prvního stupně i odvolacímu soudu známa, a to především z podaného odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2003, které podával správce podniku a také z jeho dalších úkonů, které jménem dovolatelky v odvolacím řízení činil. Podle názoru dovolatelky má správce podniku podle §338k odst. 6 o. s. ř. obdobné postavení jako zástupce účastníka s procesní plnou mocí, takže se na doručování vztahuje §45c odst. 1 o. s. ř. a uvedený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci měl být doručen také správci podniku žalované. Pokud nedošlo k platnému a účinnému doručení zásilky v souladu s §45c odst. 1 o. s. ř., lhůta pro dovolání stále běží a podané dovolání nebylo opožděné. Soudy obou stupňů pochybily, pokud se otázkou doručování správci podniku dovolatelky nezabývaly. Dovolatelka navrhla zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle §238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle §238a o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení §239 o. s. ř.) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání pro jeho opožděnost podle §241b odst. 1 a §208 odst. 1 o. s. ř. Za „návrh (žalobu)“ ve smyslu §239 odst. 3 o. s. ř. nelze totiž považovat odvolání nebo dovolání. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Přípustnost dovolání nemohlo založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované – aniž by se mohl věcí zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 ods. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2006
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu