ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1515.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1515/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně R., s. r. o., proti žalovaným 1) P. L., 2) MVDr. J. L., o zaplacení 272.944,90 Kč, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 9 C 764/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. července 2005, č.j. 29 Co 141/2005-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. J. Č., advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. července 2005 č.j. 29 Co 141/2005-82 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. října 2004 č.j. 9 C 764/2003-50, jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 272.944,90 Kč. Současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, maje za to, že uvedené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou.
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 31. října 2005 č.j. 9 C 764/2003-96, doručeným dovolatelce dne 1. listopadu 2005 (srov. doručenku na čl. 96 spisu verte), dovolatelce uložil, aby odstranila vady dovolání (dovolací důvody jsou uvedeny obecně).
Přípisem ze dne 8. listopadu 2005 (čl. 102), doručeným Okresnímu soudu v Rakovníku téhož dne, doplnila dovolatelka důvody dovolání.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání navrhli jeho odmítnutí zejména proto, že blanketní dovolání bylo doplněno až po zákonné lhůtě.
Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodu se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. může dovolací soud přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. byl uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolací důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění.
Uvedení dovolacího důvodu jako povinné náležitosti dovolání není splněno v případě, kdy dovolatel například pouze obecně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, aniž dovolací důvod obsahově vymezí, tj. kdy neoznačí právní otázky nebo jejich právní řešení, jejichž posouzení odvolacím soudem považuje za nesprávné. K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy – řečeno jinak – jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, je dovolání stěženo vadou, pro kterou dovolací soud nemůže pokračovat v dovolacím řízení, neboť v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) není vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak z hlediska jeho správnosti nelze přezkoumat (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů – jak vyplývá z ustanovení §241b odst. 3 věty první, o. s. ř. – jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Podle věty druhé téhož ustanovení platí, že nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 o s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Z výše uvedeného vyplývá, že marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v §241a odst. 1 o. s. ř. stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací sodu nemůže přihlédnout. Pro postup soudu prvního stupně při odstraňování vad dovolání to mimo jiné znamená, že může dovolatele vyzvat aby doplnil dovolání o určení obsahu v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolacího důvodu jen dokud neuplynula lhůta uvedená v §241b odst. 3, věty první, o. s. ř., a že lhůtu k odstranění těchto vad se musí stanovit tak, aby neskončila později, než lhůta uvedená v citovaném zákonném ustanovení. Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první, o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce (§57 odst. 2, věta první, o. s. ř.).
Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§57 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.).
Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který m á povinnost je doručit (§57 odst. 3 o. s. ř.).
Z obsahu spisu se podává, že v dovolání žalobkyně ze dne 25. října 2005, které bylo sepsáno advokátem, čl. 93 spisu a které bylo dne 25. října 2005 zasláno soudu prvního stupně faxem č. 420313515584 a téhož dne předáno k poštovní přepravě (srov. obálku na čl. 96 spisu), dovolatelka nijak nevymezila žádný dovolací důvod, stejně neoznačila důkazy, které by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání. Žalobkyně pouze vyjádřila přesvědčení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z obsahu spisu (srov. doručenku na čl. 91) se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl dovolatelce doručen 25. srpna 2005.
Ve smyslu §57 odst. 2, věty první, o. s. ř. připadl konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání na úterý 25. října 2005.
Za stavu, kdy v době podání dovolání byla na straně dovolatelky splněna podmínka povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), běžela dovolatelce ve smyslu §241b odst. 3, věty první, o. s. ř. lhůta k doplnění dovolání až do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání ve smyslu §240 odst. 1 o. s. ř., tj. do 25. října 2005.
Za situace, kdy dovolatelce dnem 25. října 2005 marně uplynula zákonná lhůta stanovená v §241b odst. 3 o. s. ř. k případnému doplnění dovolání, stala se tímto marným uplynutím lhůty vada dovolání spočívající v nekonkretizaci uplatněného dovolacího důvodu neodstranitelnou a dovolání žalobkyně trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení.
Za tohoto stavu dovolací soud nemohl přihlížet k doplnění dovolání, které dovolatelka učinila až dne 8. listopadu 2005 (čl. 102 spisu). Na tomto závěru nic nemůže změnit ani skutečnost, že soud prvního stupně vyzval dovolatelku k doplnění dovolání až po marném uplynutí lhůty k jeho doplnění.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalobkyně proti napadenému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. pro vady podaného dovolání.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení mají žalovaní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta (účelně vynaloženým nákladem byl sepis vyjádření k dovolání při předmětu řízení 272.944,90 Kč) ve výši 7.500,- Kč a 1.500,- Kč (část 12 hlava I bod 10 zákona č. 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudní řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) tedy celkem ve výši 9.075,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 26. ledna 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu