ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.153.2005.1
sp. zn. 32 Odo 153/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Dagmar Novotné ve věci žalobkyně M. S. O. a. s., proti žalovanému L. J., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 7,431.206,15 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm 210/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2004, č. j. 4 Cmo 419/2003-129, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2004, č. j. 4 Cmo 419/2003- 129, se ve výroku I. ohledně zaplacení částky 400.630,49 Kč zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
II. V zůstatku se dovolání zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 7. 2003, č. j. 17 Cm 210/2000-97, zamítl žalobu na zaplacení částky 3,909.656,83 Kč (výrok I.), řízení do částky 3,521.549,32 Kč, zastavil (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a současně rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku žalobkyni ( výrok IV.). Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky je nesporné uzavření kupní smlouvy na dodávku hutního materiálu, když cena dodávky byla vyúčtována fakturami, které žalovaný obdržel, do data podání žaloby je však neuhradil, přestože svůj závazek ve výši 10,073.249,- Kč uznal, a zavázal se k jeho úhradě v měsíčních splátkách po 100.000,- Kč, počínaje dnem 10. 6. 1999 a následně vždy k 10. dni v každém následujícím kalendářním měsíci. Dne 14. 6. 2000 došlo k uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek č. 15, v níž žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v hodnotě 10,080.634,49 Kč, společnosti M. T. spol. s r.o. se sídlem v O. (dále jen M. T.). V článku III. bodu 1) byl dohodnut závazek postupitele neprodleně oznámit dlužníkovi postoupení pohledávky společnosti M. T. V článku IV. smlouvy bylo dohodnuto, že pokud nebude dohodnutá úplata zaplacena v množství a čase jak je sjednáno ve smlouvě, účinky smlouvy se ruší, to znamená, že postupitel se stává oprávněným věřitelem z původně postoupené pohledávky, a to v části odpovídající nesplacené nominální hodnotě postoupené pohledávky. Dne 19. 6. 2000 byla, ve znění dodatku č.1 ze dne 15.6.2001, uzavřena Dohoda o odkoupení závazku mezi žalovaným a společností M. T. a společností F. C. s. r. o., kterou zastupoval žalovaný L. J. V dodatku kromě jiného promíjí společnost M. T. s. r. o. žalovanému z původního dluhu částku ve výši 3,300.000,- Kč, s tím, že zbývající dluh bude doplacen v termínu zde dohodnutém. Žalobkyně oznámila žalovanému dne 14. 6. 2000, že pohledávku za žalovaným v hodnotě 10,080.630,49 Kč postoupila firmě M. T.. Dne 11. 12. 2001 formou „Oznámení o opětovném nabytí vlastnictví části pohledávek“ sdělila žalobkyně žalovanému, že jí postupník M. T. nezaplatil celou úhradu za postoupenou pohledávku, a proto se vůči němu s účinností od 1. 7. 2001 stala znovu věřitelem pohledávky. V mezidobí žalovaný uhradil firmě M. T. část dohodnutých splátek (poslední splátka byla uhrazena dne 6. 12. 2001). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úhradu kupní ceny není důvodný, byť bylo prokázáno nejen uzavření kupní smlouvy, ale i důvodnost vyúčtování kupní ceny jednotlivými fakturami, jakož i výše pohledávky žalobkyně. Dovodil platnost uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2000 a za prokázanou vzal skutečnost, že dlužná částka byla žalovaným částečně uhrazena firmě M. T.. Z Dohody o odkoupení závazku ze dne 19. 6. 2000 vzal za prokázané, že žalovaný byl dlužníkem firmy M. T. pouze v částce 9,680.000,- Kč, a že žalovanému byl následně Dodatkem č.1, k této dohodě uzavřeným dne 15.6.2001, prominut dluh ve výši 3,300.000,- Kč. Uzavřel, že podle ustanovení §526 odst. 1, 2 obč. zák., když bylo dlužníku oznámeno postoupení pohledávky postupitelem, postupník nemusí prokazovat ničeho a dlužník je povinen mu platit bez ohledu na to, zda je smlouva o postoupení pohledávky platná. Splněním závazku postupníkovi závazek dlužníka zaniká. Jestliže žalovanému jako dlužníku bylo žalobkyní oznámeno postoupení pohledávky a žalovaný podle dohody uzavřené s firmou M. T. ve prospěch této firmy prováděl úhrady dluhu až do výše částečně prominutého dluhu, postupoval v souladu se zákonem a tímto způsobem došlo k zániku závazku v plném rozsahu.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 9. 2004, č. j. 4 Cmo 419/2003-129, rozsudek soudu I. stupně změnil v napadené části o zamítnutí žaloby tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 3,700.630,49 Kč (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech řízení za řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud zopakoval důkaz Smlouvou o postoupení pohledávky č.15 ze dne 15. 6. 2000, uzavřenou mezi M. T. jako postupníkem a žalobkyní jako postupitelem a dokazování doplnil, rovněž mezi těmito subjekty uzavřenou, Dohodou o vzájemném započtení pohledávek a závazků č. 53. Skutková zjištění učiněná soudem prvého stupně přijal jako správná s doplněním, že závazek společnosti M. T. zaplatit žalobci částku 342.741,- Kč, splatnou dne 30. 5. 2001, zanikl započtením dne 30. 6. 2001 v rozsahu 94.496,40 Kč, dne 7. 7. 2001 v rozsahu 103.642,10 Kč, a dne 8. 7. 2001 v rozsahu 144.602,50 Kč, a závazek zaplatit částku 342.741,- Kč, splatnou dne 30. 6. 2001, zanikl započtením v rozsahu částky 77.819,40 Kč dne 8. 7. 2001 a v rozsahu částky 216.429,90 Kč dne 10. 7. 2001. Dovodil nespornost dluhu žalovaného vůči žalobkyni ve výši 10,080.630,49 Kč a skutečnost, že po oznámení o postoupení pohledávky zaplatil žalovaný postupníkovi celkem 6,380.000,- Kč, jakož i že došlo k prominutí dluhu ve výši 3,300.000,- Kč s tím, že pokud žalovaný s postupníkem dohodl, že mu zaplatí 9,680.000,- Kč, je prokazatelné, že částka 400.630,49 Kč ani nebyla zaplacena postupiteli či postupníkovi, ani že by dluh v této výši zanikl jiným způsobem. Odvolací soud ve smyslu dohody ze dne 15. 6. 2001 posoudil prominutí dluhu podle §574 odst. 1 obč. zák. při otázce, zda tuto dohodu, jako ten, kdo dluh promíjí, uzavřel věřitel. Zohlednil sjednání rozvazovací podmínky ve smlouvě o postoupení pohledávek, ve smyslu které dvanáctou splátku úplaty za postoupení pohledávek měl žalovaný uhradit ve výši 342.741,- Kč do 30. 5. 2001, svoji povinnost však řádně a včas nesplnil, neboť tento jeho závazek zanikl postupně započtením až v období od 30. 6. 2001 do 8. 7. 2001. Splněním rozvazovací podmínky ze dne 30. 5. 2001 pominuly účinky smlouvy o postoupení pohledávek, a proto společnost M. T. nebyla od tohoto data oprávněna prominout dluh žalovanému, neboť již nebyla jeho věřitelem. Tudíž pokud dohoda o prominutí dluhu byla mezi žalovaným a firmou M. T. podepsána dne 15. 6. 2001, je podle ustanovení §39 obč. zák. neplatná, neboť odporuje zákonu, a proto nemohla založit zánik dluhu ve výši 3,300.000,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný poté, co mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyní, uhradil firmě M. T. 6,380.000,- Kč, v tomto rozsahu tedy jeho závazek zanikl splněním. Ve zbylé části 3,700.630,49 Kč však jeho dluh nezanikl, neboť prominutí dluhu ve výši 3,300.000,- Kč je neplatným právním úkonem a ohledně částky 400.630,49 Kč nebyl žádný relevantní způsob zániku závazku tvrzen ani prokázán. Uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na sjednanou kupní cenu částku 3,700.630,49 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Namítl nesprávnost závěru odvolacího soudu, že k okamžiku splnění odkládací podmínky ze smlouvy o postoupení pohledávek není dohoda o odpuštění dluhu platná, neboť postupník, který dluh odpouštěl, již nebyl věřitelem, když však současně připustil, že v důsledku plnění poskytnutého v rozhodné době, dluh částečně zanikl splněním. Nesouhlasil rovněž se závěrem odvolacího soudu ohledně částky 400.630,49 Kč, že ke své obraně netvrdil relevantní způsob zániku závazku a byl přesvědčen, že ze samotného odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, obsaženého na straně druhé a třetí, vyplývá konstatování žalovaného, že po postoupení pohledávky se postupník a žalovaný dohodli písemnou smlouvou na tom, že žalovaný ve splátkách zaplatí namísto původních 10,080.630,49 Kč nově pouze 9,680.000,- Kč, tudíž. původní závazkový vztah byl nahrazen vztahem novým. Proto navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř. a shledal dovolání žalovaného důvodným.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat pouze z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uplatněným v §221 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b), a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani neuvedl, v čem by mohla být spatřována vada řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu. Pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné, tedy logicky vadné skutkové závěry. Skutková podstata, vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominuly rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti, logický rozpor nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno, způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Žalovaný uplatnil dovolací důvod, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá oporu v provedeném dokazování, který spatřuje v závěru odvolacího soudu, že žalovaný ani netvrdil relevantní způsob zániku závazku ohledně částky 400.630,49 Kč. Dovolatel tudíž brojí proti závěru odvolacího soudu, že v tomto rozsahu závazek žalovaného vůči žalobci nezanikl, když poukazuje na obsah odvolacím soudem hodnocené smlouvy ze dne 19. 6. 2000, obsahující novaci právního vztahu, tedy nahrazení původního závazku k zaplacení částky 10,080.630,49 Kč, závazkem novým že žalovaný bude splácet pouze částku 9,680.000,- Kč. Námitka dovolatele tedy ve skutečnosti směřuje k nesprávnému výkladu Dohody o odkoupení závazku ze dne 19. 6. 2000, tj. k nesprávnému právnímu posouzení věci ve smyslu dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo stanovené dispozicí právní normy).
Podle ustanovení §526 odst. 1 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi, dokud postoupení pohledávky není dlužníkovi oznámeno nebo postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Podle ustanovení §526 odst. 2 obč. zák. oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení. Závěru odvolacího soudu, opírajícímu se podle odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku o cit. ustanovení §526 odst. 1, 2 obč. zák., nelze v otázce zániku závazku žalovaného vůči žalobkyni, pro platby v celkové částce 6,380.000,- Kč, realizované do doby, než mu bylo žalobkyní dne 11. 12. 2001 oznámeno, že ona je znovu věřitelem z původně postoupené pohledávky, vytknout žádné pochybení. Na zánik závazku splněním dluhu formou plateb poskytnutých firmě M. T., rozvazovací podmínka sjednaná ve Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2000, dopad nemá. Tento závěr však neplatí pro tvrzený zánik závazku ani formou nahrazení původního závazku závazkem novým ani formou prominutí dluhu.
Odvolací soud se správně vypořádal s posouzením otázky týkající se zániku části závazku ve výši 3,300.000,- Kč, jež měla být dle dovolatele prominuta, když vycházel z platnosti uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2000 (srov. §524 odst.1 obč.zák.) i z platnosti a právních důsledků ujednání, obsaženého v článku IV. smlouvy, t. j. z rozvazovací podmínky (srov. §36 odst. 2 věta druhá obč. zák.). Pakliže v tomto článku bylo ujednáno, že pokud nebude dohodnutá úplata za postoupení pohledávky zaplacena v množství a v čase tak, jak byly splátky ve smlouvě sjednány, účinky této smlouvy se ruší, tzn. že postupitel se pak stává oprávněným věřitelem z původně postoupené pohledávky, a to v části odpovídající nesplacené nominální hodnotě postoupené pohledávky, pak je správným závěr odvolacího soudu o tom, že nezaplacením dohodnuté splátky ve výši 324.741,- Kč, splatné dne 30. 5. 2001 došlo k naplnění rozvazovací podmínky a účinky smlouvy pominuly, tudíž věřitelem pohledávky se stal namísto společnosti M. T. opakovaně věřitel původní, t. j. žalobkyně. Při přijatém závěru, že účinky uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky zanikly 30. 5. 2001, nelze dovodit, že by dne 15. 6. 2001, kdy došlo k podpisu Dodatku č. 1 k Dohodě o odkoupení závazku, jíž měl být v částce 3,300.000,- Kč prominut dluh žalovanému, nebyla společnost M. T. oprávněna platně takovouto dohodu sjednat, a to právě proto, že tohoto dne již k promíjenému závazku nebyla věřitelem. Jinak řečeno, neměla legitimaci takovouto smlouvu uzavřít, neboť s předmětnou pohledávkou již nemohla disponovat (srov. §544 odst.l obč. zák.). Podle §39 obč. zák. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. S ohledem na výše uvedené není oprávněná námitka dovolatele o platnosti sjednané dohody o prominutí dluhu ve výši 3,300.000,- Kč, potažmo tedy o zániku závazku žalovaného vůči žalobkyni v tomto rozsahu.
Podle ustanovení §570 odst. 1 obč. zák., dohodne-li se věřitel s dlužníkem, že dosavadní závazek se nahrazuje závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen plnit závazek nový. Dohoda věřitele s dlužníkem, kterou se zřizuje nový závazek při současném zrušení jejich závazků dosavadních, se nazývá privativní novací. Dosavadní pohledávka věřitele zaniká, přičemž mu z dohody současně vzniká pohledávka nová a dlužníkovi vzniká nová povinnost splnit nový závazek. Zákonnou podmínkou pro platnost privativní novace, tedy dohody uzavřené podle §570 odst. 1 obč. zák., kromě podmínky vyplývají z odstavce druhého tohoto zákonného ustanovení, tedy, že dohoda o zřízení nového závazku, pakliže se nahrazuje závazek zřízený písemnou formou, musí být uzavřena rovněž písemně, je, že tato novace bude sjednána mezi dosavadním věřitelem a dosavadním dlužníkem. Tato podmínka je zákonem zásadně stanovena rovněž pro platnost dohody o prominutí dluhu nebo o vzdání se svého práva, neboť i takovouto dohodu podle §574 odst. 1 obč. zák. může písemně uzavřít pouze stávající věřitel se stávajícím dlužníkem. Dohoda o odkoupení závazků ze dne 19.6.2000 neobsahuje, jak dovolatel namítá, ujednání o privativní novaci, protože z jejího obsahu nelze dovodit projev vůle smluvních stran nahradit dosavadní závazek závazkem novým ( srov. §570 odst. 1 ve spojení s §37 odst. 1 obč. zák.).
Závěr odvolacího soudu, že nedošlo k prominutí dluhu do částky 400.630,49 Kč však je v rozporu s hmotným právem. V Dohodě o odkoupení závazků ze dne 19.6.2000, platně sjednané po uzavření Smlouvy o postoupení závazků, datované dnem 14.6.2000, bylo dohodnuto, že povinnost dlužníka k zaplacení trvá již toliko k částce 9,680.000,- Kč. Z obsahu této dohody, uzavřené prokazatelně v době, kdy společnost M. T. byla ještě věřitelem žalovaného jednoznačně vyplývá projev vůle smluvních stran prominout dluh ve výši 400.630,49 Kč právě proto, že obě strany dosáhly konsenzu o otázce, kolik v momentu podpisu dohodu „zbývá k zaplacení“ (srov. §544 odst.1 obč.zák.). Závěr odvolacího soudu, že nebyl tvrzen ani prokázán zánik závazku do částky 400.630,49 Kč proto neobstojí, byť k zániku této části závazku došlo nikoli v důsledku dovolatelem namítaného narovnání, ale v důsledku částečného prominutí dluhu. Lze proto uzavřít, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl v napadené otázce naplněn.
V průběhu dovolacího řízení došlo ke změně zapsané obchodní firmy žalobkyně z původní obchodní firmy „I. N. H. a. s.“ na nynější „M. S. O. a. s.“. Dovolací soud proto v souladu s ustanoveními §8 odst. 1 a §9 odst. 2 obch. zák. označil žalobkyni v souladu s aktuálně zapsanou obchodní firmou.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil (§243b odst. 2 o. s. ř.) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení( §243b odst. 3 o. s. ř. ).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ).
V novém rozhodnutí soud rozhodne také o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst.1 o. s. ř. ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. dubna 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.
předsedkyně senátu