ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1540.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1540/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobkyně R. s.r.o., proti žalované L., spol. s r.o., o zaplacení částky 889 953,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35/23 Cm 85/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2006, č.j. 2 Cmo 221/2006-135, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 21. dubna 2006, č.j. 35/23 Cm 85/2000-126, jímž Krajský soud v Brně zastavil řízení podle §111 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) pro nepodání návrhu na jeho pokračování a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku napadla žalobkyně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a pro postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Právního pochybení se soudy podle dovolatelky dopustily při aplikaci §111 odst. 3 o. s. ř. nerespektováním principu tzv. procesní lhůty, jež se přetrhuje okamžikem odevzdání podání k poštovní přepravě, nikoli okamžikem doručení soudu. Na věci proto podle jejího názoru nic nemění, nebyla-li provozovatelem poštovních služeb na soud doručena její zásilka obsahující žádost o pokračování v řízení, kterou podala k poštovní přepravě dne 21. července 2005, neboť v okamžiku případného doručení by lhůta již stejně neběžela. Za tohoto stavu proto nebyl soud prvního stupně oprávněn řízení zastavit, neboť nebyla splněna zákonná podmínka pro takové rozhodnutí, tj. neuplynula procesní lhůta jednoho roku mezi právní mocí rozhodnutí o přerušení řízení a odevzdáním žádosti účastníka o pokračování v řízení k poštovní přepravě. Vady řízení se podle mínění dovolatelky dopustil odvolací soud tím, že za situace, kdy bylo prokázáno, že dne 21. července 2005 bylo k poštovní přepravě odevzdáno řádně adresováné podání soudu, se nikterak nevypořádal s tvrzením žalobkyně o tom, že tato zásilka obsahovala žádost o pokračování v řízení. Vadu řízení spatřuje dovolatelka i v nenařízení odvolacího jednání, jakož i v nesplnění poučovací povinnosti soudu ve smyslu §213b ve spojení s §118a odst. 2 a 3 o. s. ř. Dovolatelka snesla ze svého pohledu další podrobnější argumenty na podporu jí uplatněných dovolacích důvodů a navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nepodání návrhu na pokračování v řízení, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Oproti očekávání dovolatelky není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nepodání návrhu na pokračování v řízení, však nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.]. S ohledem na závěr o nepřípustnosti dovolání se dovolací soud nemohl zabývat ani tvrzenými vadami řízení, neboť k vadám řízení, kterém mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze přihlížet jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, žalované však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. prosince 2006
JUDr. Miroslav Gallus, v. r.
předseda senátu