ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1628.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1628/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně CH., a.s., proti žalované T. S. L., a.s., o zaplacení 335 020,- Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 23 Cm 1175/92, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. dubna 2002, č.j. 9 Cmo 215/99-289, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. dubna 2002, č.j. 9 Cmo 215/99-289, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil v pořadí druhý rozsudek ze dne 15. prosince 1998, č.j. 23 Cm 1175/92-271, jímž (stejně jako v pořadí prvním rozsudkem ze dne 17. května 1996, č.j. 23 Cm 1175/92-164) Krajský soud v Hradci Králové žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 335 020,- Kč a náklady řízení (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. f) a §238 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Konkrétně odvolacímu soudu vytkla, že jí jako účastníkovi řízení odňal možnost jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. tím, že na jednání rozhodl o odvolání, ačkoli se její jediný statutární zástupce z důvodu nemoci z tohoto jednání řádně a včas omluvil a požadoval jeho odročení na jiný termín. Dále namítla, že se soudy obou stupňů dostatečně nevypořádaly s námitkou prekluze žalobního nároku, jakož i s jejími výhradami k nedostatku její pasivní legitimace a měně zažalovaného nároku. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za věcně i právně správné a důvody dovolání za neopodstatněné, takže by mu nemělo být dle jejího názoru vyhověno.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci předjímanou ustanovením §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky (tj. v pořadí prvním rozsudkem ze dne 17. května 1996 a v pořadí druhým rozsudkem ze dne 15. prosince 1998) stejně. Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a žalovaná návrh na vyslovení přípustnosti nepodala (odstavec 2).
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., které spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Protože jiné vady řízení podle §237 odst. 1 o. s. ř. tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a současně důvodnosti) dovolání rozhodující, zda je řízení postiženo vadou, na kterou poukazuje dovolatelka.
Dovolatelka tvrdí, že odvolací soud jí jako účastníku řízení odňal možnost jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. tím, že na jednání rozhodl o odvolání, ačkoli se její jediný statutární zástupce z důvodu nemoci z tohoto jednání řádně a včas omluvil a požadoval jeho odročení na jiný termín.
Tvrzení dovolatelky o jejím jediném statutárním orgánu neodpovídá skutečnosti, protože podle výpisu z obchodního rejstříku žalované ke dni 15. dubna 2002, kdy proběhlo jednání před odvolacím soudem, nebyl Ing. P. P., který se z jednání omlouval a žádal o jeho odročení, jediným členem představenstva, neboť jako další členové představenstva byli zapsáni Ing. J. T. a Ing. I. H. a podle zapsaného způsobu jednání byl oprávněn za žalovanou jednat kterýkoliv člen představenstva. Tato skutečnost je však, jak bude dále vysvětleno, pro další úvahy dovolacího soudu právně nerozhodná.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je řízení zmatečné tehdy, jestliže účastníku byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, který mu zákon přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, apod.). O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je tak dán mimo jiné tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka.
Podle ustanovení §101 odst. 2 o. s. ř., jež platí i pro odvolací řízení (§211 o. s. ř.), soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka; přitom přihlédne k obsahu spisu a dosud provedeným důkazům.
Z obsahu spisu se podává, že k jednání před odvolacím soudem nařízenému na 15. dubna 2002 ve 14.00 hodin byla obeslána právní zástupkyně žalobkyně a žalovaná. Přípisem ze dne 12. dubna 2002, který byl odvolacímu soudu doručen faxem dne 13. dubna 2002 a posléze poštou dne 15. dubna 2002, se Ing. P. P., ředitel a předseda představenstva žalované, z nařízeného jednání pro nemoc omluvil a současně požádal o jeho odročení na jiný termín. Odvolací soud dne 15. dubna 2002 v nepřítomnosti obou účastníků řízení jednal a rozhodl. V odůvodnění rozhodnutí pak uvedl, že žádosti žalované o odročení jednání nemohlo být vyhověno, neboť žalovanou uváděný důvod žádosti o odročení jednání (nemoc předsedy představenstva) nelze hodnotit jako důležitý ve smyslu §101 odst. 2 o. s. ř. Odvolávaje se na znění ustanovení §21 odst. 1 o. s. ř. konstatoval, že oprávnění jednat za žalovanou v daném případě nijak vázáno na osobu předsedy představenstva nebylo.
Podle ustanovení §21 odst. 1 o. s. ř. za právnickou osobu jedná statutární orgán nebo pracovník (člen), který prokáže, že je oprávněn za ni jednat.
Podle ustanovení §24 věty první o. s. ř. se účastník může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí (jde o zastoupení na základě plné moci).
Nevyhověl-li odvolací soud žádosti žalované o odročení jednání a jednal-li v její nepřítomnosti proto, že důvod omluvy z jednání považoval za nerozhodný se zdůvodněním, že za žalovanou mohl jednat kterýkoliv její pracovník, který prokáže, že je za ni oprávněn jednat, neboť oprávnění jednat za žalovanou nebylo v daném případě na osobu předsedy představenstva nijak vázáno, odňal tím žalované možnost jednat před soudem, což zakládá přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a současně i jeho důvodnost dle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř.
Je zcela věcí účastníka řízení, jaký přípustný způsob jednání či zastoupení v řízení zvolí. Je pravděpodobné, že se účastník bude v tomto směru rozhodovat případ od případu, a to zejména dle charakteru či složitosti projednávané věci. Občanský soudní řád nestanoví povinnost účastníka řízení jednat jinou osobou či zvolit si jiného zástupce v případě, že nastane překážka bránící jednající osobě či zvolenému zástupci v účasti na nařízeném jednání.
Za stavu, kdy účastník řízení tuto povinnost nemá a okolnosti brání tomu, aby se jednající osoba nebo zástupce nařízeného jednání zúčastnila, nelze hodnotit důvod omluvy uváděný účastníkem ve smyslu §101 odst. 2 o. s. ř. jako nerozhodný na základě úvahy, že za účastníka může jednat jiná osoba, jak nesprávně učinil odvolací soud.
Za situace, kdy se žalovaná z nařízeného jednání omluvila s tím, že požádala o odročení jednání z důvodu nemoci předsedy představenstva, měl odvolací soud zkoumat, zda jsou ve smyslu §101 odst. 2 o. s. ř. splněny podmínky pro možné jednání v její nepřítomnosti, což znamená posoudit důvod nepřítomnosti uvedený žalovanou z pohledu jeho důležitosti a na základě výsledku tohoto posouzení buď jednat v nepřítomnosti žalované či jednání odročit. To však odvolací soud neučinil.
Projednal-li odvolací soud věc v nepřítomnosti žalované na základě úvahy, že důležitost důvodu její nepřítomnosti vylučuje možnost, aby na nařízeném jednání jednala jinou osobou, nelze než uzavřít, že při aplikaci ustanovení §101 odst. 2 o. s. ř. právně pochybil a že dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. byl naplněn. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 1, věta za středníkem, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2006
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu