ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1649.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1649/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně V. D. 8 spol. s r.o., zrušené ke dni 29. 6. 2001, nyní H. V., a.s., proti žalovanému Ing. M. D., o zaplacení částky 6,260.177,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 344/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2005 č.j. 17 Co 487/2004-156, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 7. října 2004 č.j. 18 C 344/99-143 rozhodl, že v řízení na straně žalobkyně bude pokračovat se společností H. V., a.s., (§107 odst. 3 občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř.). Vycházeje z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2001 č.j. F 18804/2001, B 6229, podle kterého bylo na společnost V., a.s., převedeno na základě fúze jmění právnických osob, mimo jiné společnosti V. D. 8, spol. s r.o. s tím, že posléze došlo ke změně obchodní firmy V., a.s., na H. V., a.s. Soud prvního stupně dovodil, že tato obchodní společnost převzala práva a povinnosti dosavadní žalobkyně.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. ledna 2005 č.j. 17 Co 487/2004-156 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení lze pokračovat ve smyslu §107 odst. 3 o. s. ř. s právním nástupcem žalobkyně H. V., a.s., neboť bylo prokázáno, že společnost V. D. 8, spol. s r.o. a společnost H. V., a.s., (dříve V., a.s.) uzavřeli smlouvu o fúzi ve smyslu §153c, §220b ObchZ, na základě které zanikající společnost V. D. 8, spol. s r.o., převedla na společnost H. V., a.s., veškerý majetek, převod byl upřesněn tak, že jde o veškeré jmění včetně práv a povinností z pracovně právních vztahů, jakož i veškeré závazky, které tato společnost měla vůči třetím osobám, na nástupnickou společnost. Společnost H. V., a.s. (dříve V., a.s.) se stala univerzálním právním nástupcem zaniklé společnosti V. D. 8, spol. s. r.o.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a řízení je zatížené vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.). Podle dovolatele se soudy obou stupňů dopustily právního pochybení v závěru, že v řízení lze pokračovat se společnosti H. V., a.s., neboť na tuto společnost pohledávka, která je předmětem řízení, nemohla být převedena, neboť předmětná pohledávka k datu fúze neexistovala. Soudy obou stupňů pochybily, pokud neprovedly dokazování, na základě něhož by bylo jednoznačně zjištěno, zda pohledávka k datu fúze, resp. k datu vydání usnesení soudu prvního stupně skutečně existovala a zda také k tomuto datu byla v majetkové dispozici žalobkyně. Dovolatel se domnívá, že bez provedení navržených důkazů není možné tento spor spravedlivě rozhodnout.
Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné. Nejvyšší soud, jsa vázán dovolatelem uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením, přezkoumal správnost rozhodnutí odvolacího soudu zejména z pohledu existence dovolatelem tvrzené vady řízení a nesprávného právního posouzení.
Podle ustanovení §107 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odst. 1 o. s. ř.). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem neustanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejich práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odst. 3).
V případech, kdy původní žalobce po zahájení řízení ztrácí způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.), nastává situace předvídaná ustanovením §107 o. s. ř. a povinností soud je posoudit, zda v řízení může pokračovat, a pokud ano rozhodnout o tom, s kým bude v řízení pokračováno. K objasnění otázky, kdo je procesním nástupcem zaniklého účastníka ohledně práv a povinností, o něž v řízení jde, soud provede, a to z úřední povinnosti, potřebná šetření; protože jde o postup v řízení, a nikoliv o dokazování o skutkovém stavu věci, soud přitom není vázán případnými návrhy účastníků o tom, kdo je procením nástupcem účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, ani navrhovanými prostředky ke zjištění tohoto procesního nástupce (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M.: občanský soudní řád, Komentář. I. díl. 6. vydání, C. H. Beck, Praha 2003, strana 376).
Jestliže odvolací soud, zkoumaje, zda jsou splněny podmínky řízení zjistil, že žalobkyně zanikla fúzí, a na základě šetření okolností shora popsaným způsobem prověřila podmínky procesního nástupnictví, přičemž s odkazem na smlouvu o fúzi a usnesení Městského soudu v Praze dospěl k závěru, že v řízení lze pokračovat s universálním sukcesorem – společností H. V., a.s., jenž nabyl všechna (tedy i procení) práva svého právního předchůdce, a to v tom stavu, v jakém byla a s vlastnostmi, které měla v době sukcese, přičemž k těmto vlastnostem patří i to, že byla předmětem probíhajícího řízení (předmětem sporu), nelze jeho postupu ničeho vytknout. V provedeném šetření nebylo prokázáno, že povinnost, o kterou v řízení jde, převzala již před fúzí jiná osoba.
Soudy rovněž nepochybily, pokud se otázkou věcné legitimace žalobkyně (existencí pohledávky) nezabývaly, neboť je nepochybné, že otázkou věcné legitimace účastníků se soud při rozhodování podle ustanovení §107 o. s. ř. nezabývá, protože se k ní může vyslovit jen při rozhodování ve věci samé, a nikoliv při zkoumání procesního nástupnictví.
Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a z obsahu spisu se nepodává ani existence vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, (§242 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci neskončí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. února 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu