ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.252.2006.1
sp. zn. 32 Odo 252/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně E. G., a. s., proti žalované E. V., spol. s r. o., o zaplacení částky 12,903.062,85 Kč s příslušenstvím, vedené Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Cm 2/99, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. června 2005, č. j. 5 Cmo 265/2005-161, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. června 2005, č.j. 5 Cmo 265/2005-161 potvrdil usnesení ze dne 12. července 2004, č.j. 11 Cm 2/99-124, jímž Krajský soud v Ostravě připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně F. T. B. (dále též jen „dosavadní žalobkyně“) vstoupila společnost E. G., a. s.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že přechod práv a povinností k pohledávce, jež je předmětem sporu byl řádně doložen smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 24. února 2003, č. V 1544181 mezi původní žalobkyní a žalobkyní, která se vstupem do řízení souhlasila. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalované, že v důsledku toho, že jí nebylo dosud postoupení pohledávky oznámeno, nedošlo vůči ní k účinkům postoupení této pohledávky.
Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná dovoláním, namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka, stejně v odvolání tvrdí, že nedošlo-li k oznámení nebo prokázání postoupení pohledávky podle §526 odst. 1 obč. zák. nenastaly všechny účinky smlouvy o postoupení pohledávky s níž právní předpisy spojují přechod práv nebo povinností účastníků řízení. Pro vydání napadeného usnesení tak podle dovolatelky nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek uvedených v ustanovení §107a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Z tohoto důvodu navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ztotožňuje se s právním závěrem odvolacího soudu, že postupník se stává věřitelem pohledávky okamžikem účinnosti jejího postupu na něj a navrhla dovolání žalované odmítnout.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.); není však důvodné.
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen z úřední povinnosti (§242 odst. 3, druhá věta, o. s. ř.) zkoumat zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečností), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadaném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou, tj. otázkou aplikace ustanovení §107a o. s. ř.
Právní posouzení věci je činností soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. je zakotveno, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107.
Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
V ustanovení §107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní univerzální nebo singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastala po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází – na rozdíl od §107 o. s. ř. – ze zákona, a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.
V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle §107a odst. 1 o. s. ř. musí žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo.
Jak vyplývá z výše uvedeného, aby soud podle §107a odst. 2 o. s. ř. vyhověl návrhu žalobce, musí být prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup účastníka musí být podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce.
Ohledně žalobcem označené právní skutečnosti tak soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou skutečnost, s níž právní předpisy obecně spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti), zda opravdu nastala (tedy například že smlouva o postoupení pohledávky byla skutečně uzavřena) a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (tedy že se týká práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde). Otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je nebo zda podle žalobcem uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se nezabývá, neboť ta se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003 sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod číslem 136).
Z obsahu spisu se podává, že v dané věci byly všechny podmínky vyžadované ustanovením §107a o. s. ř. pro možný postup soudu podle jeho odstavce 2 splněny. Po zahájení řízení, před vydáním rozhodnutí o věci samé, konkrétně dne 15. června 2004 podala dosavadní žalobkyně soudu prvního stupně návrh podle §107a o. s. ř. na vstup nové žalobkyně - společnosti E. G., a. s., do řízení jako nabyvatelky práva na základě jimi uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. února 2003, kterou připojila k návrhu, jehož součástí je i souhlas procesního nástupce ze dne 15. června 2004 se vstupem do řízení na místo dosavadní žalobkyně. Z uvedené smlouvy vzaly soudy obou stupňů za prokázané, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod (přechod) práva původní žalobkyně, o něž v řízení jde.
Dovolací soud rovněž souhlasí s odvolacím soudem, pokud pro rozhodnutí o návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního žalobce označil za zcela právně nerozhodné, zda bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky či nikoliv, neboť ustanovení §107a o. s. ř. naplnění této podmínky nevyžaduje.
Lze tak uzavřít, že veškeré předpoklady stanovené zákonem pro možnost soudu vyhovět návrhu účastníka podle §107a o. s. ř. byly v souzené věci naplněny a že dovolatelkou uvedený dovolací důvod nebyl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. září 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu