ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.305.2005.1
sp. zn. 32 Odo 305/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně D., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované M., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení 409 040,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 353/96-42, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. července 2004, č.j. 4 Cmo 46/2003-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. července 2004, č.j. 4 Cmo 46/2003-82, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2002, č.j. 8 Cm 353/96-42, kterým bylo v napadené části rozsudku žalované uloženo zaplatit žalobkyni 404 540,70 Kč spolu s 12,25% úrokem z prodlení z částky 404 540,70 Kč od 23. 12. 1995 do zaplacení, a na smluvní pokutě částku 80 503,44 Kč představující 0,1 % denně z částky 404 540,70 Kč za dobu od 23. 12. 1995 do 10. 7. 1996; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci soudem prvního stupně neshledal žádné pochybení, tvrzené žalovanou. Dovodil, že správně soud prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož žalovaná neunesla důkazní břemeno, a to jak v otázce nedokončení díla, tak vadnosti díla, ve své obraně spočívající v tvrzení o vzniku škody v důsledku prodlení žalobkyně a v tvrzení o vynaložených nákladech na dokončení díla. Ztotožnil se soudem prvního stupně, který uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o dílo ve smyslu §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), a protože dílo, které mělo být dokončeno dne 20. 11. 1995, bylo předávacím protokolem předáno až dne 1. 12. 1995, v němž bylo stranami konstatováno, že předmět díla byl splněn, žalobkyně jako zhotovitel ve smyslu §554 odst. 1 obch. zák. splnila svoji povinnost a vzniklo jí podle §546 odst. 1 obch. zák. právo na zaplacení ceny díla a smluvní pokuty pro prodlení se zaplacením ceny díla. Rovněž se ztotožnil se soudem prvního stupně, který nepřihlížel k ostatním nákladům žalované, když jedinou reklamovanou vadou byly nedokončené nátěry ocelové konstrukce, u které se ale smluvní strany dohodly, že ji odstraní sama žalovaná za použití materiálu dodaného žalobkyni, přičemž další vady nebyly žalovanou včas – ve smyslu §562 odst. 2 písm. a) obch. zák. reklamovány, byly-li vytýkány až po požadavku žalobkyně na zaplacení ceny díla. Pokud žalovaná namítala, že vynaložila náklady na dokončení díla, odvolací soud konstatoval, že se měla svých nároků domáhat z titulu odpovědnosti za vady. Tvrdila-li žalovaná, že jí vznikla škoda v důsledku vyúčtování sankce ze strany jejího odběratele stavebních prací, nedoložila v tomto směru ani jeden z předpokladů nezbytných pro přiznání její náhrady, proto s ohledem na výše uvedené rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť nesouhlasí se závěrem, že by neprokázala vynaložené náklady na dokončení prací neprovedených žalobkyní ve výši 68 000 Kč a 102 000 Kč, když předložila soudu soupis prací provedených žalovanou, účetní doklady za příslušné období, a vynaložené náklady mohly být ověřeny i znaleckým posudkem, což žalovaná soudu navrhovala. Namítá, že odvolací soud však svůj závěr založil jen na tvrzeních žalobkyně, že chtěla dílo dokončit prostřednictvím svých zaměstnanců, a že žalovaná prohlásila, že si dokončení díla (nátěr ocelové konstrukce) provede sama. Stanovisko žalované ale k tomuto tvrzení soud nezjišťoval a neprovedl žádný důkaz o věrohodnosti tvrzení žalobkyně. Přitom důvodnost a výši částky 102 000 Kč doložila soudu soupisem prací ze dne 22. 11. 1995 zaslaný žalobkyni a dopisem ze dne 26. 3. 1996. Soud nevzal v úvahu ani právní stanovisko žalované, že obě uvedené částky představují bezdůvodné obohacení žalobkyně na úkor žalované, jestliže žalovaná vykonala práce za žalobkyni. Nesprávně soud zároveň posoudil, že nevčasným splněním závazku ze strany žalobkyně se dostala žalovaná do prodlení s předáním celé zakázky, a byla za to třetím subjektem penalizována částkou 2 909 573 Kč, což doložila listinným důkazem, čímž prokázala svůj nárok na náhradu škody vůči žalobkyni. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen opět „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, vady řízení, přípustnost dovolání neumožňují).
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Argumentuje-li žalovaná nesprávným právním posouzení věci, ve skutečnosti namítá nesprávné skutkové zjištění, týkající se dokončení díla, od něhož se odvíjel právní závěr soudu o tom, že předmět díla byl splněn, že žalobkyně jako zhotovitel ve smyslu §554 odst. 1 obch. zák. splnila svoji povinnost a vzniklo jí podle §546 odst. 1 obch. zák. právo na zaplacení ceny díla a smluvní pokuty pro prodlení se zaplacením ceny díla. Žalovaná ve svém dovolání však ve skutečnosti vychází z jiných skutkových zjištění, než ze kterých vycházely oba soudy, a na základě těchto svých skutkových zjištění dochází k vlastnímu právnímu závěru, odlišnému od závěru odvolacího soudu, který považuje z tohoto důvodu za nesprávný.
V projednávané věci je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena nejprve na kritice správnosti skutkového závěru a námitce k závěru, že žalovaná nedoložila žádnými důkazy vynaložené náklady na dokončení prací neprovedených žalobkyní ve výši 68 000 Kč. Je třeba však poukázat, že soud vyšel ze skutkového zjištění, že ihned po předání díla navštívili žalobkyní pověření pracovníci stavbu s tím, že nátěr dokončí, avšak jednatelem žalované jim bylo sděleno, že práce provede sama žalovaná barvami, které již předtím tito pracovníci na stavbě podle dohody s jednatelem žalované zanechali. Dovolací přezkum se ale otevírá zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění. Pokud je v této souvislosti výtka žalované směřována i do neúplného skutkového zjištění ohledně prokázání tvrzení žalobkyně ve věci dohody s žalovanou o dokončení díla a k nenařízení důkazu znaleckým posudkem, jehož provedení žalovaná navrhovala s tím, že by jím mohly být ověřeny jí vynaložené náklady na dokončení díla, pak je třeba opětovně konstatovat, že správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto výtek rovněž nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rovněž dovolatelkou namítané nesprávné hodnocení důkazu - dopisu ze dne 26. 3. 1996, jež měl dokládat oprávněnost žalovanou vynaložených nákladů ve výši 102 000 Kč, nemůže být, s ohledem na výše uvedené, předmětem dovolacího přezkumu. Pokud se týká připomínaného soupisu prací ze dne 22. 11. 1995, tento důkaz žalovaná, ač řádně poučena podle §118a o. s. ř., předložila k důkazu až v průběhu odvolacího řízení, tudíž správně k němu odvolací soud nepřihlížel. Uzavřel-li odvolací soud, že žalovaná v tomto směru neunesla důkazní břemeno, je namístě přijmout závěr, že neunesení důkazního břemene nelze v dovolacím řízení zpochybňovat, neboť v tomto řízení nelze činit nová skutková zjištění. Je možné vyjít pouze ze skutkových zjištění, z nichž vyšel soud prvního stupně i odvolací soud. Oba tyto soudy však žádná skutková zjištění ohledně prokázání částky 102 000 Kč z provedených důkazů neučinily. Je třeba připomenout, že v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze aplikovat dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř., podle něhož lze pouze při přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a) uplatnit také dovolací důvod, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Stejný závěr činí dovolací soud i ohledně posouzení závěrů soudů obou stupňů ve věci žalovanou uplatněné náhrady škody, neboť ani v tomto případě oba soudy neučinily žádná skutková zjištění, ze kterých by byl prokázán předpoklad odpovědnosti za škodu žalobkyně vůči žalované.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. dubna 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu