ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.35.2005.1
sp. zn. 32 Odo 35/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Dagmar Novotné v právní věci žalobkyně A., spol. s r. o., proti žalované J. K., o návrhu žalobkyně na povolení obnovy řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 352/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2004, č. j. 17 Cm 352/97-114, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. O. N., advokáta.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. května 2004, č. j. 17 Cm 352/97-114, potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. srpna 2003, č.j. 17 Cm 352/97-99, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 352/97. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že nejsou naplněny podmínky pro povolení obnovy řízení podle §228 odst. 1 a) občanského soudního řádu, účinném do 31.12. 2000 (dále jen o. s. ř.) a není pochyb o tom, že žalobkyně v původním řízení o zaplacení 239 669 Kč s příslušenstvím, mohla navrhnout důkazy, které uváděla ve svém návrhu na povolení obnovy řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle názoru dovolatelky nevzal odvolací soud do úvahy nový důkaz (dopis žalované, v němž sděluje JUDr. P., že dluží žalobkyni částku 239 666 Kč), který neměla v čase původní žaloby k dispozici, dále soud nepovolil provést důkaz ve prospěch žalobkyně, a to účastnickou výpovědí statutárních zástupců žalobkyně, kteří by ozřejmili další okolnosti, které v době řízení u soudu prvního stupně nebyly známy. Nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil, že celní prohlášení není novým důkazem, který objasňuje okolnosti, za kterých došlo k fakturaci provedené práce. Připomíná, že stejně tak celní přílohy neměla v původním řízení k dispozici. Dovolatelka navrhla zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně uvedla, že dovolání není důvodné a odkázala na své vyjádření, které učinila ve věci návrhu na obnovu řízení. Dodala, že ani jeden z argumentovaných nových důkazů není tím důkazem, který by byl relevantní pro povolení obnovy řízení, když všechny uvedené důkazy měla žalobkyně uvést v rámci své povinnosti tvrzení v důkazním řízení u soudu prvního stupně ve věci samé. Navrhla proto zamítnutí dovolání.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále jen opět „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy odvolací řízení proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. srpna 2003, č.j. 17 Cm 352/97-99 o zamítnutí žaloby na obnovu řízení proběhlo podle části dvanácté hlavy I bodu 16 o. s. ř. podle dosavadních právních předpisů.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237, §238a a §239 o. s. ř.
Podle §238a odst. 1 písm. a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu v případech zde taxativně vyjmenovaných; napadené usnesení však nelze podřadit pod žádné z písmen a) až f) tohoto ustanovení.
Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť se nejedná o usnesení ve věci samé. Výklad podávaný Nejvyšším soudem je přitom jednotný v tom, že rozhodnutí o povolení obnovy řízení (§234 odst. 1 o. s. ř.) neřeší věc samu (vymezenou žalobou), ale pouze jedinou otázku, a to procesní, totiž zda věc sama bude v případném obnoveném řízení projednána znovu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo stiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., a ani dovolatelka netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 1 125 Kč [§10 odst. 1, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 1 200 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. února 2006
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu