ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.35.2006.1
sp. zn. 32 Odo 35/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Dagmar Novotné ve věci žalobkyně K. CR, spol. s r.o., proti žalované T. G., s.r.o., o zaplacení částky 2 435 540,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Cm 346/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2004 č. j. 2 Cmo 401/2003-59, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2004 č. j. 2 Cmo 401/2003-59 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2003 č. j. 15 Cm 346/2000-46 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. května 2003 č. j. 15 Cm 346/2000-46 odmítl podání žalobkyně ze dne 2. 5. 2000 doručené soudu dne 18. 5. 2000, kterým se zahajuje řízení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady faktur, které vystavila na základě dodávek zboží žalované, a to podle její objednávky ze dne 29. 10. 1999. Jednalo se o „materiál MDF jednostranně foliovaný“, který žalovaná převzala, faktury však neuhradila a v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu tvrdila, že žalovaná částka byla uhrazena společností E., pro kterou žalovaná vyráběla z dodaného materiálu nábytková dvířka. Soud prvního stupně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 27. února 2003 č. j. 15 Cm 346/2000-42 podle §43 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k doplnění žaloby o vylíčení všech skutečností potřebných pro posouzení důvodnosti žalovaného nároku; zejména měla ke každé faktuře uvést, na základě jaké právní skutečnosti a kdy byl vztah mezi účastníky založen - žalobkyně měla uvést, zda byla uzavřena smlouva, kdy, v jaké formě, jakým způsobem a na základě jakých právních úkonů, jaký byl obsah smluvních ujednání podstatných pro rozhodnutí ve věci - způsob plnění, platební podmínky, smluvní sankce apod., dále kdy a jakým způsobem bylo plněno, co bylo předmětem plnění a v jakém množství, na základě jakých skutečností byla žalobkyní stanovena výše požadovaných úroků z prodlení, a dále měla žalobkyně uvést, od kdy požaduje u jednotlivých faktur zaplacení úroku z prodlení; žalobkyně byla současně poučena o následcích nesplnění této výzvy spočívajících v odmítnutí žaloby. Uvedené usnesení bylo žalobkyni doručeno 18. 3. 2003, žalobkyně však na ně nereagovala, a proto soud prvního stupně žalobu odmítl.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. ledna 2004 č. j. 2 Cmo 401/2003-59 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba neobsahovala všechny podstatné náležitosti a měla takové nedostatky, bez jejichž odstranění nebylo možno v řízení pokračovat. Pokud žalobkyně tvrdí, že na výzvu soudu prvního stupně reagovala svým podáním z 20. 3. 2003, neprokázala, že toto podání doručila soudu. Podle závěru odvolacího soudu žalobkyně neuvedla ani v tomto podání žádná konkrétní tvrzení o vzniku závazkového vztahu, z něhož dovozuje svůj nárok - zejména tvrzení o obsahu smlouvy, dohody o ceně a její splatnosti, případných sankcích, co bylo předmětem plnění, kdy došlo k plnění vůči žalované a v jakém množství, zda žalovaná plnění převzala a kdy nastala splatnost ceny plnění a zda a jaké bylo ujednání o úroku z prodlení. Tato nedostatečná skutková tvrzení neumožňují podle závěru odvolacího soudu ani posouzení otázky splnění podmínek řízení v dané věci, neboť není na jejich základě možno posoudit, zda není ve věci dána např. překážka věci rozsouzené či překážka litispendence. Předmětný skutek tudíž nebyl v žalobě dostatečně individualizován a postup soudu prvního stupně podle §43 o. s. ř. byl podle závěru odvolacího soudu správný. Odvolací soud dále doplnil, že pokud jsou různé doklady nabízeny účastníkem k důkazu, jsou důkazním prostředkem; nestačí však pouhý odkaz na tyto důkazy, pokud obsah důkazů současně netvoří text žaloby. Důkazy nejsou prostředkem tvrzení, ale mají pouze prokázat, že tvrzení obsažená v žalobě jsou pravdivá.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že na výzvu soudu prvního stupně reagovala svým podáním z 20. 3. 2003, kterým žalobu v mnoha ohledech upřesnila a doplnila a snažila se reagovat na sporná tvrzení účastníků, a proto také podala odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Dovolatelka vyslovila svoje přesvědčení, že soud prvního stupně byl schopen na základě jejího doplňujícího podání v řízení pokračovat. Zdůraznila, že žalovaná uplatněné nároky žalobkyně nikterak nezpochybňovala, pouze se je snažila deklarovat jako uhrazené, takže také z toho důvodu soudu prvního stupně nic nebránilo v dalším řízení pokračovat. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady však dovolatelka netvrdila a ani ze spisu se nepodávají.
Nejvyšší soud posoudil usnesení odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je vázán, a to i z hlediska jejich obsahového vyjádření v dovolání. Dovolatelka uplatnila dovolací důvod stanovený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V posuzovaném případě je předmětem dovolacího přezkumu řešení procesní otázky náležitostí žaloby co do vylíčení rozhodujících skutečností.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.
Ve shodě s výkladem podávaným právní teorií i soudní praxí se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996 sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod číslem 4), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není žalobce povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětů jiných řízení. Tentýž předmět řízení je ve smyslu §83 o. s. ř. upravujícího překážku litispendence (věci zahájené) a ve smyslu §159 odst. 3 o. s. ř. upravujícího překážku rei iudicatae (věci pravomocně rozhodnuté) dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku. I s ohledem na nutnost posouzení, zda se nejedná o tentýž předmět řízení a nejsou tudíž dány uvedené překážky řízení, musí předmět řízení splňovat všechny náležitosti předepsané v §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř.
Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209); povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996 sp. zn. 3 Cdon 370/96 a dále v rozsudku ze dne 30. ledna 2003 sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35).
Podle ustanovení §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jsou účastníci řízení k dosažení jeho účelu povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemná vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Povinnost účastníka uložená mu §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. se pak týká všech významných skutečností pro rozhodnutí ve věci. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor.
Ustanovení §43 o. s. ř. pak určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
V projednávané věci spočívá dovoláním napadené rozhodnutí na závěru, že neodstraněné vady žaloby jsou takového charakteru, že znemožňují další pokračování v řízení.
Ze žaloby na č. l. 1 spisu se podává, že se jí žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kupní ceny ve vazbě na tvrzení, že žalované dodala materiál – MDF jednostranně foliovaný na základě její předchozí objednávky ze dne 29. 10. 1999 a že žalovaná tento materiál převzala. V žalobě dále uvedla, že po dodání tohoto zboží vystavila faktury, jejichž čísla, data vystavení, částky a splatnost uvedla v žalobě a že žalovaná tyto faktury neuhradila. Ohledně příslušenství uvedla, že navrhuje přiznání 18% úroku z prodlení počítaným od data splatnosti jednotlivých faktur do jejich zaplacení, jejichž čísla, částky a počátek prodlení u každé faktury uvedla.
Usnesením ze dne 27. února 2003 č. j. 15 Cm 346/2000-42 (č. l. 42) soud prvního stupně žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 20 dnů doplnila žalobu o vylíčení rozhodujících skutečností, zejména aby ke každé faktuře uvedla, zda byla uzavřena smlouva, kdy, v jaké formě, jakým způsobem a na základě jakých právních úkonů, jaký byl obsah smluvních ujednání podstatných pro rozhodnutí ve věci - způsob plnění, platební podmínky, smluvní sankce apod., dále kdy a jakým způsobem bylo plněno, co bylo předmětem plnění a v jakém množství, na základě jakých skutečností byla žalobkyní stanovena výše požadovaných úroků z prodlení, a dále měla žalobkyně uvést, od kdy požaduje u jednotlivých faktur zaplacení úroku z prodlení.
Žalobkyně k odvolání proti usnesení soudu prvního stupně (č. l. 48 – 51) připojila kopii svého podání ze dne 20. 3. 2003, které podle svého tvrzení téhož dne zaslala soudu prvního stupně. Žalobkyně zde uvedla, že dne 29. 10 1999 byla mezi účastníky uzavřena ústní dohoda o rozsahu, termínu a ceně dodávky zboží (konkrétně dřevovláknité desky MDF kašírované PVC folií), na základě které žalobkyně dodala zboží žalované a které žalovaná řádně převzala dle dodacích listů přiložených k žalobě. Dále uvedla, že dodávku vyúčtovala fakturami, které rovněž tvoří přílohy k žalobě a které žalovaná neuhradila. Poukázala na to, že tyto skutečnosti nejsou žalovanou nikterak zpochybňovány, žalovaná pouze tvrdí, že k úhradě došlo společností E. Takovou platbu žalobkyně popřela, neboť o takové okolnosti nejsou v jejím účetnictví žádné doklady. Ohledně úroků z prodlení odkázala žalobkyně na §369 ObchZ a na petit žaloby.
S odvolacím soudem lze souhlasit potud, že žalobkyně neuvedla v žalobě ty rozhodující skutečnosti, jejichž doplnění bylo následně soudem prvního stupně požadováno. Odvolací soud však pochybil, pokud spojoval s jejich nedoplněním právní účinky podle §43 odst. 2 o. s. ř., neboť jejich absence projednatelnosti žaloby nebránila.
Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně vymezila předmět sporu částečným vylíčením rozhodujících skutečností jednak přímo v textu žaloby a jednak zprostředkovaně odkazem na listiny (objednávku žalované, dodací listy a faktury, upomínku), které označila jako důkaz a připojila k žalobě. Z textu žaloby, jakož i připojených příloh, a z odvolání s přiloženým podáním označeným datem 20. 3. 2003, bylo nepochybné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Bylo jasné, že žalobkyně se domáhá zaplacení kupní ceny zboží, jehož druh a množství bylo vymezeno v žalobě a přiložených listinách. Názor odvolacího soudu, že odkaz na přiložené doklady nestačí k závěru o tvrzení skutečností obsažených v těchto dokladech, pokud jejich obsah netvoří současně text žaloby, je v rozporu se shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu z 15. října 2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002, němž dovolací soud přijal závěr, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít původ i odkazem na listinu, kterou coby důkazní materiál připojí žalobce k žalobě, a dovolací soud nemá důvod tento svůj názor měnit ani v projednávané věci. Dobu prodlení žalované s úhradou požadované částky pak žalobkyně vymezila v petitu žaloby časovými údaji navazujícími na tvrzenou splatnost připojených faktur. Případná další odvolacím soudem postrádaná žalobní tvrzení tedy nebrání projednání žaloby, ale mohou být právně významná až při rozhodování o věci samé.
Žaloba je však částečně neprojednatelná z jiného důvodu. Mezi vylíčením rozhodujících skutečností a žalobním petitem je totiž logický rozpor. V žalobě žalobkyně uvádí, že požaduje zaplacení faktur specifikovaných v žalobě, což celkem činí částku 2 435 540,80 Kč (tato částka skutečně odpovídá součtu kupních cen dle jednotlivých faktur). V petitu žaloby však žalobkyně požaduje zaplacení částky 2 528 237,98 Kč. K odstranění této vady žaloby však nebyla žalobkyně soudem vyzvána a tudíž z tohoto důvodu nemohla být žaloba ani podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuta.
Lze tak uzavřít, že v důsledku nesprávné aplikace §43 odst. 2 o. s. ř. odvolacím soudem neobstojí jeho závěr, že byly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby, a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil; protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. února 2006
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu