ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.369.2006.1
sp. zn. 32 Odo 369/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobkyně S. - l. spol. s r.o., proti žalované A. p., a.s., o zaplacení částky 456 200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 123/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2004, č.j. 9 Cmo 294/2004-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 11. března 2004, č.j. 23 Cm 123/2000-68, ve znění usnesení ze dne 13. března 2004, č.j. 23 Cm 123/2000-73, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky ve výši 456 200,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (první odstavec výroku). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý odstavec výroku).
Podle obsahu spisu nebylo v řízení sporu o tom, že žalobkyni vzniklo právo na pojistné plnění v rozsahu sjednaném pojistnou smlouvou uzavřenou mezi účastníky ve znění Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění motorových a přípojných vozidel (dále též jen „VPP“). Spornou byla mezi účastníky výše pojistného plnění, kdy se žalobkyně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 456 200,- Kč jako rozdílu mezi hodnotou pojištěné věci ve výši 726 200,- Kč a pojistným plněním ve výši 270 000,- Kč, které jí žalovaná vyplatila z titulu likvidace pojistné události – odcizení osobního automobilu.
Odvolací soud, vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, se ztotožnil i s jeho právním závěrem, že plnění, které již žalovaná vyplatila žalobkyni k likvidaci pojistné události, odpovídá obecné ceně odcizeného vozidla s tím, že poskytnutím tohoto pojistného plnění bylo již právo žalobkyně z pojistné smlouvy zcela uspokojeno. Soudy obou stupňů založily toto právní posouzení věci na aplikaci příslušných ustanovení občanského zákoníku upravujících pojištění a smluvních ujednání účastníků obsažených v pojistné smlouvě ve znění pojistných podmínek na daný skutkový stav. Oba soudy vyšly zejména z definic pojmů pojistná hodnota, pojistná částka a obecná cena obsažených v pojistných podmínkách. Podle nich představuje pojistná částka, jejíž výši určuje pojištěný, nejvyšší dohodnuté pojistné plnění z pojistné události (nejvyšší hranici plnění pojistitele) s tím, že výše pojistné částky zásadně nemůže být vyšší než pojistná hodnota. Pro konkrétní výši pojistného plnění je tak pojistná částka (pojistná hodnota) limitujícím faktorem, přičemž výpočet tohoto plnění se řídí pravidly sjednanými účastníky v pojistné smlouvě (ve znění pojistných podmínek). Podle článku XVI. bodu 2 VPP v případě odcizení vozidla jsou pojistným plněním přiměřené náklady na pořízení vozidla stejného druhu a kvality snížené o částku, odpovídající stupni opotřebení či jiného znehodnocení s přihlédnutím k dané situaci na trhu, přičemž takto sjednaný postup při výpočtu pojistného plnění pak naplňuje pojem obecná cena dle článku XXV. bod 4 VPP. Pro výpočet pojistného plnění se neuplatní obecné předpisy o oceňování majetku, nýbrž jsou rozhodující postupy sjednané účastníky pojištění. Odvolací soud žádné právní pochybení soudu prvního stupně neshledal, a proto jeho zamítavý rozsudek jako věcně správný potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž odvolacímu soudu a shodně i soudu prvního stupně vytkla hmotněprávní i procesní pochybení, jichž se podle jejího mínění v řízení dopustily. Podle tvrzení dovolatelky se odvolací soud vůbec nevypořádal s její odvolací námitkou stran porušení ustanovení §157 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) soudem prvního stupně tím, že při hodnocení důkazů zcela pominul znalecký posudek Ing. Š. a naopak vyšel ze znaleckých posudků znalce Ing. Z., které však trpí mnoha faktickými i procesními chybami včetně nepřezkoumatelnosti.
Hmotněprávní pochybení založil podle dovolatelky odvolací soud na nesprávném názoru, že hodnota pojištěné věci a tedy pojistná částka je částkou, jejíž výši určuje pojištěný. Tvrdí, že za situace, kdy je tato hodnota určena v pojistné smlouvě uzavřené mezi účastníky, jde o hodnotu dohodnutou na základě konsensu obou smluvních stran, v důsledku čehož ji nelze považovat za jednostranně stanovenou a odpadá důvod k jejímu opětovnému stanovení znalcem, který by se měl vyjadřovat pouze k amortizaci za dobu pojištění do vzniku pojistné události. Tuto otázku, jejíž vyřešení má pro celý spor za podstatné, označuje za první ze dvou otázek zásadního právního významu. Druhou z těchto otázek spatřuje dovolatelka v tom, že předmětné pojistné podmínky, které jednoznačně stanovila žalovaná, obsahují různé pojmy (obecná cena, pojistná hodnota) téhož obsahu, které umožňují různou aplikaci, v souzené věci v neprospěch žalobkyně. Zatímco „obecná cena“ je vymezena jako cena věci, za kterou je možné pořídit věc na trhu v téže jakosti a opotřebení, za „pojistnou hodnotu“ je považována částka, kterou je třeba vynaložit na znovuzřízení věci téhož druhu a kvality v daném místě. Dovolatelka, vycházejíc z vázanosti výpočtu pojistného plnění v článku XVI. VPP na pořízení vozidla stejného druhu a kvality, považuje tuto hodnotu za obecnou cenu, stejně jako za pojistnou hodnotu a za předmět plnění má pojistnou hodnotu sníženou o amortizaci, zatímco žalovaná pokládá za předmět plnění zjištěnou obecnou cenu, která bude ponížena o amortizaci.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Jelikož dovolací soud může rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), lze považovat za zásadně právně významné jen ty právní otázky splňující shora popsaná hlediska, jejichž nesprávné řešení dovolatelka v rámci dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. napadla (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Z tohoto pohledu, tj. z hlediska uplatněných dovolacích námitek Nejvyšší soud neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem nebo že by zde byly jiné okolnosti, pro které by dospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Odvolací soud (a shodně i soud prvního stupně) vyšel při posouzení žalobního nároku z definice pojmů (obecná cena, pojistná částka, pojistná hodnota, výpočet pojistného plnění) vymezených v pojistných podmínkách, které jsou součástí předmětné pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky, tyto pojmy i správně vyložil a na zjištěný skutkový stav aplikoval. Dovodil-li, že pojistná částka ve smyslu článku XXV bodu 5. představuje pouze maximální limit pro výplatu případného pojistného plnění, jímž se při jeho výpočtu při odcizení vozidla rozumí přiměřené náklady na pořízení vozidla stejného druhu a kvality snížené o částku odpovídající stupni opotřebení či jiného znehodnocení s přihlédnutím k dané situaci na trhu (viz článek XVI. bod 2 ve spojení s článkem XXV bod 4.) a tomuto výpočtu žalovaná odpovídající pojistné plnění (tzv. obecnou cenu vozidla) žalobkyni před podáním žaloby již vyplatila, žádného právního pochybení se nedopustil.
Lze proto uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu nemá zásadní právní význam a dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
S ohledem na nepřípustnost podaného dovolání se dovolací soud nemohl zabývat námitkou dovolatelky o porušení ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. odvolacím soudem, kterou by bylo možné z hlediska jejího obsahu podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, případně pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K tzv. jiné vadě řízení lze totiž přihlížet jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.) a tato situace v souzené věci nenastala, přičemž nelze uplatnit ani dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., což lze pouze v případě přípustného dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a) [srov. §241a odst. 3 o. s. ř.].
Tento závěr sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.] odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 za situace, kdy žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. června 2006
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu