ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.532.2006.1
sp. zn. 32 Odo 532/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobkyně T. a.s., proti žalované H., s.r.o. - v likvidaci, o zaplacení částky 177 200,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25/6/Cm 333/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. dubna 2005, č.j. 5 Cmo 119/2005-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci shora označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. ledna 2005, č.j. 25/6/Cm/333/2000-53, v prvním odstavci výroku, jímž bylo rozhodnuto o nevrácení soudního poplatku žalobkyni (výrok I.). Dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok II.). V prvním odstavci výroku, jímž bylo řízení zastaveno, jakož i ve druhém odstavci výroku o nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované, zůstalo usnesení soudu prvního stupně nedotčeno, neboť v tomto rozsahu nebylo odvoláním žalobkyně napadeno.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatelka tvrdí, že bylo porušeno její ústavně garantované právo jako účastníka řízení na spravedlivý proces, neboť odvolací soud napadeným usnesením nedůvodně „zhojil“ pochybení soudu prvního stupně, který v rozporu se zásadami občanského soudního řízení ve věci dne 6. října 2000 jednal a rozhodl, ačkoli k tomu nebyly splněny zákonné podmínky. Za této situace se dovolatelka domnívá, že k uvedenému jednání a rozhodnutí soudu nelze přihlížet, respektive takové jednání nemůže mít právní účinky, a proto také jeho konání nemůže mít za následek nevrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni. Proto navrhla, aby „dovolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení“.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nevrácení zaplaceného soudního poplatku účastníku, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nevrácení zaplaceného soudního poplatku účastníku, však nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, žalované však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. června 2006
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu