ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.644.2005.1
sp. zn. 32 Odo 644/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně V. T. E. a.s., proti žalované S. B., a.s., o zaplacení 59 512,70 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 34 Cm 202/97, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2004, č.j. 4 Cmo 113/2003-160, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 795 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. F. H., advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. dubna 2002, č.j. 34 Cm 202/97-133, zamítl žalobu co do částky 59 512,70 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by jí vzniklo právo na zaplacení poplatku z prodlení ve smyslu §378 odst. 1 hospodářského zákoníku (dále jen HZ), neboť neprokázala, kdy jí mělo vzniknout podle platných hospodářských smluv právních předchůdců účastníků právo fakturovat ve smyslu §376 HZ, jestliže nedoložila, kdy a jaká dodávka měla být splněna.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. prosince 2004, č.j. 4 Cmo 113/2003-160, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 59 512,70 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ve shodě se soudem prvního stupně považoval hospodářské smlouvy č. F 40-08060 a F 40-08030 za smlouvy platné, které byly uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobkyně státním podnikem E. P. jako dodavatelem a právním předchůdcem žalované P. s. B. národním podnikem jako odběratelem, a pokud byla smlouva opatřena za E. P. razítkem jeho koncernového podniku, nebylo možno dovodit, že by smlouvu na straně žalobkyně uzavřel neexistující subjekt, což ani předchůdci účastníků nezpochybňovali, jestliže se uzavřenými smlouvami řídili. Pokud žalovaná zároveň zpochybňovala, že za právního předchůdce žalobkyně smlouvy podepsala osoba, která k tomu nebyla oprávněná, pak odvolací soud uzavřel, že uvedeného by se musela v rámci relativní neplatnosti právního úkonu domáhat žalobkyně a nikoliv žalovaná. Dále vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že faktury č. 6363610559, 6363610564 , 6363610613 zaplatila žalovaná opožděně dne 4. 11. 1996, čímž se dostala do prodlení a žalobkyni vznikl podle §378 odst. 1 HZ nárok na zaplacení poplatku z prodlení ve výši 0,5 promile z dlužné částky denně. Odvolací soud dovodil, že nebylo možno pominout tehdy platnou vyhlášku č. 37/1983 Sb., o fakturování a placení dodávek pro investiční výstavbu a dodávek geologických prací, podle níž mohly faktuře, kterou se dodávka fakturovala, předcházet tzv. splátkové listy, jimiž se účtovaly splátky a právo na splátku vznikalo dnem, kdy odběratel podepsal zjišťovací protokol a soupis provedených prací. Přitom ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplynulo, že žalobkyně vyúčtovala žalované splátky podle uvedené vyhlášky na základě zjišťovacích protokolů a soupisů provedených prací, když žalovaná věcné splnění dodávek na těchto listinách potvrdila. Odvolací soud neakceptoval námitku žalované, že jí nebylo doručeno vyúčtování poplatků z prodlení, přičemž vyšel ze skutečnosti, že žalované byla doručena dne 3. 2. 1997 žaloba obsahující mimo jiné též vyúčtování poplatků z prodlení, tudíž se tak stalo před uplynutím šestiměsíční prekluzívní lhůty pro uplatnění nároku na zaplacení poplatku z prodlení (§130 odst. 1 a 2 HZ ve znění účinném do 30. 4. 1990).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení nároku na zaplacení poplatku z prodlení a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Především nesouhlasí se závěrem, že se jednalo o platně uzavřené smlouvy. Poukazuje, že ač v záhlaví hospodářské smlouvy č. F 40-08060 je jako smluvní partner smlouvy uveden E. P., státní podnik, je v závěru smlouvy uveden jako dodavatel E. P., koncernový podnik. Ve smlouvě č. F 40-08030 je v záhlaví uveden E. D. s.p., ale v závěru je jako dodavatel označen E. P., koncernový podnik. Obě smlouvy byly podepsány po výmazu žalobkyně z podnikového rejstříku a podle názoru žalované by měla mít tato skutečnost za následek neplatnost smluv. Dále uvádí, že dodávka prací byla plněna až v květnu a červnu 1996, proto se domnívá, že problematika by měla být řešena v režimu obchodního zákoníku. Pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že soudy posoudily platnost smluv správně, pak dovolatelka nesouhlasí s odvolacím soudem, že se v daném případě jednalo o dokončenou část dodávky schopnou samostatného užívání, tedy fakturační celek, a namítá, že odvolací soud se otázkou, zda se skutečně o fakturační celek podle vyhlášky č. 37/1983 Sb. jednalo, nezabýval, když opomenul posoudit provedené dodávky podle §5 cit. vyhlášky, a jeho konstatování tak nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaná namítá, že pokud by v řízení nebylo prokázáno, že se jedná o fakturační celek, nemohla by žalobkyně prokázat, že jí vzniklo právo fakturovat ve smyslu citované vyhlášky. Odvolací soud rovněž konstatoval, že se v dané věci jednalo o splátky, aniž by z dokazování vyplynulo, že se jednalo o splátky ve smyslu §7 odst. 1 tehdy platné vyhlášky č. 37/1983 Sb. Poukazuje, že kdyby odvolací soud posoudil všechny výše uvedené skutečnosti, musel by dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že se jednalo o fakturační celek, jež by byl vymezen v souladu se schválenou projektovou dokumentací a jeho vymezení uvedeno v hospodářské smlouvě. Žalovaná má rovněž za to, že žalobkyně neprokázala, že splátkové listy podle §3 odst. 4 cit. vyhlášky mají potřebné náležitosti. Je přesvědčena, že žalobkyně neprokázala, že jí vzniklo právo fakturovat ve smyslu §376 HZ, a proto se žalovaná nemohla dostat do prodlení s úhradou splátkových listů, a žalobkyni nemohlo vzniknout právo na zaplacení poplatku z prodlení podle §378 HZ. Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího sodu i rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla jeho zamítnutí, neboť se domnívá, že odvolací soud otázku nároku na zaplacení poplatku z prodlení posoudil správně. Nesouhlasí s názorem dovolatelky, že by předmětné hospodářské smlouvy měly být neplatné a poukazuje, že žalobkyně i žalovaná se od okamžiku svého vzniku či pokračování nástupnictví původních subjektů, které smlouvu uzavíraly, dovolávali předmětných smluv a práva a povinnosti z nich plynoucí plnili. K námitce dovolatelky, že nebylo v řízení prokázáno, že se v daném případě jednalo o dodávky, jež byly fakturačními celky, předkládá k úvaze, proč by žalovaná plnění přebírala, pokud by se nejednalo o dodávky schopné samostatného užívání, a natož za něj platila dohodnutou cenu. Zdůrazňuje, že pokud by žalovaná naznala, že tomu tak nebylo, zcela jistě by faktury nezaplatila. Neexistenci důvodů pro fakturaci poskytnutého plnění žalovaná pouze tvrdí, ale své tvrzení nepodpořila žádnými důkazy, jen poukazem na rigidní dodržování vyhlášky č. 37/1983 Sb.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Pro dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž dovolatelka namítá, že rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jenž nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nenalezl Nejvyšší soud ČR v dané věci opodstatnění.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř se totiž nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá podle obsahu spisu v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Tak je tomu tehdy, týká-li se skutkové zjištění skutečností, které byly významné pro skutkový závěr o věci, a tím i pro posouzení věci z hlediska hmotného (případně i procesního) práva (srov. též rozhodnutí uveřejněné pod číslem 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutkové zjištění pak v provedeném dokazování nemá oporu také tehdy, neodpovídá-li výsledek hodnocení důkazů odvolacím soudem ustanovení §132 o. s. ř., protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů, nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Dovolací soud dospěl k závěru, že žalovaná se mýlí, poukazuje-li, že skutková zjištění ohledně skutkového zjištění ohledně fakturace v dané věci nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Soud provedl důkaz předmětnými poukazovanými smlouvami č. F 40-08060 a č. F 40-08030, z niž z článku VII/7 vyplývá, že fakturační celek byl sjednán jako celá dodávka a že podle článku VII/1 bude ve smyslu §3 odst. 3 vyhlášky č. 37/1983 Sb. místo podrobné specifikace prací a dodávek ve faktuře uváděn soupis všech splátkových listů a jejich bližší označení - číselné, datum vystavení a částka, na které splátkové listy znějí.
Dovolací soud se dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že odvolacímu soudu nelze vytknout pochybení při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, jestliže na základě skutkového zjištění, že mezi účastníky došlo ke sjednání fakturace jak výše uvedeno, dovodil, že žalovaná byla v prodlení se zaplacením.
Je nutno poukázat, že v daném případě se nejednalo o fakturu, ale o vystavení splátkových listů podle smlouvy. Je třeba přisvědčit dovolatelce, že splátkový list neměl potřebné náležitosti, ale ze skutkových zjištění nevyplývá, že z tohoto důvodu žalovaná by pro tuto vadu splátkový list vrátila. Z tohoto důvodu skutečnost, že splátkový list nemá potřebné náležitosti, pak nemůže mít vliv na platnost smluv (§4 odst. 4, 5 a 6 vyhlášky č. 37/1983 Sb.).
Dovolatelce nelze rovněž přisvědčit, že by soudy pochybily, dospěly-li k závěru, že předmětné hospodářské smlouvy jsou platné, namítá-li označení smluvních stran. I když jako dodavatel je podepsanou osobou, která jednala za smluvní stranu E. P., státní podnik, a s uvedením nesprávného razítka je uveden koncernový podnik, ze smlouvy muselo být stranám zřejmé, že smluvní stranou byl státní podnik a nikoliv koncernový podnik. Nesprávné razítko nemůže způsobit neplatnost hospodářské smlouvy.
Dovolací soud nemůže rovněž přisvědčit námitce dovolatelky ohledně aplikace obchodního zákoníku. Soudy správně použily hospodářský zákoník a nikoliv obchodní zákoník podle ustanovení §763 obch. zák., podle něhož obchodním zákoníkem se řídí právní vztahy, které vznikly ode dne jeho účinnosti. Právní vztahy vzniklé přede dnem účinnosti obchodního zákoníku a práva z nich vzniklá, jakož i práva z odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských a jiných smluv uzavřených přede dnem účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními předpisy, tedy hospodářským zákoníkem.
Soudy rovněž dospěly ke správnému závěru, že žalobkyně prokázala právo na zaplacení poplatku z prodlení ve smyslu §378 odst. 1 HZ. V daném případě byl totiž sjednán fakturační celek a splátky podle splátkových listů, a že byla dodávka splněna, vyplývá ze zjišťovacího protokolu na čl. 17 spisu.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Protože nebylo zjištěno a ani dovolatelkou tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen takovými vadami, Nejvyšší soud ČR, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání žalované podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 6 720 Kč /část dvanáctá hlava první bod 10 zákona č. 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 6 795 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. června 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.
předsedkyně senátu