ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.663.2006.1
sp. zn. 32 Odo 663/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně T. A. P., s. r. o. (původně T. A., s. r. o.), proti žalovanému M. M., o zaplacení 90.499,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 245/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2005, č.j. 54 Co 514/2005-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem pro zmeškání č.j. 30 C 245/2004-18 ze dne 8. prosince 2004 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 90.499,- Kč s příslušenstvím, jakož i náklady řízení ve výši 21.925,- Kč (§153b o. s. ř.).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. října 2005, č.j. 54 Co 435/2005-46 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. června 2005, č.j. 30 C 245/2004-35, kterým byl zamítnut návrh žalovaného na zrušení jím vydaného rozsudku pro zmeškání ze dne 8. prosince 2004, č.j. 30 C 245/2000-18.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. prosince 2005, č.j. 54 Co 514/2005-51 odmítl odvolání žalovaného proti výše uvedenému rozsudku pro zmeškání a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud tak rozhodl podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný na výzvu soudu prvního stupně ze dne 10. března 2005 neuvedl ve svých podáních ze dne 3. května 2005 a ze dne 4. července 2005 žádný přípustný odvolací důvod podle ustanovení §205b a §153b o. s. ř.
Shora označené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o zásadní právní význam napadeného usnesení podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatel tvrdí, že pokud v odvolání nejsou uvedeny přípustné odvolací důvody, je odvolací soud povinen v souladu s §212a odst. 4 o. s. ř. přezkoumat napadený rozsudek z důvodů uvedených v §205b o. s. ř. Navíc žalovaný ve svých podáních se vždy omlouval a zdůvodňoval své zmeškání ústního jednání dne 8. prosince 2004. Z tohoto důvodu považuje za další otázku zásadního právního významu, zda zmeškání jednání se rozumí i zpoždění o pouhých 15 minut, ihned po vynesení rozsudku s omluvou učiněnou ještě v jednací síni. Dovolatel se domnívá, že odvolací soud nepostupoval v souladu s §212a odst. 4 o. s. ř. Proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř.) připouští.
Přípustnost dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání, není podle ustanovení §237 o. s. ř. dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popř. jiný návrh na zahájení, a nikoliv rozhodoval-li odvolací soud o odmítnutí odvolání, jak tomu bylo v posuzovaném případě.
Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti druhému výroku rozhodnutí odvolacího soudu o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žalobkyni, mající povahu usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné; Nejvyšší soud České republiky je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. června 2006
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu