ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.668.2005.1
sp. zn. 32 Odo 668/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Dagmar Novotné ve věci žalobce P. H., proti žalované K., p., a.s., o zaplacení částky 175 649 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 162/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2004 č. j. 20 Co 461/2004-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15. června 2004 č. j. 12 C 162/2000-82 uložil žalované zaplatit žalobci částku 175 649 Kč s 10% úrokem od 15. 11. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Z důvodu chyby v psaní při písemném vyhotovení rozsudku podle §164 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) opravil soud prvního stupně výrok citovaného rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky svým opravným usnesením ze dne 6. září 2004 č. j. 12 C 162/2000-89 tak, že výrok rozsudku správně zní – žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 175 649 Kč s 10% úrokem od 15. 11. 2000 do zaplacení a nahradit náklady řízení 91 800 Kč (namísto v rozsudku nesprávně uvedené částky 126 850 Kč).
K odvolání žalobce proti opravnému usnesení soudu prvního stupně odvolací soud usnesením ze dne 22. prosince 2004 č. j. 20 Co 461/2004-97 změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 52 215 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce se původně domáhal zaplacení částky 219 800 Kč a poté vzal žalobu částečně zpět o 44 151 Kč. Tím zavinil ve smyslu §146 odst. 2 o. s. ř. zastavení řízení, které je v konečném výsledku nutno považovat za jeho „procesní neúspěch“. Z hlediska nákladů řízení odpovídajících celému uplatněnému nároku má tak žalobce podle §142 odst. 2 věta druhá o. s. ř. právo na přiznání 60 % vynaložených nákladů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, přičemž uvedl, že odvolací soud věc ve smyslu §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávně právně posoudil. Poukázal na to, že při podání žaloby neznal skutečnou výši škody, z níž mělo vycházet pojistné plnění, nicméně žalobu vzal částečně zpět rok a půl předtím, než bylo nařízeno první ústní jednání ve věci. Soud tedy jednal a rozhodoval pouze o částce 175 649 Kč a ta byla žalobci také přisouzena. Skutečná časová hodnota ukradených věcí pak byla zjištěna až znaleckým posudkem, jehož provedení soud prvního stupně nařídil podle pokynu odvolacího soudu. Za této situace měl i odvolací soud vycházet z §142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznat plnou náhradu nákladů řízení tak, jak to udělal soud prvního stupně. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu v dovoláním napadené části zrušil a věc vrátil zpět odvolacímu soudu, aby o nákladech řízení opětovně rozhodl.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle §238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle §238a o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení §239 o. s. ř.) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno opravné usnesení soudu prvního stupně vydané podle §164 o. s. ř. Rovněž z žádného ustanovení nevyplývá přípustnost dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 ods. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. února 2006
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu