ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.684.2006.1
sp. zn. 32 Odo 684/2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobců a) J. S. , a b) V. N. , obou zastoupených advokátkou, proti žalované M. F. , zastoupené advokátkou, o určení spoluvlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 242/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. září 2004, č.j. 12 Co 377/2003-55, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. září 2004, č.j. 12 Co 377/2003-55, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 17. dubna 2003, č.j. 5 C 242/2002-19, kterým bylo určeno, že pozemky p.č. 594 a p.č. 605/3 v obci k.ú. O. náleží do podílového spoluvlastnictví J. S., a V. N., z id. 1/3; zároveň změnil výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud nejprve dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně dovodil, že na požadovaném určení spoluvlastnictví k určeným pozemkům je ve smyslu §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) naléhavý právní zájem, neboť žalobci neměli jinou zákonnou možnost, jak dosáhnout jimi požadované změny zápisu v katastru nemovitostí a být zapsáni jako spoluvlastníci předmětných nemovitostí na listu vlastnictví, když v katastru nemovitostí byla jako výlučná vlastnice předmětných pozemků zapsána žalovaná na základě Dohody o vypořádání společného jmění manželů mezi žalovanou a jejím manželem M. F. ze dne 27. 5. 2000. Poté ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že předmětné nemovitosti byly získány při výkonu společné činnosti účastníků smlouvy o sdružení ze dne 15. 5. 1992, jejímiž účastníky byli žalobci a manžel žalované M. F., o čemž svědčí privatizační projekt ZZN T.-sklad MTZ O. včetně jeho aktualizace k 30. 6. 1993 a žádost o jeho změnu ze dne 17. 2. 1994. Tyto důkazy považoval za dostatečné k vyvrácení námitky žalované, že nemovitosti nabyl její manžel sám jako fyzická osoba. Rovněž námitku žalované, že předmětné nemovitosti nejsou majetkem získaným při výkonu činnosti sdružení posoudil za nedůvodnou, neboť oba žalobci s M. F. jako účastníci sdružení pod názvem Autoopravna F.S.N. společně podnikali mimo jiné v oblasti opravárenství a podle privatizačního projektu měl objekt (sklad) nacházející se na předmětných pozemcích sloužit jako opravna vozidel a prodej náhradních dílů k vozidlům a účastníci se podíleli i na financování kupní ceny privatizovaných nemovitostí. Odvolací soud tedy považoval rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé za správný, když oběma žalobcům vzniklo k předmětným nemovitostem spoluvlastnické právo ve smyslu §834 a 835 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), přičemž jejich spoluvlastnické podíly jsou třetinové, jak odpovídalo znění článku VII. smlouvy o sdružení ze dne 15. 5. 1992. Uzavřel, že zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, neobsahuje takovou právní úpravu, která by vylučovala uplatnění režimu nabývání privatizovaného majetku do spoluvlastnictví ve smyslu kogentního ustanovení §834 obč. zák. Rozsudek soudu prvního stupně změnil jen v závislém výroku o náhradě nákladů řízení, neboť soud prvního stupně pominul, že v dané věci se nejedná o zastupování v jediné věci, ale že ke společnému řízení je spojeno více samostatných věcí-nároků, vycházejících z stejného skutkového i právního základu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu, a proto je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že řízení je postiženo vadou řízení ve smyslu 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem, že určené nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví žalobců. Připouští sice, že přihlášku privatizačního projektu podal její manžel jako zástupce sdružení, ale poukazuje, že soud pominul, že tento projekt byl odmítnut s tím, že má být aktualizován, přičemž aktualizaci již učinil její manžel samostatně jako fyzická osoba a také jen s ním jako se samostatnou osobou byla uzavřena kupní smlouva ohledně privatizovaného majetku. Soud podle jejího názoru nepochopil smysl privatizace a měl si připojit k věci privatizační spis, z něhož by bylo zřejmé, že předmětné pozemky nabyl v privatizaci výhradně její manžel. Navíc je přesvědčena, že dohoda podle §834 a §835 obč. zák. nemůže být nadřazena zákonu č. 91/1992 Sb. a že tímto zákonem je vyloučen postup podle uvedených ustanovení občanského zákoníku. Podle jejího názoru není možný takto rozšiřující výklad dohody o sdružení, jak jej učinily oba soudy. Zdůrazňuje, že její manžel i ona nabyli vlastnictví k uvedeným pozemkům v dobré víře a jako takové je nedotknutelné. Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího sodu i rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen ČR) jako soud dovolací §10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je tato řádně zastoupena advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neřešil-li odvolací soud otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, vady řízení, přípustnost dovolání neumožňují).
Pokud je v dané věci mimo jiné výtka žalované směřována do neúplného skutkového zjištění ohledně předmětné privatizace týkající se sporného vlastnictví určených pozemků, je třeba konstatovat, že správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska této výtky nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování a že řízení je tak postiženo vadou, ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající v neúplnosti nebo nesprávnosti zjištění skutkového stavu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že vyšly-li soudy obou stupňů z právního posouzení kupní smlouvy uzavřené dne 27. 4. 1994 mezi manželem žalované a Pozemkovým fondem ČR jako smlouvy platně uzavřené na základě rozhodnutí o privatizaci vydaného vládou ČR (Usnesení vlády ČR ze dne 20. 10. 1993, č. 590) aktualizovaného privatizačního projektu č. 26096 ve smyslu zákona č. 92/1991 Sb., správně dovodily, že účastníky privatizace byly fyzické osoby, a to žalobci a manžel žalované M. F., který jako zástupce jednal ze zákona za žalobce, jako členy sdružení, neboť sdružení nemá právní subjektivitu. Jestliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že oběma žalobcům vzniklo k předmětným nemovitostem spoluvlastnické právo ve smyslu §834 a 835 odst. 1 obč. zák. podle smlouvy o sdružení ze dne 15. 5. 1992 a že zákon č. 92/1991 Sb. neobsahuje takovou právní úpravu, která by vylučovala uplatnění režimu nabývání privatizovaného majetku do spoluvlastnictví ve smyslu kogentního ustanovení §834 obč. zák., nelze dovodit, že by odvolací soud řešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem (§§834 a 835 odst. 1 obč. zák., z. č. 92/1991 Sb.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšným žalobcům žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. června 2006
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu