ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.721.2004.1
sp. zn. 32 Odo 721/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně B. O., proti žalované P. S. a.s., o zaplacení částky 725 848 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 101/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2003 č. j. 9 Cmo 415/2003-74, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2003 č. j. 9 Cmo 415/2003-74 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. května 2003 č. j. 51 Cm 101/97-44 uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 725 848 Kč s 16% úrokem z prodlení od 1. září 1996 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala úhrady pojistného plnění podle pojistné smlouvy č. 20950015 k reparaci škody způsobené odcizením pojištěného motorového vozidla. Soud prvního stupně zjistil, že mezi procesním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena pojistná smlouva pro případ poškození, zničení nebo odcizení motorového vozidla. Stanovené pojistné bylo uhrazeno a následně došlo k pojistné události spočívající v krádeži předmětného vozu. Žalovaná poté, co stanovila výši vzniklé škody, výši pojistného plnění i spoluúčasti žalobkyně, odmítla pojistné plnění uhradit s tvrzením, že pojistná smlouva platně nevznikla a namítala nesrovnalosti vyplývající z evidence vozidel, jména pojištěnce a hodnoty vozidla zjištěné podle celní deklarace. Soud tyto námitky posoudil jako účelové a irelevantní a uplatněný nárok žalobkyně na pojistné plnění shledal jako opodstatněný co do důvodu i požadované výše.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. prosince 2003 č. j. 9 Cmo 415/2003-74 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba o zaplacení částky 725 848 Kč s příslušenstvím se zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se především zabýval otázkou, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření pojistné smlouvy podle §788 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“). Podle tohoto ustanovení se pojistnou smlouvou zavazuje pojistitel poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. Pokud se týká obsahových náležitostí pojistné smlouvy, přestože není zákonem výslovně určen obligatorní obsah pojistné smlouvy, je nesporné, že pro naplnění projevu vůle založit pojistný vztah je třeba, aby obsah smlouvy (návrh na uzavření smlouvy) respektoval vymezení dané §788 odst. 1 ObčZ. Znamená to, že má-li pojistná smlouva zakládat povinnost pojistitele poskytnout při vzniku pojistné události pojistné plnění a povinnost pojištěného platit pojistné, pak s ohledem na předepsanou písemnou formu je důkazem vzniku pojistné smlouvy písemnost obsahující alespoň vymezení pojistné události, rozsahu pojistného plnění a určení výše pojistného, svědčící o střetu projevu vůle obou účastníků závazkového vztahu. Písemnosti předložené v této věci však podle závěru odvolacího soudu nesvědčí o sjednání rozsahu pojistného plnění. Ten je nesporně vymezen pojistnou částkou, která určuje nejvyšší hranici plnění pojistitele. Sjednání rozsahu plnění předpokládá §788 odst. 1 ObčZ a pojistná částka je z uvedeného hlediska náležitostí pojistné smlouvy. Znamená to, že nebyla-li v tomto případě ve smlouvě pojistná částka určena, nedošlo k uzavření pojistné smlouvy
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka napadla závěr odvolacího soudu, že nedošlo k uzavření pojistné smlouvy. Uvedla, že soud prvního stupně se podrobně a úplně vypořádal i s námitkou žalované, že pojistná smlouva je neplatná, když není uvedena výše pojistného plnění. S tímto právním názorem soudu prvního stupně se žalobkyně, byť s jistou výhradou, ztotožňuje. Poukázala na „Návrh na pojištění pro případ poškození, zničení nebo odcizení motorového vozidla“, podepsaný oběma smluvními stranami dne 20. 12. 1995, jehož součástí je příloha, jak je patrno z poslední řádky tohoto návrhu, která na tuto přílohu odkazuje. Z přílohy pak vyplývá jednoznačná úprava výše pojistné částky a pojistného plnění, která je v souladu se všeobecnými pojistnými podmínkami, a to s kapitolou IX. - oddíly V. a VI. a kapitolou III. oddílem V. - pojištění pro případ odcizení věcí krádeží nebo loupeží. Ve vlastní pojistné smlouvě č. 209500015 je přitom uvedeno, že na sjednané pojištění je třeba vztáhnout i tyto všeobecné pojistné podmínky. Je tedy zřejmé, dovozuje dovolatelka, že pokud není ujednáno jinak, uplatní se uvedené všeobecné pojistné podmínky. Závěr odvolacího soudu, že pojistná smlouva není pro nedostatek dohody o výši pojistného plnění platná, je podle názoru dovolatelky nepřijatelný a formalistický, neboť se jedná o formulářové smlouvy, do kterých nemohou smluvní strany nijak zasahovat. Za důležitou považuje i okolnost, že žalovaná po pojistné události postupovala podle všeobecných pojistných podmínek, když pojistné plnění určené k výplatě při likvidaci předmětné pojistné události sama vypočítala. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zcela srozumitelné, odvolací soud v něm poukázal na provedené důkazy, zákonná ustanovení i důvody, jimiž byl veden při svém rozhodování. Ohledně přílohy návrhu na pojištění, o níž se dovolatelka opírá v dovolání, uvedla, že takovou listinu nemá a v řízení nebyl proveden důkaz takovou listinou, která by stanovovala pojistnou částku a pojistné plnění. Žalovaná považuje za vyloučené, aby částka pojistného plnění byla stanovena již při sepisování pojistné smlouvy. Žalovaná zdůraznila, že pojistná smlouva se sice uzavírá na předtisku, který vystavila žalovaná, ten však předpokládá vyplnění tam určených údajů pojistníkem a k vyplnění uvedených skutečností přímo vybízí. Není tedy formulářem, do kterého není možno zasahovat. Předmětná smlouva č. 20950015 evidentně postrádá vyplnění všech náležitostí nejen požadovaných zákonem, ale i požadovaných předloženým formulářem. Žalovaná přiznala svoje pochybení, když nezkoumala, zda má smlouva všechny náležitosti, toto její pochybení však již nemůže zhojit absolutní neplatnost pojistné smlouvy. Pokud se týče výše pojistného plnění, již v řízení objasnila, že při výpočtu vycházela z údajů sdělených dovolatelkou, které se až později ukázaly nepravdivými. Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání žalobkyně.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §237 odst. l písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 odst. l a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §788 odst. 1 ObčZ ve znění účinném ke dni uzavření pojistné smlouvy (11. 1. 1996) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvou uzavřela, je povinna platit pojistné. Pokud se týká obsahových náležitostí pojistné smlouvy, dovodil odvolací soud správně, že zákonem není výslovně určen obligatorní obsah pojistné smlouvy a pro naplnění projevu vůle založit pojistný vztah je třeba, aby obsah smlouvy respektoval vymezení dané §788 odst. 1 ObčZ, tedy i sjednání rozsahu pojistného plnění. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud nebyla mezi účastníky pojistné smlouvy sjednána pojistná částka, nebyl ani sjednán rozsah pojistného plnění, neboť tato pojistná částka určuje nejvyšší hranici plnění pojistitele.
Úkolem dovolacího soudu je tedy posoudit, zda rozsah pojistného plnění v daném případě sjednán byl i při absenci ujednání o pojistné částce.
Podle §788 odst. 2 ObčZ účinného ke dni uzavření pojistné smlouvy (11. 1. 1996) platilo, že součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele, schválené orgánem státního dozoru v pojišťovnictví (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny, nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny. (Nutno doplnit, že podle stávajícího znění §788 odst. 2 ObčZ platí stejná úprava s tím rozdílem, že všeobecné pojistné podmínky, které jsou součástí pojistné smlouvy, neschvaluje Ministerstvo financí České republiky, ale vydává je pojistitel). V dané věci byly součástí pojistné smlouvy všeobecné pojistné podmínky, a to jednak jejich základní část, jednak jejich jednotlivé části upravující konkrétní druhy sjednaného pojištění. Podle kapitoly IX. všeobecných pojistných podmínek, tj. v případě pojištění pro případ zničení nebo odcizení motorového vozidla, pojistná hodnota je hodnota pojištěné věci rozhodující pro stanovení pojistné částky. Pojistnou hodnotou je nová cena pojištěné věci, tj. částka, kterou je třeba vynaložit na znovupořízení věci téhož druhu a kvality v daném místě (oddíl V.bod 1). Pojistná částka je částka ve smlouvě určená jako nejvyšší hranice plnění pojišťovny. Pojistnou částku stanoví na vlastní odpovědnost pojištěný. Pojistná částka má pro každou jednotlivou věc odpovídat pojistné hodnotě nové věci v pojistném roce nebo období, na které bylo sjednáno pojištění (oddíl V.bod 2). Oddíl VI. této kapitoly pak upravuje pojistné plnění. Podle bodu 2 tohoto oddílu bylo-li pojištěné vozidlo poškozeno nebo zničeno nebo je-li pohřešováno, vzniká pojištěnému právo na částku odpovídající přiměřeným nákladům na opravu, které jsou v místě obvyklé, sníženou o hodnotu využitelných zbytků nahrazovaných částí, nejvíce však na částku odpovídající časové ceně věcí v době pojistné události. Podle bodu 4 pojistná plnění vyplacená z pojistných událostí nastalých v průběhu jednoho pojistného roku nebo v pojistném období nesmí přesáhnout pojistnou částku uvedenou ve smlouvě pro tuto věc za jednu a všechny škody. Podle bodu 5 časová cena je cena, kterou měla pojištěná věc v době pojistné události. Určuje se tak, že od nové ceny věci, která platila v době pojistné události, se odečte částka vyjadřující opotřebení, případně jiné znehodnocení věci z doby před pojistnou událostí.
Z uvedeného vyplývá, že rozsah pojistného plnění mezi účastníky smlouvy sjednán byl. V případě odcizení vozidla má totiž pojištěný právo na časovou cenu tohoto vozidla v době pojistné události. Skutečnost, že v pojistné smlouvě nebyla stanovena pojistná částka, neznamená, že rozsah pojistného plnění stanoven nebyl, znamená to pouze, že nelze aplikovat ustanovení všeobecných pojistných podmínek pro limit pojistného plnění pojišťovny. Limitem v případě odcizení vozidla je tedy pouze shora uvedená časová cena tohoto vozidla.
Závěr odvolacího soudu, že v případě, že v pojistné smlouvě není stanovena pojistná částka, nebyla pojistná smlouva platně sjednána, tedy správný není.
Odvolací soud navíc řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K této vadě dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud totiž při posuzování, zda byla mezi účastníky platně uzavřena pojistná smlouva neprovedl důkaz základní částí všeobecných pojistných podmínek, ač potřeba provedení tohoto důkazu ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo.
Nejvyšší soud však nepřihlédl k námitce dovolatelky, že pojistná částka byla sjednána v příloze k „Návrhu na pojištění pro případ poškození, zničení nebo odcizení motorového vozidla“, podepsaný stranami smlouvy dne 20. 12. 1995. Tato námitka byla vznesena až v dovolacím řízení a dovolací soud k ní nemůže přihlédnout, neboť je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu, které v dovolacím řízení nemůže doznat změny; skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně a před soudem dovolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Konečně otázka, zda příloha č. 1 návrhu pojistné smlouvy obsahuje dohodu o výši pojistné částky je za situace, kdy nesjednání pojistné částky přímo v pojistné smlouvě nezpůsobuje její neplatnost, nerozhodná.
Protože rozsudek odvolacího soudu není z důvodů shora specifikovaných správný, Nejvyšší soud jej podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2006
JUDr. Zdeněk D e s , v. r.
předseda senátu